MARTIN SEKERA  martin_sekera@nm.cz

Veřejné knihovny se v posledním třicetiletí změnily doslova překotně. Svět dnešních knihoven zrcadlí děje světa velkého, vždyť jde o instituce věky zasloužilé, spjaté s jeho civilizačním rozkvětem. Realistická je otázka, co mají dělat, aby nepřispěly k civilizačnímu rozpadu současného světa, aby mírnily ty trendy, které hrozí vést společnost k degradaci spolehlivých hodnot humanismu a vzdělanosti. V tomto úhlu pohledu projděme Knihovnou Národního muzea (dále jen KNM), která se po letech působení v rekonstrukčním provizoriu chystá obnovit svůj provoz v jeho historické budově.

Řád i improvizace zabraňují chaosu

KNM má s ostatními muzejními knihovnami mnohé společné, ale jeden znak je nejdůležitější – nemá vlastní právní subjektivitu a svůj jedinečný bankovní účet. Je organizační součástí velkého celku Národního muzea (dále jen NM). Od časů Václava Hanky, jejího prvního knihovníka v roce 1821, kdy se jí říkalo „muzejní bibliotéka“, rostla v jeden ze současných odborných pilířů NM. Má svého ředitele, stejně jako další součásti NM: Přírodovědecké muzeum, Historické muzeum, Náprstkovo muzeum, České muzeum hudby a Odbor digitalizace a informačních systémů.

Srovnatelně významné veřejné knihovny, jako je Národní knihovna ČR (dále jen NK ČR), Moravská zemská knihovna, Knihovna Akademie věd České republiky, Městská knihovna v Praze, mají právní subjektivitu a jejich generální ředitel či ředitelé jsou nezávislejší. To má ohromnou výhodu v tom, že své koncepční plány a rozhodnutí mohou podepsat, aniž by se (většinou) někoho nad sebou museli ptát. Reagují na potřeby svých knihoven a celého knihovnického systému rychleji, o penězích si rozhodují sami a snáze se jim daří prosazovat své, veskrze knihovnické cíle. Naproti tomu KNM žije ve stálé diskuzi o prospěchu celku NM, v hledání konsensu finančních potřeb svých a ostatních muzejních odborů, v absorpci priorit, které celku určí generální ředitel muzea.

Muzejní knihovníci jsou na to zvyklí, od počátku jejich knihovna sloužila především potřebám muzejních vzdělanců. V současnosti však někdy přetěžko vysvětlují svým kolegyním a kolegům z běžných veřejných knihoven, že leckteré činnosti jsou pro ně vedlejší a méně podstatné. Pod slogany a projekty, jako je „benchmarking knihoven“, „knihovny jako centra občanského vzdělávání“, „sociální inovace v knihovnách“, Centrální portál knihoven…, si KNM i její specifická vědecká klientela představují vlastní směrodatná kritéria výkonu, uživatelského zaměření a možností rozvoje. Přes velká napětí, která jsou mezi speciálností KNM a standardy, které musí plnit, aby měla právo být podle zákona veřejnou knihovnou, je její příslušnost ke knihovnické rodině České republiky blahodárná. Především díky velkému předstihu knihoven před muzei a galeriemi nemá totiž problémy s elektronickým evidenčním systémem svých fondů a sbírek, používá standardy popisu při zpracování fondů a naplňuje dlouhodobý digitalizační proces, který české knihovny koordinují v centrálních ministerských programech VISK 6 a 7. Sdílení obecných profesních norem, standardů a způsob řízení celého systému, jak určuje zákon o knihovnách, uchránily KNM od poměrného chaosu a slepých uliček, z nichž nyní hledají východisko muzea a galerie, protože dosud neexistuje jejich základní dokument – zákon o muzeích.

Systém knihoven je vzorem a hodnotou řádu. Aby mu však mohla KNM dostát, musejí její lidé zvládat i značnou míru improvizace, o níž většina veřejných knihovníků nemá potuchy. Důvodem je malý počet pracovníků v knihovně, která má v odborné správě cca 3,6 milionu svazků. Necelých 45 pracovních úvazků na toto množství fondů vyžaduje od velké části zaměstnanců univerzální schopnosti, dovednosti, znalosti a především velkou loajalitu ke kolegyním a kolegům v rámci knihovny i celého muzea. Jen pro srovnání, celé NM má asi 450 zaměstnanců, tzn. podobně jako NK ČR. To nutně počítá s pokorou, bez níž se v knihovně neobejde řadový katalogizátor, specializovaný kurátor ani vědecký pracovník. Tři příklady za všechny.

Oddělení služeb se v počtu 5,5 pracovního úvazku musí starat o provoz hlavní studovny, digitalizaci pro vnější klienty i domácí (odborné a výstavní požadavky), současně vypomáhá základní knihovně plnit vysoké inventarizační kvóty fondu, protože si knihovna nemůže dovolit samostatné revizní oddělení.

Oddělení zámeckých knihoven v šesti lidech ve spolupráci s kolegy Národního památkového ústavu zajišťuje odbornou správu téměř 350 knihovních celků čítajících zhruba 1 600 000 svazků. Poměr „černé práce“ při revizích fondů v památkových objektech po republice a práce vědecké a výstavní je vyrovnaný jen v případě, že den má šestnáct pracovních hodin.

Z uvedeného je názorně vidět, že pro KNM je nad jiné důležitá vysoká profesní i lidská kvalita pracovníků. Bohužel je tento knihovnický typus stále více za horizontem představ a schopností absolventů knihovnických a informačních studií. Sehnat a udržet nadějného mladého člověka, který umí více cizích jazyků než jen angličtinu, vedle počítačové, informační a mediální gramotnosti má také důkladný historický přehled (unikátnost knihovny spočívá právě v historických fondech), disponuje výstavnickou imaginací, má chuť, vzdělanost a zarputilost k vědecké práci a unese více než tři kila knih – to je bohužel stále těžší. Ale bez takových univerzálních lidí nebude v budoucnu možné propojovat onen ochranný knihovnický řád s životodárnou muzejní improvizací.

Prognóza dalšího života KNM

Jakkoli to možná vypadá, že předchozí řádky vedou k nezbytně ponuré diagnóze zdravotního regresu a smrti, je tomu jinak. KNM se zbavuje svého hlavního nepřítele – PROVIZORIA.

V době provizoria 2010–2020 se nezastavila výzkumná a vědecká činnost knihovny. Jak v oblasti základního výzkumu, tak v aplikovaném výzkumu knihovníci dokázali udržet kontinuitu. Vedle publikační činnosti ve vlastním časopise Acta Musei Nationalis Pragae – Historia litterarum zůstala bohatá produkce i v oblasti monografií. Dílo Liber viaticus Jana ze Středy (fotografické faksimile a komentářový svazek) získalo ocenění Magnesia litera. V programu aplikovaného výzkumu NAKI – Provenio je KNM vůdčí organizací ve výzkumu problematiky knižních proveniencí a dokonce jí to otevřelo dveře do mezinárodní organizace CERL (Consortium of European Research Libraries).

Po ukončení provizoria začne také nová etapa výstavních aktivit knihovny. V roce 2014 bylo zrušeno vyhlášené Muzeum knihy ve Žďáře nad Sázavou. Patřilo k největším muzeím ve Střední Evropě věnovaným knižní kultuře. Ale nebylo nadále v silách NM inovovat a hlavně provozovat tuto vzdálenou destinaci KNM. V rekonstruované historické budově získala knihovna sice nevelký, ale pro střídání krátkodobých tematických výstav příhodný výstavní sál. V kombinaci s dalším prostorem v jedné z věží objektu muzejní budovy, který je určen pro semináře, přednášky, pracovní dílny a krátké výstavy unikátních jednotlivin, bude v centru Prahy přístupné a živé místo pro popularizaci knižní kultury a jejího vývoje, jehož programovou náplň pracovníci knihovny právě připravují.

Velký zisk v době provizoria znamenalo pro knihovnu vybudování vlastní moderní konzervační a restaurátorské dílny v nové budově NM. Po několik desítek let tato dílna živořila po různých pražských adresách (naposledy byla na Žižkově ve dvou nuzných místnostech bývalého bytu). Pracovníci dílny jsou mladí a skvělí odborníci; jejich schopnosti dokládá hmotný průzkum významných památek – Rukopisu Královédvorského a Zelenohorského, jehož výsledkem je obsáhlá exaktní monografie.

Digitalizační program knihovny také nezaspal. Oddělení časopisů se specializuje na náročnou přípravu dlouhých řad periodik – Politik, Prager Presse, Rudé právo, Časopis Národního muzea, letos začne České slovo. To je jeho stabilní příspěvek do Krameria. Knihovna v rámci muzea koordinuje distribuci peněz na digitalizaci v dalších významných knihovnických centrech jiných složek – v Náprstkově muzeu a v Českém muzeu hudby. Pro digitální knihovnu Manuscriptorium pravidelně zajišťuje digitalizaci unikátních rukopisů a starých tisků. Z oddělení knižní kultury čerpají portály archivních fondů a sbírek Badatelna.eu a eSbírky, samostatným projektem oddělení je digitální knihovna Špalíček, která zprostředkovává obraz a popis sbírek kramářských tisků nejen tohoto oddělení, ale také jiných velkých vlastníků.

Retrokonverze starých lístkových katalogů především základní knihovny probíhá už mnoho let, je náročná personálně i odborně. Doplňuje ji tedy alespoň digitalizace katalogizačních lístků a jejich zpřístupnění badatelům. V období provizoria se to podařilo oddělení časopisů, které je stále více oceňované badateli. Těm jsou v NK ČR historická periodika mnohokrát nepřístupná a v Krameriovi ještě nejsou v digitalizované podobě.

KNM se stala členem konsorcia CzechElib, a pro muzejní i externí vědce tak zpřístupňuje řadu mnohooborových elektronických zdrojů. Přesto si stále uchovává mezinárodní výměnu tištěných periodických i monografických publikací s 800 univerzitními, akademickými a muzejními organizacemi po celém světě. Ukazuje se, že je to i v době elektronizace vědeckých výstupů stále důležitá forma vědecké komunikace, a některé tituly další knihovny kromě muzejní nemají.

Složitá je situace oddělení zámeckých knihoven. Původní koncept z 50. let 20. století, podle něhož měly knihovní celky co nejvíce zůstávat na hradech a zámcích jako součást historické identity místa, je v současnosti opouštěn. Tam, kde tyto knihovny nejsou součástí prohlídkových tras nebo je vlastnicky nespravuje Národní památkový ústav, hrozí, že knihy v majetku NM budou muset opustit prostor cizího památkového objektu. Naštěstí muzeum a Národní památkový ústav uzavřely smlouvu o spolupráci, v níž je mj. zakotvena i určitá tolerance ústavu vůči muzeu do doby, než si zajistí nové vlastní depozitární prostory. A ty knihovna s nadějí v budoucích letech vyhlíží v muzejním areálu Horních Počernic. Sídlí zde již Přírodovědecké muzeum, své sbírky se tam chystá uložit po postavení nového depozitáře Náprstkovo muzeum a po něm by se mělo podobné úlevy dostat i KNM a Historickému muzeu ve společné budově pro papírové fondy. Knihovna by tak vedle svých úložných prostor v Ústředním depozitáři NM v Terezíně získala další a centru jejího působení bližší lokaci, s níž by z hlediska úložných kapacit mohla vystačit zhruba do roku 2050.

Budoucnost knihovny, zdá se, vypadá povzbudivě. Je tu však jeden aspekt, který sounáležitost v systému veřejných knihoven poněkud sráží její muzejní podstatu tvorby fondů speciální knihovny. A to je úplný povinný výtisk periodik. Před mnoha lety se ředitel knihovny pokusil přesvědčit ostatní knihovny zastoupené v Ústřední knihovnické radě, aby podpořily jeho záměr zbavit NM této povinnosti, kterou má vedle dalších osmnácti knihoven v republice. Neúspěšně. Oddělení časopisů tak de facto plní konzervační knihovní funkci pro zbytečně široké portfolio tohoto druhu knihovního fondu. Povinným výtiskem jsou blokovány pracovní i úložné kapacity časopiseckého oddělení tam, kde by mohla vznikat sbírka navazující na unikátní historický fond. Výběrová akvizice by umožnila budovat sbírku podle kritérií typového zaměření, tematiky a formy periodik. A umožnila by obnovit dříve vlastními silami provozovaný výzkum dějin žurnalistiky a vydávání novin a časopisů. V oddělení základní knihovny, které má částečný (tzv. placený) povinný výtisk monografií, je situace sice personálně i z hlediska úložných kapacit také vážná, ale lze snáze profilovat akvizici podle vnitřního sbírkového programu.

Vyloženě muzejní sbírkový přístup a akvizice kvetou naopak v oddělení knižní kultury. Všichni jeho pracovníci mají postavení kurátorů a rozvíjejí sbírky v jiných paměťových organizacích třeba i opomíjené. Bibliofilie, knižní vazby, knižní ilustrace, nakladatelské archivy, speciální sbírky svatých obrázků a kramářských písniček zastřešuje v depozitáři v Terezíně mohutná a živá studijní sbírka polygrafických strojů. K úplnosti rozpětí záběru tohoto pracoviště patří ještě péče o mobiliář (knihovny, pracovní stoly a jiný nábytek) spisovatelů, vzdělanců a jiných umělců, kteří obsahy svých knihoven odkázali či prodali KNM i s tím, v čem byly uloženy. Ani o tomto oddělení tedy rozhodně nelze tvrdit, že by mu hrozil nějaký útlum nebo dokonce konec.

A krédo na závěr?

Titulek tohoto článku jsem si vypůjčil od Pavla Eisnera a jeho knihy Čeština poklepem i poslechem (1948). Stejně jako živý jazyk je neustále měnícím se organismem v mezích a pravidlech systému, který nezbytné proměny udržuje v logice pevného řádu, tak i KNM a její lidé jsou organismem, který reaguje na podněty přicházející z knihovnického světa i světa obecného tak, aby ze svých starých funkcí a postupů zachoval ty životně důležité.

Organismus KNM je v českém systému knihoven charakteristický těmito rysy:

— silné vědomí unikátní historicity fondů, o kterou může účinně pečovat jen knihovník natolik vzdělaný, aby rozuměl i jejich obsahům, formám a dobovým kontextům, v nichž tyto fondy vznikaly; jedině tak bude trvat tradiční hloubka loajality muzejního knihovníka k jeho vědecké klientele i k neodborné veřejnosti, jíž bude knihovník umět zpřístupnit fondy populární formou výstav, srozumitelných přednášek a vzdělávacích virtuálních aplikací;

— nedostatek vzdělaných a univerzálně dovedných knihovníků schopných improvizovat tam, kde se nedostává pracovních sil nebo peněz, vytvořil během let v této knihovně zvláštní instinkt – rozpoznat nevhodnost těch směrů a projektů knihovnického systému, které by sílu podstaty muzejní knihovny rozmělnily ve prospěch mainstreamové obecnosti, povrchnosti.

Tyto vlastnosti KNM budou dále prosperovat v rámcích její působnosti, a tak jí zůstane čisté svědomí, že hodnoty humanismu a vzdělanosti neopustí z vlastní vůle nebo slabosti.

Foto: David Paroulek