BOHDANA STOKLASOVÁ  stoklasovabohdana@gmail.com

Přistřižená křídla (2007–současnost)

Čtvrtá část příspěvku o změnách, které přinesl listopad 1989 knihovnám a jejich pracovníkům. První část byla zaměřena na získávání zkušeností v zahraničí na počátku devadesátých let minulého století (viz Čtenář, 2019, roč. 71, č. 11, s. 383–386); ve druhé a třetí části (2020, roč. 72, č. 1, s. 23–27; č. 3, s. 93–94) jsem se věnovala využití zahraničních zkušeností doma i v zahraničí. Závěrečná část je zaměřena na okolnosti výstavby/nevýstavby nové budovy Národní knihovny ČR (NK ČR) a začátky projektu Národní digitální knihovny.

Novostavba

V září 2004 došlo po čtrnácti letech ke změně na pozici ředitele NK ČR. Nastoupil první z řady manažerů-neknihovníků Vlastimil Ježek.

Vojtěch Balík mu předával knihovnu ve velmi dobrém a stabilizovaném stavu. Fondy byly adekvátně uloženy, u těch ohrožených probíhalo ochranné mikrofilmování a/nebo digitalizace, byly řádně podchyceny v katalozích zpřístupněných v obrazové podobě i pro vzdálené uživatele, probíhala jejich retrospektivní konverze. Knihovna měla moderní integrovaný knihovnický systém ALEPH se všemi plně zprovozněnými moduly, zpracování novodobých i historických fondů probíhalo podle mezinárodních standardů, díky němuž byla snadná integrace v rámci různých portálů (Jednotná informační brána, Manuscriptorium, Kramerius). NK ČR si získala velmi dobré jméno v zahraničí a vyspělým národním knihovnám se ve většině oblastí plně vyrovnala s výjimkou jediného – budovy, která by se kromě nabídky dokumentů a prostor pro studium stala i stále více akcentovaným místem pro setkávání a příjemné trávení času.

Klementinum bylo v tomto směru velmi limitující a Ministerstvo kultury podporovalo myšlenku novostavby pro NK ČR mj. i proto, že depozitář v Hostivaři se začínal plnit a bylo třeba řešit i otázku uložení fondů.  Ředitel Vojtěch Balík preferoval setrvání instituce v Klementinu s odkazem na místo v centru města s ideální dopravní obslužností a historický kontext sídla. Obával se, že velké investice v řádu miliard korun knihovně nic dobrého nepřinesou. V roce 2004 jsem jeho obavám příliš nerozuměla, ale s odstupem let se zatím, bohužel, ukazuje, že byly opodstatněné.

Pro Vlastimila Ježka se stala novostavba NK ČR zásadní prioritou a její přípravě věnoval velké úsilí. Chtěl, aby nové sídlo knihovny bylo nejen funkčně, ale i architektonicky mimořádnou stavbou, která doplní chybějící moderní architekturu v Praze, proto měl vítězný návrh vzejít z otevřené architektonické soutěže podle pravidel UNESCO a Mezinárodní unie architektů (UIA). Vlastimil Ježek mne pověřil vedením týmu, který měl připravit knihovnickou část zadání pro soutěž. Byl to pro mne zcela nový úkol, odlišný od všeho, co jsem dosud dělala. Měla jsem ale výhodu v tom, že kromě toho, že jsem znala dobře provoz NK ČR, jsem na svých četných zahraničních cestách navštívila mnoho nově postavených národních i jiných knihoven.

Po mnoha jednáních a pečlivých přípravách tak byla 16. 5. 2006 vypsána Mezinárodní projektová architektonická soutěž na zpracování návrhu a vyhledání zhotovitele projektové dokumentace nové stavby – Nové budovy Národní knihovny České Republiky v Praze na adrese Třída Milady Horákové, Praha 7 – Letná. Její podmínky vycházely ze soutěžního řádu UIA a zúčastnit se jí mohli architekti a architektonické týmy bez omezení. Účastníci v I. kole ovšem museli splnit požadavek autorizace (licence, registrace) v oboru předmětu soutěže, a to v zemi původu nebo profesního působení. Soutěž byla dvoukolová; do II. kola postoupilo osm návrhů a pro objektivní posuzování všech návrhů byla zajištěna anonymita.

Úkolem architektů bylo navrhnout budovu s úložnou kapacitou pro 10 milionů knihovních jednotek, která NK ČR poskytne dostatečnou rezervu minimálně pro příštích padesát let. Koncepce nové budovy, která byla součástí zadání pro mezinárodní architektonickou soutěž, vycházela z toho, že se knihovny v 21. století postupně transformují z více či méně uzavřených institucí poskytujících tradiční služby vázané na vlastní fondy v otevřené instituce s podstatně širším společensko-kulturním záběrem. Kromě základních služeb a zpřístupnění cca 300 000 dokumentů ve volných výběrech oborových a specializovaných studoven (počítalo se s celkovou nabídkou 1250 studijních míst) měla nová knihovna nabídnout rovněž otevřenou zónu s literární kavárnou, prostory pro výstavy i pro kulturní a společenské vyžití. Společenské a odpočinkové prostory měly nabídnout dalších 700 míst.

Bylo jasné, že odvážný návrh nenechá nikoho lhostejným a že bude mít nejen nadšené příznivce, ale i mnoho odpůrců. To se potvrdilo hned po vyhlášení výsledků soutěže a zveřejnění návrhu. Během bitvy o „chobotnici“ jsem si s hrůzou při prvních diskusích a besedách uvědomila, jak silné je dědictví totality v kombinaci s některými našimi nepříliš hezkými národními rysy: mnoho odpůrců návrhu nikdy nebylo v zahraničí a nesetkali se s odvážnou moderní architekturou zahraničních metropolí, netušili, že technologie pokládané zde za nereálné sci-fi za našimi hranicemi již běžně fungují. K tomu se přidala nedůvěra ke všemu přicházejícímu ze zahraničí – k autorovi vítězného návrhu i členům komise – a běžná závist. Novostavba NK ČR byla vděčným mediálním tématem a předmětem vášnivých diskusí. Bohužel, pozornost médií i diskuse se soustředily především na tvar budovy, na to, zda je spíše zelená, nebo zlatá a zda vhodně doplní, nebo zničí panorama Prahy. Řešení provozu knihovny a způsob promítnutí našeho „semaforu služeb“ do budovy (viz obr. dole), na kterém si dal Jan Kaplický velmi záležet a velmi si ho cenil, zde nikoho příliš nezajímalo. Naopak v zahraničí sklidilo velký obdiv a o přednášky i články právě o něm byl velký zájem. Bylo příjemné přednášet a diskutovat o něm v knihovnách, které připravovaly své novostavby.

Knihovna se stala velkým tématem nejen mediálním, ale bohužel i politickým. Zatímco bývalý prezident Václav Havel se společně s námi účastnil předem prohraných bitev o realizaci novostavby na Magistrátu ovlivňovaném lobbisty, úřadující prezident Václav Klaus byl naopak připraven se připoutat k bagru, aby její stavbě zabránil…

Na podzim roku 2008 bylo jasné, že boj o novostavbu je marný. Ministr kultury odvolal Vlastimila Ježka, který se novostavby odmítal vzdát. Smutným paradoxem bylo, že zatímco Vojtěch Balík musel odejít, protože novostavbu nechtěl, jeho nástupce musel po čtyřech letech odejít, protože ji chtěl. Bylo rozhodnuto, že se novostavba realizovat nebude a že NK ČR zůstane v Klementinu.

Málokdo ví, že mrtvá chobotnice přispěla ke vzniku velmi dobrého návrhu využití Klementina. V minulosti jich už vzniklo několik. Při práci na nich jsme ale byli příliš v zajetí stávajícího způsobu využití. Při přípravě podkladů pro novostavbu jsme naopak nebyli ničím limitováni, což přineslo zcela nový pohled na služby a provoz instituce. Mnoho z něho (včetně semaforu služeb) jsme promítli do nové koncepce využití Klementina. Kromě klasických prostor pro studium zde byl navržen i dostatek prostor pro relaxaci a setkávání, přízemí mělo být volně přístupnou zónou s otevřenými chodbami s výhledy i průchody do nádvoří, ve vyšších patrech byly umístěny uzavřenější prostory s omezeným přístupem. Byla zde navržena i kavárna a konferenční sál. Podmínkou dobrého fungování tohoto konceptu byl dopravník propojující jednotlivé části budovy. Základní koncept jsme konzultovali s památkáři i s odborníky na požární ochranu; na základě jejich připomínek jsme řadu věcí korigovali. Ačkoli jsem vždy byla a jsem zastáncem novostavby, myslím, že pokud by byl realizován zmíněný koncept využití Klementina, mohla zde vzniknout nikoli ideální, ale velmi příjemná knihovna kombinující požadavky současné doby s půvabem historické budovy. Rekonstrukce Klementina bohužel proběhla a i nadále probíhá tak, že realizace tohoto konceptu i jakéhokoli jiného rozumného fungování knihovny v objektu Klementina jsou nereálné. Základní prioritou se stalo proinvestování peněz a investice v NK ČR začaly žít vlastním životem – bez ohledu na potřeby knihovny a názory knihovníků. A nejen v oblasti stavebních investic…

Národní digitální knihovna

Zatímco v předchozích částech zmíněné evropské projekty TEL-ME-MOR, TEL, M-CAST, DPE a další předpokládaly spolupráci několika subjektů z více zemí, mezi které se dělily finanční prostředky a finanční přínos pro jednotlivé instituce nebyl nikterak zásadní, Strukturální fondy EU a Integrovaný operační program zaměřený na řešení společných regionálních problémů v oblasti infrastruktury pro veřejnou správu, veřejné služby a územního rozvoje přinesly zcela nové možnosti a jednotlivé instituce zde mohly získat příspěvek v řádech stovek miliónů korun.

Pro Integrovaný operační program začaly NK ČR a Moravská zemská knihovna (MZK) připravovat projekty zaměřené na rozsáhlou digitalizaci, dlouhodobou ochranu a zpřístupnění digitalizovaných dokumentů. V roce 2007 podaly obě instituce své typové projekty, a protože projekty byly svým zaměřením velmi podobné, Ministerstvo kultury doporučilo jejich sloučení. V roce 2008 podaly obě knihovny společný evidenční list pro projekt nazvaný Národní digitální knihovna (NDK). Přípravou projektu jsem byla za NK ČR pověřena já, za MZK Petr Žabička. V únoru 2010 po vyhlášení příslušné výzvy podaly obě instituce společný projekt. NK ČR byla nositelem a MZK partnerem projektu.

Cílem projektu NDK bylo vytvoření fungujícího systému Národní digitální knihovny jako součásti vznikající České digitální knihovny a Europeany (Evropské digitální knihovny). Cíle mělo být dosaženo prostřednictvím následujících výstupů projektu: vybudovaná potřebná technická infrastruktura, dvě fungující digitalizační pracoviště v Praze a v Brně, důvěryhodný repozitář pro dlouhodobé uložení digitálních dokumentů, systém zpřístupnění digitálních dokumentů, integrovaný systém digitalizace, uložení a zpřístupnění knihovních dokumentů propojený s významnými národními a evropskými portály, digitalizace, dlouhodobé uložení a zpřístupnění (26 000 000 stran digitalizovaných dokumentů, harvesting, dlouhodobé uložení a zpřístupnění 4 000 000 000 webových souborů).

Celkový rozpočet projektu činil 299 936 911 korun. Vlastní zdroje žadatele představovaly 15 % celkového rozpočtu. 85 % nákladů bylo hrazeno ze Strukturálních fondů EU prostřednictvím programu IOP.

Projekt byl úspěšný, finanční prostředky byly přiděleny v červnu 2010 a bylo možné zahájit realizaci podle plánu. Pro realizaci projektu se podařilo postavit tým vynikajících mladých odborníků na všechny zahrnuté oblasti. Projekt se trefil do doby, kdy masová digitalizace, dlouhodobá ochrana a zpřístupnění digitálních dokumentů byly zásadním tématem pro většinu velkých knihoven, proto vzbudil velké naděje doma a velký zájem v zahraničí. Na naše studijní cesty v rámci přípravy projektu navázala řada pozvání k přednáškám na zahraničních konferencích a v zahraničních knihovnách.

Projekt měl velmi slibný začátek, ale ve fázi výběrových řízení na dodavatele technologií a služeb byl řešitelský tým, který projekt několik let připravoval a jehož zásluhou bylo získání finančních prostředků, od rozhodování o jeho dalším vývoji zcela odstaven. Důsledkem byl rozpad týmu. Řada jeho členů se velmi úspěšně prosadila v zahraničních knihovnách a archivech, kde nám děkovali, že jsme jim vychovali tak skvělé odborníky, ale pro NK ČR to byla velká ztráta, kterou se s ohledem na úzkou specializaci chybějících odborníků nepodařilo zacelit dodnes.

Závěr

Je smutné, že některé formulace charakterizující neutěšený stav NK ČR na počátku 90. let, uvedené na začátku 2. části tohoto příspěvku (Čtenář, 2020, roč. 72, č. 1, s. 23), se hodí i na charakteristiku současné situace. Odborné činnosti nevyžadující velké investice fungují výborně a stále v nich patříme ke světové špičce. Ve všech oblastech navázaných na velké investice (novostavba, rekonstrukce Klementina, dlouhodobé uložení a zpřístupnění papírových i digitálních dokumentů) jsou zásadní problémy. Jejich realizace buď neproběhla (novostavba) nebo proběhla a probíhá bez účasti nebo s minimální účastí odborných pracovníků knihovny (rekonstrukce Klementina, velké projekty zaměřené na digitalizaci, dlouhodobé uložení a zpřístupnění digitálních dokumentů). NK ČR bezpochyby potřebuje ke svému rozvoji velké investice v řádu stovek miliónů a miliard korun, je ale třeba je využít tak, aby skutečně sloužily k jejímu rozvoji, a ne ke stagnaci.

Obr.a fota: archiv autorky