Main content

ROZHOVOR S Barbarou Lison, ředitelkou Městské knihovny v Brémách a zvolenou prezidentkou IFLA pro období 2021–2023: Mám ráda výz

JAROSLAV CÍSAŘ ctenar@svkkl.cz

Mám ráda výzvy

Barbara Lison, mj. současná ředitelka Městské knihovny v Brémách a designovaná prezidentka IFLA na období 2021–2023, vystudovala slavistiku, dějiny a pedagogiku na Ruhrské univerzitě v Bochumi. Podílela se a podílí na řadě projektů v rámci Evropské unie. Je členkou správní rady OCLC (Online Computer Library Center); profesně se zabývá otázkami advokacie knihoven a knihovní politiky. Letos se jako zahraniční host poprvé zúčastnila konference Knihovny současnosti v Olomouci. Při svém pracovním vytížení (z Olomouce např. jela do Rakouska na konferenci zdejších knihovníků) mi laskavě poskytla rozhovor jak na téma svého profesního působení a aktuálních otázek role knihoven, tak i svého následného vedení IFLA.     

Konferenci Knihovny současnosti v Olomouci jste navštívila poprvé. Ale v předchozích letech jste již do Prahy zavítala několikrát. Poznala jste také některé české knihovny?

Má účast na konferenci v Olomouci se plánovala už dlouho dopředu. Ale bohužel jsem nemohla přijet dříve, i když jsem byla zvána několikrát. Proto jsem tak ráda, že jsem letos konečně mohla přispět k programu konference. A samozřejmě jako zvolená prezidentka IFLA jsem svůj proslov vztahovala i k současným a nejaktuálnějším projektům IFLA. Litovala jsem, že jsem v Olomouci nemohla zůstat a sledovat celý program konference. Ale byla jsem ráda za bystré otázky a za dobrou diskuzi jak v hlavním programovém bloku, tak na workshopu zaměřeném na advokacii knihoven, který se konal druhý den. V předešlých letech jsem několikrát navštívila Městskou knihovnu v Praze, protože mě s kolegou Tomášem Řehákem, kterého jsem poznala v rámci sekce IFLA pro knihovny hlavních měst a ještě dříve prostřednictvím její předchůdkyně organizace INTAMEL, váže už více než patnáct let osobní a profesní přátelství.

Na konferenci v Olomouci jste vedla mj. workshop o advokacii knihoven a lobbingu. Můžete i čtenářům našeho časopisu vysvětlit, co lobbing je a není a co se skrývá pod pojmem advokacie knihoven?

Lobbing a advokacie knihoven jsou samozřejmě velmi blízké a spojité termíny a aktivity. Hlavním cílem lobbingu a advokacie je představení knihoven těm, kdo mají pravomoc rozhodovat, zajišťují jejich financování, příznivcům, podílníkům, vlastníkům apod. V našem případě budou zájem knihovny a – nepřímo – zájmy uživatelů knihovny významné pro ty, kteří v politickém či administrativním slova smyslu mají knihovny „na starost“, zvláště politici. Takže lobbing a advokacie knihoven jsou způsoby, jak pozitivně ovlivňovat ty, kteří činí rozhodnutí. To znamená ukázat jim přínos knihovny pro společnost za účelem získání sociální a politické podpory a v neposlední řadě také záštity nebo nárůstu jejího rozpočtu. Ale tohle je až druhý krok – lobbingem se nemyslí přímo žádat o další zdroje.   

Čím si vysvětlujete to, že jsou knihovny mnohdy pro státní instituce a obecní samosprávy neviditelné a nepříliš atraktivní? Vycházím především ze zkušeností z naší země… Jaké prostředky a přístup doporučujete volit, aby se to změnilo?

Bohužel, „neviditelnost“ a neatraktivnost knihoven pro osoby s rozhodovacími pravomocemi ve společnosti není pouze fenoménem České republiky! Jejich nízké image si již povšimli v Evropě v několika zemích. Jen knihovny ve Skandinávii, v Nizozemsku a ve Flandrách se těší vysokému uznání ve společnosti – ty stejně tak patří mezi nejlépe financované knihovny v Evropě. Problém představuje přílišná skromnost a pokora většiny našich kolegů. Dělají jistě svou práci dobře, ale ve skutečnosti ji nedokáží dostatečně aktivně a výrazně prosazovat. Naše profese se všeobecně vyznačuje nedostatkem zkušeností s marketingem a sebepropagací, stejně tak jako s politickou silou. To se musí změnit zvláště v naší části světa, kde se každá profese a instituce snaží o zviditelnění, aby ji společnost a politici přijali. Naši kolegové by se měli cítit svobodně a bezpečně, aby mohli nahlas hovořit o prospěšnosti své práce v malých knihovnách, stejně jako ve větších institucích. A právě strategie a taktika advokacie knihoven a lobbingu by se měly stát relevantním elementem učebních osnov knihovnických škol. Pro ty, kteří již v profesi působí, by jejich profesní organizace měly organizovat programy, aby jim umožnily za své knihovny promluvit k veřejnosti.    

Jaká je praxe v Městské knihovně v Brémách, jejíž jste ředitelkou?

V Brémách se setkáváme se stejnou situací, zvláště ve vztahu k politikům. S každými novými volbami přicházejí noví lidé, kteří mají politickou odpovědnost za knihovny, a my zase musíme vystartovat, abychom je přesvědčili o prospěšnosti dobré knihovny. Ale své zaměstnance školíme, zvláště manažery, jak mají reprezentovat zájmy knihovny v jejich politickém a sociálním prostředí. Někteří to dělají lépe, někteří se stále musejí učit, jak se tohoto úkolu zhostit.  
 
Jak se německé veřejné knihovny vyrovnávají a přispívají k řešení masívní uprchlické vlny do Německa, zvláště v posledních letech?

Když k nám do Německa dorazila v letech 2015 až 2016 velká uprchlická vlna, veřejné knihovny velice rychle zorganizovaly pro tyhle ubohé lidi podporu. To znamenalo, že většina knihoven se pokusila nakoupit velké množství knih pro výuku němčiny, literatury o tom, jak pochopit Německo a Němce apod. Některé knihovny získaly od místní samosprávy dodatečný rozpočet na akvizici. V mnoha knihovnách pro tyto lidi fungují programy, které se nazývají „Language cafés“, kde se uprchlíci mohou shromažďovat za účelem komunikace s německými rodilými mluvčími, zvláště dobrovolníky. Knihovny organizují program a nabízejí prostory. Některé knihovny vydávají uprchlíkům bezplatně čtenářské průkazy. Naštěstí se teď situace poněkud uklidnila, a tak uprchlíci využívají služeb knihoven jako všichni ostatní obyvatelé. 

Blahopřeji vám ke zvolení prezidentkou IFLA na období 2021–2023. Jaké priority jste si na toto období vytyčila, resp. jaký vývoj očekáváte v této profesní oblasti?

Díky za vaše blahopřání! Je to pro mě čest a jsem pyšná na to, že jsem byla zvolena do úřadu prezidentky IFLA na období 2021–2023. Když se mě ptáte, jaké priority budu mít ve svém úřadu, nemůžu vám ještě vyjmenovat konkrétní záležitosti. Víte sám, že žijeme ve světě, který se rychle mění, takže nikdo nemůže předpovědět situaci ve světě v časovém úseku dvou let. Ale samozřejmě hlavní prioritou v tomto úřadě bude zajistit prosperitu knihoven a jejich služeb uživatelům – nicméně tím se budu zabývat v roce 2021 a v následujících letech. Nyní ale také průběžně pracuji spolu se současnou prezidentkou, představenstvem a generálním sekretářem na řadě relevantních témat, jako je globální vize – na nové strategii IFLA, která byla představena přede dvěma měsíci na našem kongresu v Aténách. Nyní přezkoumáváme svou řídící strukturu, aby IFLA jako organizace dobře fungovala v budoucnosti. Mohu vás ujistit, že toho je na práci dost. Ale mám ráda výzvy i naši profesi. To je nejlepší základ pro mou osobní angažovanost jakožto budoucí prezidentky IFLA.      

Děkuji za rozhovor a přeji vám, aby se vám podařilo uskutečnit všechny záměry jakožto ředitelce Městské knihovny v Brémách i budoucí prezidentce IFLA.