DAGMAR SVATKOVÁ dagmar.svatkova@gmail.com

První knihovní zákon byl v Plzni přijat s nadšením a jeho výsledkem byl nebývalý rozmach plzeňského veřejného knihovnictví. Na počátku 20. století byla Plzeň prudce se rozvíjejícím průmyslovým městem s více než 80 tisíci obyvateli. Spolu s rozvojem průmyslu se rychle rozvíjel i společenský a kulturní život, proto už v  době přijetí prvního knihovního zákona v Plzni působilo několik knihoven různých typů. Byly to knihovny odborné, řada malých knihoven spolkových i soukromých půjčoven. Už od roku 1876 je v dobovém tisku zaznamenávána intenzivní činnost plzeňské veřejné obecní knihovny.

Plzeň a její knihovny

Veřejná obecní knihovna byla v Plzni založena v letech 1874–1876; přesné datum se zatím nepodařilo potvrdit, a tak je archivní prameny uvádějí různě. Víme však, že už roku 1916 k ní byla připojena Lidová čítárna města Plzně, která vznikla v roce 1901 z podnětu místních spolků. O služby veřejné knihovny byl od počátku velký zájem, a proto trval stálý tlak veřejnosti na obecní radu, aby pomohla zlepšit zejména její prostorové vybavení a postarala se o dostatečný finanční obnos na nákup knihovních fondů. V jistém smyslu je podivuhodné, že stejné problémy trápí plzeňskou veřejnou knihovnu dodnes.

O další čtenáře se staraly knihovny různých plzeňských spolků, které však pracovaly nepravidelně a často ani nemohly svým fondem uspokojit stále rostoucí potřeby svých členů. V Plzni tehdy existovalo i několik soukromých půjčoven knih s literaturou tzv. lehčího rázu. Průmyslové město se obrovským tempem rozrůstalo a spolu s ním rychle rostly i požadavky na vzdělávání a zábavu obyvatelstva.

Knihoven tu fungovala celá řada, žádná však nebyla dobře vybavená knihovním fondem ani prostorově. Knihovní zákon přinášel řešení. Podle § 6 bylo možné převzít již existující knihovny podobného charakteru do obecní správy,  a to se také v Plzni stalo. Na návrh správy knihovny a knihovní rady se obecní rada rozhodla převzít první tři spolkové knihovny občanských besed z největších plzeňských předměstí i s jejich majetkem už koncem roku 1920. Staly se tak prvními pobočkami obecní knihovny. Tím byl založen městský systém veřejných knihoven v čele s ústřední knihovnou pod jedním vedením. Vzápětí se ve stejném roce přidružila i tzv. Husova knihovna pro mládež s fondem 980 svazků, později přejmenovaná na Městskou Husovu knihovnu pro mládež. Plzeňská veřejná knihovna tak mohla poskytovat služby nejen dospělým čtenářům, ale i dětem.

Knihovní síť vedl městský knihovník, kterým byl tehdy známý plzeňský kulturní činitel František J. Malý. Jeho roční služné v prvním roce existence systému činilo 36 724 korun. Personál dále tvořili dva knihovnicky kvalifikovaní úředníci: významný esejista, divadelní a literární kritik Bohumil Čuřín-Polan, později se připojil budoucí spisovatel Miloslav Nohejl. Oba už měli státní knihovnickou zkoušku pro obce s více než 10 000 obyvateli. K dispozici měli 12–15 pomocných sil. To byli především studenti plzeňských škol, placení podle odpracovaných hodin.

Na cestě k moderní knihovně

Správa knihoven hned od počátku stanovila tři hlavní úkoly, jež byly nezbytné k naplnění knihovního zákona, ale i k vybudování moderní veřejné knihovny. Prvním úkolem bylo fyzicky převzít spolkové knihovny, sjednotit plzeňské knihovnictví organizačně, a vytvořit tak fungující systém knihoven města Plzně s hlavní knihovnou a pobočkami.

Třetím úkolem bylo vytvořit v knihovně takovou organizaci knihovního fondu, která by umožňovala co nejlepší přístup čtenářů ke knihám, zejména ke kvalitní četbě. Celé dva roky usilovné práce trvalo, než byly zpracovány první inventární seznamy a v městské ústřední knihovně vybudován jednotně vedený depozitář, který sloužil celému městskému systému knihoven, tedy i čtenářům poboček. Byl založen nový „lístkový abecední seznam jmenný“ a další katalogy podle tehdy platné Příručky pro veřejné knihovny, vydané k provedení knihovního zákona.

Když v roce 1927 odstoupil pro nemoc z pozice vedoucího úředníka knihovny František J. Malý, Bohumil Čuřín-Polan se o toto místo ucházel. Usnesením městského zastupitelstva ze dne 22. srpna 1927 byl pak jmenován „vedoucím knihovníkem správy městských knihoven a lidové čítárny beze změny jeho dosavadních požitků a s platností od 1. srpna 1927“. V jejím čele stál do 31. března 1948.

Přijatá opatření se velmi rychle projevila na počtu výpůjček a vzrůstajícím zájmu obyvatel a ukázala se být velmi správná. Zájem o služby knihoven byl takový, že musely rozšiřovat půjčovní dobu. Zpočátku byla otevírací doba pouze tříhodinová a jen některý den v týdnu v měsících od ledna do června, od října do prosince pak vždy odpoledne. Po stížnostech začala knihovna otevírací dobu rozšiřovat, a to i na sobotu a neděli dopoledne. Od roku 1927 byla ústřední knihovna otevřena také každý den dopoledne. Čtenáři se zajímali především o českou beletrii, které byl v knihovnách nedostatek, a tak v archivních dokumentech z té doby nalezneme časté žádosti vedení knihovny o navýšení finančních prostředků na nákup této literatury.

Knihovní městský systém kladl na organizaci, provoz i vhodnou úpravu prostor značné personální i finanční nároky. Městská rada schválila mimořádný příspěvek 30 000 korun. Pro značný zájem veřejnosti však musela každoročně finanční příspěvek zvyšovat, a to až do roku 1926, kdy město začalo spořit. Roku 1925 se po vzniku tzv. Velké Plzně připojily k městskému systému další čtyři knihovny nově připojených obcí a organizační i odborná knihovnická práce se musela znovu opakovat.

Významnou roli v řízení městského knihovního systému hrála knihovní rada. V Plzni byly v roce 1920 vzhledem k národnostnímu složení obyvatelstva vytvořeny dvě – česká a německá. Česká knihovní rada měla na svém počátku 11 členů a zastoupeny v ní byly politické i osvětové instituce, významní občané města i čtenáři. Předsedou byl zástupce čtenářů Antonín Kostinec, tehdejší státní inspektor obchodních škol. Zcela podle nařízení knihovnického zákona měl hlavní knihovník, tedy J. F. Malý, hlas poradní a vedl agendu rady. Rada poctivě pracovala a pomáhala správě knihoven v prosazování potřebných opatření a finančního zabezpečení od města i tehdejších sponzorů. Dokonce byl veřejně vysloven názor, že literatura si zaslouží stejnou podporu, jaká je v Plzni věnována divadlu. Je zajímavé, že se tento názor ozývá dodnes.

Statistiky

Nakonec zalistujme ve statistických výkazech a zprávách o činnosti plzeňských veřejných knihoven po dobu deseti let od přijetí knihovního zákona. Na počátku působení plzeňské městské knihovní sítě v roce 1921 činil jejich knihovní fond 26 049 svazků knih a časopisů. Služeb knihoven využívalo 5567 čtenářů a vykazovaly 122 144 výpůjček; v roce 1922 už 154 103 a další růst se právem očekával. Statistické výkazy sledovaly i složení čtenářů – tehdejšími čtenáři byli zejména živnostníci, dělníci, ženy a děti.

Před připojením dalších poboček, tedy v roce 1924, měl knihovní fond 34 938 svazků, půjčeno bylo 213 948 knih a časopisů 6196 čtenářům; poprvé se uvádějí také výpůjčky mládeži, jichž tehdy bylo 30 100. Největší starosti toho roku měla správa knihoven s  prostorovým vybavením půjčoven.

V roce 1925 měla knihovna kromě ústřední knihovny a knihovny pro mládež už devět poboček a tři čítárny. Všechen knihovní literární majetek se budoval jako jeden celek. Uspořádán byl tak, aby zejména knihovní fond nebyl vázán na určité místo. Už tehdy knihovníci přemýšleli o jeho budoucí nezbytně nutné cirkulační výměně. V tomto roce se začíná budovat první věcný katalog. Statistický výkaz zaznamenává knihovní fond ve výši 44 093 knihovních jednotek, 8301 čtenářů si vypůjčilo 280 245 knih a časopisů.

V roce 1926 se plzeňská knihovna ve dnech 28. 6.–3. 7. zúčastnila vlastní expozicí velké knihovnické výstavy v Praze, která byla pořádána u příležitosti Mezinárodního kongresu knihovníků a přátel knihy. Škoda jen, že se z této akce nedochoval žádný dokument. Knihovní fond v tomto roce vzrostl na 46 771 knihovních jednotek, počet čtenářů na 9743 a výpůjčky na 308 052. V roce 1927 se zase knihovna podílela na pořádání výročního sjezdu Spolku československých knihovníků a jejich přátel, který se konal v Plzni ve dnech 5. a 6. června.

Zajímavá jsou i dvě statistická šetření, která se ve stejném roce uskutečnila z nařízení Ministerstva školství a národní osvěty. Sledovala jednak složení čtenářů, které rozdělila do tří kategorií: mládež, muži a ženy. U každé skupiny pak byla zaznamenána jejich profese, u mládeže studium a druh školy. Druhé zkoumání bylo věnováno četbě. U 48 českých i zahraničních spisovatelů se zjišťovalo, zda a kolikrát byla jejich díla půjčena. V plzeňských veřejných knihovnách se to týkalo celkem 4047 sledovaných děl. Z výsledků vzniklo pořadí nejčtenějších. Z českých spisovatelů byl na prvním místě Karel Klostermann, následovaný Bohumilem Zahradníkem Brodským, Karlem Václavem Raisem, Aloisem Jiráskem a Ignátem Hermannem. Ze zahraničních spisovatelů byl největší zájem o díla Emila Zoly, Julese Verna, Jacka Londona, Honoré de Balzaca a Henryka Sienkiewicze.

Rok 1928 – po dlouhé době se otevírají nové prostory určené pouze knihovnické službě, prostory pro plzeňskou čítárnu. Slavnostního otevření 5. 10. 1928 se zúčastnil i starosta města Luděk Pik, který se významně zasloužil o rozvoj Plzně i v kulturní oblasti. V tomto roce knihovna vykazuje ve fondu 49 499 knihovních jednotek, 270 623 výpůjček a 4531 čtenářů.

V roce 1929 dochází k citelnému snížení finančních nákladů na knihovnu. Souvislost s celkovou hospodářskou situací je zřejmá. Podobně jako dnes se šetření promítlo nejprve do nákupu literatury, statistika uvádí jen 50 946 knihovních jednotek. S růstem životních nákladů naopak počet čtenářů vzrostl na 5022 a vzrostl i počet výpůjček na 277 259 svazků.

Další historie Knihovny města Plzně se odvíjí od společenské situace doby, kterou jsme žili i kterou žijeme.

Literatura

Archiv města Plzně:  Knihovna města Plzně, č. kartonu 4036, 4116, 4123

FLEISSIG, Karel. Sto let Knihovny města Plzně. Plzeň: Knihovna města Plzně, 1976. 56, [2] s.

C. Knihovny a čítárny. In: KŘÍŽ, František: Město Plzeň: přehled složení a činnosti obecní správy za léta 1919-1924. Plzeň: Město Plzeň, 1925, s. 184–188.

C. Knihovny a čítárny. In: KŘÍŽ, František: Město Plzeň: přehled složení a činnosti obecní správy za léta 1925-1928. Plzeň: Město Plzeň, 1929, s. 219–223.