BOHDANA STOKLASOVÁ stoklasovabohdana@gmail.com

Létání vysoko a daleko (2000–2007)

Třetí část příspěvku o změnách, které přinesl listopad 1989 knihovnám a jejich pracovníkům. První část byla zaměřena na získávání zkušeností v zahraničí na počátku devadesátých let minulého století (viz Čtenář, roč. 71, 2019, č. 11, s. 383–386); ve druhé (roč. 72, 2020, č. 1, s. 23–27) i v dnešní třetí se opět věnuji využití zahraničních zkušeností doma i v zahraničí. Po sametové revoluci jsem většinou pracovala v Národní knihovně ČR, takže se soustředím především na vývoj v této instituci, protože její postavení je v systému českých knihoven klíčové a její stav do značné míry ovlivňuje celý systém.

IFLA

Od roku 1997 jsem byla členkou Bibliografické sekce IFLA a po dvě funkční období (2001–2005) jsem tuto sekci vedla. Byla to velmi zajímavá a přínosná zkušenost, která mne v odborné i manažerské rovině posunula o kus dál, přinesla mi mnoho cenných pracovních kontaktů a umožnila mi navštívit řadu zemí a knihoven na několika kontinentech. Zároveň mi ale ukázala, že důsledky několika dekád strávených v kleci jsou velmi hluboké a přetrvávají a budou přetrvávat i po dlouhé době. Na druhé straně mi působení v zemích, kde chyběla svoboda a/nebo zde byla extrémní chudoba a knihovny zde byly zcela nevybavené, ale byly hojně navštěvované jako jedno z mála bezpečných míst, umožnilo vidět naši realitu zasazenou do celkového kontextu v jiném, příznivějším světle.

V době mého vedení byla Bibliografická sekce velmi silně obsazena. Působila zde řada mezinárodně uznávaných osobností a ředitelů velkých útvarů renomovaných knihoven. Proto mne zvolení do jejího vedení překvapilo. Zpočátku jsem se bála, zda zvládnu řízení tolika osobností, které jsou samy zvyklé řídit, zda nebudou chtít řízení ovlivňovat a využít k tomu své výhody rodilých anglických mluvčích. Nebyl to ale vůbec žádný problém. Všichni byli po řadu let zvyklí pracovat v různých národních i mezinárodních odborných skupinách a respektovat roli jejich vedoucího, diskutovat v zájmu nalezení nejlepšího (kompromisního) řešení, a ne se chtít za každou cenu zviditelnit a „převálcovat“ ostatní, jak jsem na to byla zvyklá u mnoha řídících pracovníků z domova. Odbornou rovinu jsem zvládala se svými zkušenostmi celkem dobře, zápisy z jednání sekce a jazykovou správnost všech textů zajišťoval americký sekretář sekce. Velmi náročná byla vždy příprava programu sekce pro výroční konferenci.

Kromě dvou pracovních jednání sekce na konferenci bylo odpovědností vedoucího i připravit, organizačně zajistit a moderovat veřejný program sekce před několika stovkami a někdy i tisíci účastníků. Organizační zajištění v zemích na různých kontinentech s různými zvyklostmi nebylo někdy vůbec snadné. Například v Buenos Aires znamenala hodina uvedená v programu pro místní organizátory zprávu o tom, že mají otevřít sál a začít do něj účastníky pouštět, přičemž program byl pevně stanoven a bylo nutné skončit včas. Přiznám se, že po takovýchto dnech jsem byla natolik unavená, že pro mne byly večerní akce opravdu společenskou povinností, které se nebylo možné vyhnout, přičemž někdy jsem jich musela za jeden večer absolvovat i několik.

Vzhledem k tomu, že sekce pracovala celoročně na různých úkolech a materiálech, scházeli jsme se nejen na výročních konferencích. Milé bylo setkání v Praze, zdokumentované v jednom z newsletterů sekce, jehož příprava také patřila mezi povinnosti vedoucího sekce.

Součástí konferencí IFLA jsou i velké výstavy, umožňující prezentaci různých knihovnických organizací i dodavatelů produktů pro knihovny. A právě zde se zrodil další velký projekt, Jednotná informační brána (JIB), který velmi přispěl k rozvoji českého knihovnictví a vzbudil velký zájem i v zahraničí.

Jednotná informační brána

V roce 2000 již bylo k dispozici v různých českých knihovnách velké množství bibliografických záznamů. Záznamy byly roztříštěné v katalozích jednotlivých knihoven a v několika souborných katalozích a dostupné v různých rozhraních. Díky projektu CASLIN a velkému důrazu na standardizaci v poslední dekádě minulého století bylo tyto záznamy možné teoreticky snadno zpřístupnit jednotným způsobem a na jednom místě. Stále větší množství primárních dokumentů vznikalo již přímo v digitální podobě, rozběhla se digitalizace tištěných dokumentů, velcí agregátoři nabízeli stále větší množství placených zdrojů v digitální podobě. Dezintegrace zdrojů byla stále větší a před národními knihovnami stála velká výzva: integrovat roztříštěné zdroje a nabídnout je uživateli na jednom místě, v jednotném rozhraní, z množství placených zdrojů mu nabídnout ty, ke kterým má oprávnění přistupovat, a upozornit ho na další zdroje, o které by mohl mít zájem.

V roce 2000 jsme měli celkem jasno v tom, co bychom chtěli: integraci služeb a zdrojů bez opakovaného přihlašování a odhlašování v jediném a jednotném, uživatelsky vlídném rozhraní; možnost klást dotazy jednotným způsobem a v jednotné podobě dostávat i výstupy (informace o dokumentech i vlastní primární dokumenty); u placených zdrojů nabídku těch zdrojů, k jejichž využití má uživatel oprávnění; nabídku dalších souvisejících zdrojů a služeb.

Na konferenci IFLA v Jeruzalémě jsme u stánku firmy Ex Libris viděli prezentaci systému MetaLib, který v propojení se systémem SFX byl schopen vše zajistit. Systém byl tehdy novinkou a ti, kdo ho byli schopni rychle zprovoznit a testovat, ho mohli získat za velmi výhodnou cenu.

Hned po návratu z konference jsme připravili společně s Univerzitou Karlovou projekt JIB v rámci programu výzkumu a vývoje; Národní knihovna ČR zajišťovala knihovnickou část a Databázové centrum Univerzity Karlovy část technickou. Projekt byl úspěšný a JIB byla zprovozněna v roce 2002. Postupně se do ní zapojilo velké množství knihoven a zdrojů a portál byl v provozu až do konce roku 2018. Po ukončení projektu financovaného v rámci výzkumu a vývoje bylo další financování zajištěno v rámci programu VISK. Od počátku roku 2019 byly funkce portálu nahrazeny portálem Knihovny.cz. O projekt byl velký zájem v zahraničí, přednášela jsem o něm na řadě konferencí i na pozvání knihoven různých zemí, které podobné projekty připravovaly.

Evropské projekty

Kromě projektů financovaných z domácích zdrojů se postupně začaly objevovat projekty financované z evropských zdrojů. Podmínkou získání dotace byla kooperace několika zemí, mezi které se dotace dělila. Osobně jsem se účastnila několika z nich – podílela jsem se společně se zahraničními partnery na jejich přípravě a později koordinovala za českou stranu jejich realizaci. Jednalo se o projekty TEL-ME-MOR, TEL, M-CAST a DPE, ostatní kolegové se podíleli na mnoha dalších. Účast v evropských projektech umožnila pracovníkům Národní knihovny ČR získat odborné zkušenosti v nově rozvíjených oblastech a držet s nimi krok, navázat odborné kontakty, cestovat na četné pracovní schůzky a obhajoby jednotlivých etap i celých projektů a zvládnout administrativu evropských projektů. Možnost zapojit se do evropských projektů přivedla do této knihovny navzdory nevalným platům řadu mladých velmi schopných odborníků.