Main content
ČTENÁŘSKÉ KLUBY: Knižní kluby v Británii
SYLVA ŠIMSOVÁ simsova@simsova.demon.co.uk
Knižní kluby organizují ve Velké Británii zpravidla knihovníci, učitelé, vzdělávací kroužky a organizace a dobrovolníci. Některé se specializují jen na určitý druh čtenářů. Příspěvek představuje praxi některých nejznámějších klubů na Britských ostrovech.
Moje první knihovna, kterou jsem řídila na začátku šedesátých let, byla pobočka na nově postaveném sídlišti v poměrně neklidné části Londýna. Děti se tam bavily tím, že v noci strhávaly písmena z nápisu knihovny.
Podařilo se mi navázat přátelský styk s menšími dětmi, z nichž některé původně v knihovně nacházely útočiště před deštěm. Jejich počet vzrůstal a z dětského oddělení se stala skoro klubovní místnost. Některé děti si prohlížely knihy a četly, jiné kreslily vypůjčenými tužkami anebo si povídaly s knihovnicí. Jejich matky se zatím v hlavní místnosti dávaly se mnou do řeči o knihách z „červené knihovny“ a případně o svém životě. Mnoho jsem se tehdy naučila a pochopila sociální pozadí četby. Moje pobočka spontánně poskytovala dětem i jejich rodičům to, co se dnes hledá v organizovaných knižních klubech.
Dnes organizace jako The Reading Club (www.thereadingclub.co.uk) a některé velké veřejné knihovny (například z Oxfordshire nebo Surrey) poskytují rady, jak zakládat knižní kluby.
Organizace Reading Agency (https://readingagency.org.uk/) shrnuje na své stránce svou činnost s dětmi i dospělými. Podporuje také digitální přístup v souvislosti s knižními kluby. Závislost společnosti na internetu stále stoupá a online kontakt může zvýšit zájem o četbu. Lidé, pro které z různých důvodů není snadné se stát členy klubu, uvítají možnost digitální náhražky. O tomto řešení mám ale malou pochybnost – schází tam osobní kontakt, který někteří uživatelé potřebují. Knižní kluby jsou důležité pro lidi, kteří jsou osamělí buď k stáru, nebo v nemoci, a pro jejich pečovatele. Reading Agency má pro ně program.
Od roku 2001 se jedny z dětských knižních klubů nazývají Chatterbox. Odhaduje se, že se jejich činnosti účastní až 9000 dětí.
V londýnském předměstí Haringey slouží knižní kluby k vylepšení angličtiny u lidí, jejichž mateřským jazykem angličtina není. V universitním městě Exeteru zase existuje knižní klub, ve kterém se setkávají univerzitní studenti s bezdomovci. Organizace National Literacy Trust (https://literacytrust.org.uk/) má program Books Unlocked pro vězeňské knižní kluby.
Vedle knižních klubů organizovaných profesionály existují také kluby, které jsou součástí společenského života. Jedna sousedka mne pozvala domů na odpolední setkání žen o četbě. Dříve by předmětem takových setkání asi bylo vyšívání nebo jiné podobné práce. Dnes je to soukromý knižní klub. Do soukromého sdílení četby spadá také rodinné čtení na dobrou noc.
Na rozdíl od zvyků v 19. století se však dnes sotva předpokládá, že předčítání na noc je pro celou rodinu – i pro dospělé, i když jedním z mých starých a nezapomenutelných zážitků je rodinné večerní čtení knihy Bylo nás pět během našich prázdnin na tábořišti u moře.
Organizace Booktrust (www.booktrust.org.uk) se mimo jiné věnuje otázce „bedtime story“. Účelem předčítání na noc není pouze uspání dítěte, ale také předávání kulturních hodnot z generace na generaci.