KLÁRA RÖSSLEROVÁ  Klara.Rosslerova@ff.cuni.cz 

V roce 2017 vydala Americká knihovnická asociace (ALA) objemnou knihu The Practical Handbook of Library Architecture: Creating building spaces that work (Praktická příručka knihovnické architektury) autorů Freda Schlipfa a Johna A. Moormana. Tato rozsáhlá publikace čítající 1003 stran je pravděpodobně tím nejrozsáhlejším, co pro tuto oblast bylo vydáno.¹ Sami autoři knihu považují za své životní dílo. K jeho rozsahu uvedli, že si už museli říct, že stačí, protože jinak by pravděpodobně ještě stále psali.

Již z úvodu knihy je zřejmé, že se nejedná o klasickou odbornou literaturu, ale o něco víc, a to nejen svým rozsahem, ale i formou psaní. Přestože autoři nepředpokládají, že někdo (konkrétně knihovník, protože dílo je určeno primárně knihovníkům) bude číst knihu od začátku až do konce, samotný styl k tomu vybízí. Kniha je totiž nejen velmi poučná a v případě výstavby nebo rekonstrukce zařaditelná do kolonky „must read“, ale i vtipně napsaná – autoři nešetří „špatnými vtípky“: čeho se vyvarovat a jak asi nechceme, aby knihovna vypadala. Rozhodně příručku tedy nelze považovat za tzv. „suché“ čtení, ale za velmi poutavého průvodce architekturou knihovny. Autoři knihu uvádějí nešťastným (a častým) příkladem (proč jsme to na cestách po skvostech knihovnické architektury také slyšeli?): Jak nám řekl ředitel knihovny: „Jednou týdně si říkáme, jak je skvělé pracovat v knihovně, kterou navrhl světoznámý architekt. Po zbytek týdne to místo ale nenávidíme.“²

— budovy knihoven obecně,

— základní kroky při výstavbě nebo rekonstrukci (výběr architekta, nalezení vhodného místa, samotná výstavba apod.),

— peníze (a jak je získat),

— prostory knihovny (sklady i volný výběr, studijní místa a studovny, výpůjční pult, výstavní prostory, ale i kanceláře nebo toalety),

— technické problémy (osvětlení, schodiště, výtahy, elektrické rozvody, vše související s vodou, bezpečnost, zdi, podlahy a stropy).

Jednotlivé kapitoly se navzájem prolínají, a protože autoři nepředpokládali čtení od začátku do konce, informace se často v různých částech opakují. Každá kapitola pro přehlednost navíc končí nejenom závěrem, ale i bodovým shrnutím nejzásadnějších poznatků.

Je zřejmé, že ne vše je platné nebo použitelné v České republice nebo Evropě vůbec (např. získávání grantů), jádro je však platné všude. Jednotlivá témata jsou zpracována do ohromujících detailů, vše je navíc popsáno jazykem, kterému rozumí skutečně i laik. Pozornost je věnována zdánlivým maličkostem, které však tvoří celek. Při výběru povrchu stolu jsme tak upozorněni na odlesky lesklých materiálů, pozornost je zaměřena na židle, které vybral architekt a jsou skutečně designové (opravdu si nechte nejdřív jednu ukázat a seďte v ní alespoň 15 minut), nebo osvětlení, které je krásné, ale je v něm vidět každý mrtvý brouk. Celá jedna kapitola se věnuje denní místnosti personálu (kuchyňce a místu, kde se mohou zaměstnanci naobědvat), snad s trochou nadsázky je nám připomenuto nezapomenout ani na zeď, na kterou budeme jednou věšet ocenění.

Hned první kapitola po úvodu je věnována „více než 200 rychlým pravidlům pro to dobré a ďábelské v knihovní architektuře“.³ Nejen tato pravidla a doporučení byla zmíněna hned v úvodu a jistě je zajímavé si alespoň některá z nich zde shrnout, protože se jedná o natolik obyčejné rady a zdánlivě nemožné chyby, že to pak jsou přesně ty, na které zapomeneme dát si pozor: Navrhněte prostory flexibilní. Mějte stropy dost vysoké. Nechť podlahy udrží váhu knih. Mějte všude zásuvky. Řekněte architektům, že pořád něco stěhujete, tak ať s tím počítají. Jakákoliv okna směřující jinam než přesně na sever potřebují stínění (roztomilá malá okýnka potřebují roztomilé malé žaluzijky). Ať mají čtenáři pohodlí. Ať mají židle područky. Nedělejte z knihovny labyrint. Ať je vše jednoduché, ať jde výpůjční pult lehce najít. Myslete na to, že knihovna poroste. Neztraťte nad tím kontrolu. Nejdůležitější konstrukční materiál jsou peníze. Když se vás architekti zeptají, kde budou počítače, správná odpověď je: kdekoliv budeme chtít. Nikdy nestavte knihovnu na parcele, která vám nepatří. Pokud bude mít ke knihovně klíč kdokoliv, kdo v knihovně nepracuje, budete mít problém. Začít projektovat knihovnu otázkou kolik mám peněz? je přesně naopak. Kupujte bytelný nábytek, neboť neexistuje horní limit pro počet teenagerů, kteří se vejdou na židli. Gaučíky mají v městské knihovně dvě využití: spánek a muchlování – pokud se vám to nelíbí, nemějte v knihovně gaučíky. Správný počet vchodů do knihovny je jeden. Než začnete s rekonstrukcí staré knihovny, vždycky nejdřív zjistěte, kolik by stálo postavit knihovnu novou.⁴

Právě těchto více než 200 pravidel vás rychle s knihou sžije, protože se v nich najdete – někdy s pousmáním, někdy s povzdechnutím a někdy s vyděšením, že na tohle přesně nesmím zapomenout. A nalákají nás rychle nalistovat příslušnou kapitolu, abychom zjistili, jak to tedy má být.

1 O základní literatuře o architektuře knihoven viz Kamenický, Jan. Několik poznámek k navrhování knihoven pro 21. století. Čtenář. 2018, č. 7–8, s. 255–257.

2 s. 7

3 s. 9–20

4 výtah ze s. 4–5 a 9–20 (volný překlad autorky)