IRENA ŠŤASTNÁ stastna@kmo.cz

Potenciál místa

Řekne-li se „Ostrava“, mnohým se vybaví těžba v hlubinách, jež probíhala pod zdejším povrchem desítky let. Slova „těžit“ i „vytěžit“ skrývají značný potenciál. Mnohdy však stačí nevelká oblast, není zapotřebí ani objemný revír – a možnosti, které jsou zde ukryty, nás zaskočí i překvapí.

Spolupráci s Nadací Via jsem si poprvé vyzkoušela před pár lety v rodných Dobroslavicích, obci opavského okresu, při vysazování Aleje k lipám. Aktivovali jsme tehdy s naším Spolkem Dobrovize místní obyvatele, starousedlíky i nově přistěhovalé, a odzkoušeli zde dosud nevyzkoušené zapojení dobrovolníků, propojení s historií místa i dlouhodobou spolupráci.

Otočená logika

V Knihovně města Ostravy, kde pracuji, mám na starost osm poboček. Jedna z nich, Podroužkova, je už více let stísněná v objektu uprostřed sídliště na samém okraji města. Čekáme na rekonstrukci vnitřních prostor. Přesněji na to, aby se necelých 12 000 lidí, jež knihovnu ročně navštíví, mělo kam posadit, kde studovat, a cítilo se v prostoru komfortně. Na změně usilovně pracujeme už více let a víme, že jestliže dnes zabírá knihovna pouhou čtvrtinu budovy, po opravách to budou celé tři čtvrtiny.

Ale takové čekání, to není jednoduchá věc a lidé jsou tvorové netrpěliví. Přestože rekonstrukce pobočky Podroužkova bude stát kolem 50 milionů korun, příprava a realizace jsou otázkou let, nikoli měsíců. Kolegyně z provozu si všímaly, že obyvatelé lokality už ani nedoufají, že k přestavbě skutečně dojde. Z jejich úhlu pohledu se stále nic neděje. Přestože realita byla taková, že vedení knihovny, město jakožto investor i projektanti, ti všichni pracovali na plné obrátky.

V tomto okamžiku jsem si uvědomila, že s narůstající frustrací místních lidí lze pracovat. Mým záměrem bylo rozmělnit ji a přetavit ve smysluplnou aktivitu. Nápad byl jednoduchý – pojďme oslavit to, že k rekonstrukci vůbec dojde! Pojďme se radovat z toho, že budeme vyklízet přes osmnáct tisíc knih a že si lidé během přestavby budou muset pro knihy dojíždět o pár kilometrů dále do jiné knihovny. Koncept zněl uspořádat tři open-air sousedské slavnosti – dubnovou, květnovou a červnovou.

Lektoři jako průvodci

Projekt ViabilityNet 3.0 probíhal od jara 2018 do léta 2019. Přihlásilo se do něj přes 90 zájemců z různých zemí. Na základě videí v angličtině z námi vybraných lokalit a osobních pohovorů bylo vybráno 14 lidí již zapojených do místního komunitního života, kteří zde usilují o konkrétní změnu. Byli jsme jedinou knihovnou v programu.

Projekt byl rozvržen do čtyř jednotlivých týdnů vzdělávání v angličtině ve čtyřech různých zemích. Získali jsme prostor pro sdílení, reflexi, učení i osobní růst. Mohli jsme se vzájemně obohatit o kvanta zkušeností z praxe a zároveň dostat podporu od vynikajících lektorů-průvodců. A co víc, propojili jsme se rovněž s bývalými účastníky programu z předchozího roku.

Mapování komunity

Nebyli jsme však pasivními posluchači. Během roku jsme si vše naučené průběžně zkoušeli jak při týdenních setkáních s ostatními účastníky, tak ve vlastních lokalitách a samozřejmě jsme do všeho zapojovali i své další kolegy. Když křižujete v mrazu sídliště, odchytáváte jeho obyvatele a ponoukáte je, aby hovořili na diktafon, zjišťujete, kdo skutečně jsou zdejší hybatelé (stakeholders), co místní lidi trápí, z čeho mají radost a jaké zde fungují principy či příčinné souvislosti, může vám být zima. Když navštěvujete lokální firmy, školy, kluby důchodců a jiné důležité aktéry, můžete si místy připadat nepatřičně. Ale o tom, co vše se dá s takto získaným materiálem dále dělat, už nepochybujete, protože už to víte. A rovněž jste to viděli v Budapešti, Bratislavě, Sofii či v Praze.

Pak tedy analyzujete, kombinujete, objevujete nové úhly pohledu na věc a bouráte vlastní mohutné předsudky. O lokálních zdrojích začínáte přemýšlet zcela nově. Přemítáte o odolnosti vlastní komunity, protože už víte, jak se dá zvýšit. Uvažujete projektově a strategičtěji. Dokážete do akce úspěšně vtáhnout média.

Dále zapojíte jednotlivé aktéry lokální samosprávy, protože i oni buď zpracovávají, nebo už mají hotový strategický plán městské části, ostatně dnes je to „in“. A vámi získaná data se jim buď mohou hodit, nebo je s nimi přinejmenším konfrontujete, a tak je emočně vtahujete do „své“ věci. Pochopitelně už víte, že 100% úspěšnost neexistuje. Tudíž se vybičujete k maximu v rámci vlastní adaptability, protože kontexty, podmínky, dohody i domluvy s lidmi kolem se stále mění, a tak se vám hodí i nově osvojené dovednosti o eskalaci konfliktu.

Lokálně a blahodárně

Zásadní výzvou je odzkoušení a využití veškerých dat získaných při mapování lokality v praxi. Dojemnou podporu nám dodala účastnice Ulla Pötsönen z předchozího roku ViabilityNet programu, tzv. alumni, kdy nezaváhala a přicestovala hned na první sousedskou slavnost až z Finska. Jednoduše proto, že na dálku cítila hutný potenciál ostravské lokality Podroužkova i našeho nasazení pro věc. Předtím fungovala finská kolegyně půl roku jako vzdálená posila přes skype pro veškeré konzultace.

Samotné realizaci každé slavnosti musí vždy předcházet kvalitní komunikace s týmem kolegů–knihovníků, z nichž někteří se zúčastní i procesu mapování komunity. Každá ze slavností získává detailní bodový scénář, každý jednotlivec má na starosti svou oblast, ví, proč a co přesně je jeho úkolem, a já se učím úkoly delegovat.

Program tří slavností, a to je onen stěžejní klíč k úspěchu, jsme sestavovali tak, aby přesně odrážel potřeby lidí v lokalitě, doplňoval to, co zde postrádají, a využíval cíleně potenciál, o kterém jsme se při mapování dozvěděli. Napomohla i velmi dobrá volba dne v týdnu (úterý) a čas začátku (17. hodina). Důležitým prvkem byl moderátor s bezdrátovým mikrofonem při každé slavnosti.

Každá ze slavností dostala páteřní téma. Aby nám to venku pokaždé atraktivně „vonělo“, přizvali jsme Mental Café. Mimochodem, budou s námi sídlit i v nově opravených prostorách, protože kavárna v lokalitě chybí. Aby nás bylo vždy dobře slyšet v okolí, zvolili jsme propojení se studentkou blízkého gymnázia, která programy zahajovala slavnostním troubením. Abychom přilákali hladové, vyzvali jsme čtenáře k přinesení buchet. O ty nejlahodnější se soutěžilo, následně se množily a vyměňovaly kuchařské recepty.

Abychom navnadili ostýchavé, požádali jsme naše spolehlivé čtenáře, aby s sebou přivedli sousedy, jež v knihovně nikdy nebyli. Za účelem zapojení nejstarších obyvatel jsme sbírali jejich vzpomínky na stavbu zdejšího sídliště a půjčovali jsme si jejich historické fotky. Materiály ze sběru lokální historie jsme na následujících slavnostech užili pro venkovní výstavy. Abychom využili potenciál prácechtivých, vyráběli jsme z dřevěných stavebnic ptačí budky, které jsme následně rozvěšovali na stromy v okolí. Třeba jen zvukový efekt, kdy třicet tatínků a dětí zatlouká hřebíky do dřeva, byl okouzlující.

Například pro zvýšení povědomí obyvatel o místě, kde žijí, jsme se vydali s lokálním patriotem na vlastivědnou vycházku do blízkého okolí a nabídli jsme přednášku o vývoji osídlení lokality. Abychom uspokojili nejmenší, uspořádali jsme tvůrčí dílnu s loutkami a divadelní představení v plenéru. Pro ilustraci uvádím jen vzorek programů.

Pohádka s dobrým začátkem

Stěžejní složkou všech tří slavností byla atmosféra, kterou se nám podařilo vytvořit. Přicházelo čím dál více lidí. Dařilo se zlákat adolescenty, rodiny s nejmenšími dětmi, aktivní i pasivní důchodce, přicházely babičky s vnoučaty, ekonomicky aktivní dospělí. Kdo chtěl, jen přihlížel, jiní se horlivě zapojovali do veškerých aktivit. Povedlo se nám přilákat jak média, tak lidi z blízkých institucí či firem. Zásadní je však emoční složka celé věci a to, že lidé se cítili dobře, povídali si, navazovali nová přátelství, vazby.

Dbali jsme o průběžnou zpětnou vazbu od účastníků, kterou jsme buď aktivně poptávali, nebo jsme vytvořili prostor, kam mohla být zapsána. Mezi jednotlivými slavnostmi jsme při provozu knihovny důsledně pracovali na propagaci, chlubili jsme se fotkami i plány budoucích interiérů.

Na závěr je třeba zmínit, že bez podpory ředitelky naší organizace, která vložila plnou důvěru v neodzkoušené modely a v náš potenciál, by nic z výše uvedeného nevzniklo. Bez vlastní energie, kterou infikujete lidi okolo, zřejmě také ne. Já osobně jsem se rozhodně posunula v seberozvoji a zbořila jeden stereotyp: Už vím, že principy fungující ve vesnickém prostředí lze s úspěchem uplatnit i ve zdánlivě anonymní šedi sídliště!

Foto: Marek Weissbrod