MARTINA WOLNA reditelka@knihovnatrinec.cz

S tím, jak se knihovny stávají stále činorodějšími a aktivnějšími v oblasti pořádání různorodých akcí a událostí, narážejí občas na jeden limitující prvek, a tím je prostor. Knihovníci pak stojí před rozhodnutím co dál, a především kde. Jedna z možností je ve své podstatě prostá – stačí otevřít dveře a vyrazit ven, do prostoru, který je dnes často označován a vnímán jako veřejný. V Knihovně Třinec máme s otevíráním dveří a dobrodružnými výpravami do veřejného prostoru zkušenosti, z nichž můžeme jmenovat jednorázové akce, ale také kontinuálnější působení prostřednictvím Galerie města Třince, kterou knihovna provozuje.

Knihovna na ulici, dokonce v lese

Ve své celoroční programové nabídce máme několik akcí, se kterými opouštíme pevné zdi knihovny. Největších z nich je Pohádkový les, kdy se městský lesopark promění v říši pohádek a pro celou rodinu je připravena zážitková pohádková trasa mezi jednotlivými zastaveními. Každoročně tak během jednoho víkendového odpoledne uděláme radost více než tisícovce malých i velkých návštěvníků. Realizace takové akce vyžaduje mnohatýdenní přípravy celého týmu knihovny, pomoc až padesátky dobrovolníků a nadšenců z celého města, ale i andělů strážných, kteří dohlíží na počasí.

K nejmilejším a nejhezčím akcím pořádaným mimo knihovnu, rovněž v krásném třineckém lesoparku, jsou Večerníčky naživo. Představují je krátká letní scénická čtení pod širým nebem. Tým vyškolených knihovníků pro děti, nazývaných též „knihoherci”, dětem během července a srpna každé úterý na palouku představí a ztvární jednu pečlivě vybranou kvalitní knížku pro děti. Tato čtení v průměru navštíví až 150 dětí a stejný počet rodičů. Úterní podvečerní průvody dětí v kočárcích, na koloběžkách, na kolech či jen jdoucích, zkrátka hromady dětí v doprovodu rodičů a poskakujících pejsků, které míří do centra lesoparku, se za uplynulých osm let staly koloritem letního Třince.

Není výjimkou, že stan se zářícím růžovým logem knihovny potkáte na místních festivalech nebo na beskydských chatách, kde se zrovna koná nějaká akce pro veřejnost. Jejich organizátoři nás na ně zvou docela přirozeně a o spolupráci s námi jednají třeba už při vzniku samotného nápadu něco pořádat, protože knihovna přece tyhle věci dělat umí.

Nebylo tomu tak vždy a rozhodně to nebylo jednoduché! Neluskli jsme prsty a nestáli najednou před třemi stovkami natěšených dětí a zvědavých rodičů. Přece jen jsme mohli zůstat sedět za pulty nebo v dobře známých přednáškových sálech, jenže před rokem 2014, než jsme slavnostně otevřeli zrekonstruovanou budovu knihovny, jsme v podstatě neměli kde být, resp. měli jsme budovu, ta se ale rozpadala, kapacitně nestačila a hlavně návštěvníky nelákala, ať jsme se snažili sebevíce. Nebylo jiné cesty, než vyrazit ven a zkusit, na co všechno máme nejen my sami, ale především co snese a zvládne Třinec a jeho veřejný prostor.

S prvními expanzemi do prostoru města jsme vyrazili v roce 2007, a to hned několikrát. Poprvé jsme na náměstí v centru města uspořádali velkou propagační a informační kampaň, zároveň jsme odstartovali i petici za rekonstrukci knihovny. Tentýž rok jsme se připojili ke kampani 30 dní pro neziskový sektor. Aniž bychom měli větší povědomí o místních neziskovkách, našli jsme si je, oslovili a společně uspořádali první neziskový happening. A než opadalo poslední listí, stihli jsme uspořádat lampionový průvod v rámci akce Strašidlení v knihovně. S odstupem času si troufáme tvrdit, že tyto akce probudily město. I jiné organizace, dokonce i město Třinec našly odvahu a akcí na ulicích a na náměstí začalo přibývat. Knihovna byla téměř vždy u toho – Den pro rodinu, Den Země, Bambiriáda, Den sociálních služeb apod. Přirozeně navázaná spolupráce mezi organizacemi dala před patnácti lety vzniknout celoměstské akci Prázdniny v 3nci, kdy je na každý den prázdnin připraven program pro děti, které tráví prázdniny ve městě. Knihovna byla a stále je společně s městem hlavním organizátorem.

Dnes už lidi procházející se v Třinci ulicemi jen tak něco nepřekvapí a nenaláká, je potřeba hledat nové, neotřelé způsoby, jak zaujmout a připoutat pozornost. Nejčastěji tak vyrážíme do ulic s „guerillovými“ kampaněmi k různým důležitým událostem v knihovně. K těm nejzdařilejším patřila kampaň Zažij knihovnu jinak, což vlastně byl Týden knihoven v novém kabátě. Dodnes ho považujeme za jednu z nejúspěšnějších celonárodních kampaní knihoven. Několik dní před samotnou akcí jsme postupně po městě rozmisťovali na růžovo nabarvené předměty, které souvisí s knihovnou: židle, hrnečky, staré klávesnice, myši, knihy také nechyběly, a to s visačkou „zažij jinak“ a odkazem na web, na kterém se postupně odtajňovalo menu celé kampaně. První den pak vyrazil do ulic průvod kostýmovaných knihovníků a dobrovolníků, kteří rozdávali lidem pozvánky do knihovny. Stalo se tak v roce 2015 a dodnes jsme takový ohlas a návštěvnost v Týdnu knihoven nedokázali zopakovat.

Galerie města Třince a kontinuální kultivace veřejného prostoru

Vše, co jsem do této chvíle jmenovala nebo o čem jsem se zmínila, jsou v podstatě jednorázové, jednodenní nebo několikahodinové akce, které mají z dlouhodobého hlediska spíše symbolický dopad, případně jsou velmi cennými referencemi při jednání s potenciálními partnery nebo podporovateli knihovny.

Knihovna Třinec má však velké štěstí, že její součástí je od roku 2012 také Galerie města Třince, profesionální galerie současného umění, kterou vede kurátorka Katarína Klusová. Především díky ní se daří část současného umění, které nachází své místo primárně ve dvou výstavních prostorách, dostat také do prostoru veřejného.

Pravděpodobně nejambicióznějším zásahem, který paní Klusová za dobu svého působení v čele galerie podnikla ve spolupráci se svým předchůdcem Jakubem Adamcem, byla instalace plastiky s názvem Kosmos.¹ Speciálně pro Třinec ji vytvořilo maďarské duo Randomroutines, jehož díla najdete například ve věhlasném Centre Pompidou. Pan Adamec na otázku, co může realizace přinést městu, odpovídá: Od počáteční ideje dostat současné umění do veřejného prostoru Třince až do tohoto momentu jsem se snažil o co nejkvalitnější realizaci v rámci daných možností. Plastika Randomroutines je na špičkové mezinárodní úrovni. Její realizace má vést ke kultivaci veřejného prostoru. Obecněji má umění ve veřejném prostoru přispívat k rozvoji kulturního dědictví – a současně jde o podporu současného umění. Jsem přesvědčený o tom, že realizace této plastiky významně přispěje ke zlepšení podoby sdíleného prostranství a současné umění se díky tomu stane přirozenou součástí veřejného prostoru.

Zmiňované zlepšení podoby sdíleného prostoru je důležité ještě jednou zdůraznit, a to především proto, v jakém městě tato plastika vznikla a našla své místo (symbolicky před městským kinem Kosmos – viz foto na 2. s. obálky). Třinec je industriální město bez výrazné kulturní tradice, básnickým opisem je v podstatě hrubým a zdrsnělým kusem kamene, který můžete zkoušet opracovávat tvrdými investicemi do infrastruktury, ale stále to bude kámen. Naopak za pomoci umění a obecně kultury můžete postupně kámen tvarovat do něčeho mnohem vzhlednějšího, příjemnějšího a z hlediska dlouhodobých dopadů i přínosnějšího.

O to se pokouší i další originální výstavní projekt Galerie města Třince s názvem Zastavení u umění. Pro kultivaci veřejného prostoru jsou za tímto účelem využívána nečekaná místa – autobusové zastávky. Každý rok kurátorka oslovuje místní umělce a jednomu z nich propůjčí několik autobusových zastávek v centru města. Na ně se umístí velkoformátové fotografie, grafiky či kresby (viz foto na 2. s. obálky). Ohlasy jsou více než nadšené, což ilustruje například komentář Veroniky Chmelařové pod albem na Facebooku Knihovny Třinec: Tohle je prostě pecka! Veřejný prostor a v něm natolik běžná věc, jakou je obyčejná autobusová zastávka, proměněná v prostor výstavní a naprosto bezprostředně oslovující a aktivizující lidi kolem, i ty, kteří by do galerie normálně nezavítali. Jednoduchá myšlenka, maximální efekt, díky za to!

Někdy stačí obyčejná lavička...

Obvyklá námitka zní, to se vám to zvelebuje veřejný prostor, když máte galerii a propletenou síť kontaktů na profesionální umělce. Ano, je to výhoda, ale někdy si vystačíte i s málem, příkladem může být tzv. lavičkový příběh.

V roce 2013 nás oslovilo město s tím, že má k dispozici dvacet charitativních laviček, kterými chce osázet město a nechat do nich vepsat nějaký text. Zadání bylo poměrně explicitní: vybrat básničku nebo citáty. My jsme se však rozhodli – navzdory přání zřizovatele – pro jiný obsah, který bude více odrážet ducha Třince a jeho obyvatel. A tak vznikl příběh anonymního Třinčana, který mohou lidé prožít ve 20 zastaveních.² Začíná u nemocnice, kde se narodil, a končí panoramatickým výhledem na část Třince, kde vzpomíná a smířlivě rekapituluje svůj život, ke kterému patří první kroky, slova, lásky, dramatický odchod z rodného města, návrat, děti a stáří. I když má lavičkový příběh už více než sedm let, je stále živý. Lavičky stojí na svém místě nepoškozeny (vandalství se jim vyhýbá, což je dáno i jejich smysluplností a přidaným obsahem) a lidé je stále zmiňují a připomínají. Dokonce v době svého vzniku k nim byla vytvořena mapka a jednoduchá hra, která provede zájemce v podstatě celým Třincem – a jak jinak než v doprovodu jednoho Třinčana...

Opět je potřeba přiznat, že instalovat určitý počet laviček ve veřejném prostoru je finančně, logisticky a někdy i politicky náročné, proto se nám dlouhodobě vyplácí spolupráce s mladými lidmi, kteří se scházejí v našem Dobrovolnickém centru K3. Podílí se mimo jiné na organizaci Jednoho světa v Třinci, jehož součástí jsou různé happeningy v centru města. Díky nim například ještě před pár lety stála na náměstí jurta nebo výstava Příběhů bezpráví nebo Třincem běžela parta nadšenců přímo na promítání do místního kina.

Zkoušejte a postupně posouvejte své hranice

Díky všem našim zkušenostem a zážitkům můžeme formulovat v podstatě jednoduché doporučení: nebuďte na to sami, spojujte se s těmi, kteří vědí a znají víc nebo vás mohou k něčemu popostrčit. Každé vykročení z pohodlí a komfortní zóny sice něco stojí (nejen peníze, ale především čas a energii), ale dopad můžete pociťovat ještě roky poté, co se něco povede.

Než jsme například v lese odehráli první, dnes už legendární Večerníček naživo, absolvoval náš tým poměrně intenzivní přípravu v místní základní umělecké škole pod dohledem učitelky dramatické výchovy. Dodnes ale zvládnou naši knihovníci vystoupit profesionálně před dav lidí a nedat na sobě znát ostych nebo nervozitu, někteří z nich jsou dokonce obstojní improvizátoři. A k tomu, aby se tak stalo, vlastně stačilo jen otevřít dveře a vyrazit na cestu.

Foto: archiv Knihovny Třinec

1 https://www.galerietrinec.cz/kosmos/

2 https://ostrava.rozhlas.cz/lavicky-vypravi-zivotni-pribeh-jednoho-trinecana-ve-dvaceti-vetach-6971816