Bilancování

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

vybočím ze zvyklostí dané rubriky a tentokrát ji věnuji bilancování. Samozřejmě vždy závisí na úhlu pohledu a vybraném časovém úseku. Začnu přízemněji – posledním ročníkem časopisu. Zhruba před rokem jsem na tomto místě uveřejnil svůj první editorial. S předsevzetími, na co navázat, co zlepšit, zatraktivnit a učinit pro čtenáře tohoto periodika zajímavým. Snad se i leccos z toho podařilo uvést v život, o čemž svědčí nárůst počtu předplatitelů a zvyšující se zájem ze strany odborných knihoven. Vždy při odevzdávání nového čísla do tiskárny i krátce před tím při jeho prezentaci redakční radě jsem přesvědčený, že odevzdávám to nejlepší, nejužitečnější a nejzajímavější pro knihovnickou obec z celé ČR. Obvykle na to hned zapomenu při přípravě dalšího čísla, které musí být ještě lepší… Na tomto místě rovněž přiznávám, že jsem už částečně duchem o zhruba dva měsíce vpředu, protože definitivní zalomení textů, dohledávání fotografií jsou spíše „technikálie“ a věcí minulosti, se kterými jsem si nejvíce lámal hlavu před několika týdny. Také přiznávám, že v současnosti má mysl občas zabloudí i do roku 2019, kdy si zase budeme připomínat 100. výročí přijetí prvního knihovnického zákona, který dodnes pozitivně ovlivňuje počet existujících knihoven u nás a jejich nepřehlédnutelný přínos k podpoře čtení a čtenářství a kulturnosti vůbec napříč všemi generacemi.

Na bilancování s větším dosahem – na prahu 70. ročníku Čtenáře – mám sice osobně pramalou zásluhu, ale beru zase jako čest být při tom, tuto okolnost prezentovat veřejnosti a podílet se na přípravě čísel jubilejního roku. Jistě mluvím i za kolegyni z redakce, členy redakční rady a všechny, kdo se zasloužili a zaslouží o výslednou podobu jednotlivých čísel. Mezi periodiky v kulturní sféře a knižní kultuře zvlášť, pokud vím, mnoho podobných titulů s tak dlouhou tradicí neexistuje. Zlatý máj zaměřený na dětskou literaturu se dočkal téměř 50 ročníků, ale pak zmizel definitivně v archívech, protože jeho resuscitace se nezdařila. Vzpomínám si však na drama z 90. let, kdy i Čtenář zápolil o svou existenci.

Od bilancujících úvah vás samozřejmě všechny zvu k četbě tohoto čísla, protože doufám, že bude pro čtenáře opět zajímavé. Mělo by být zase tím na měsíc nejlepším!

JAROSLAV CÍSAŘ