MILAN VALDEN Milan.Valden@seznam.cz

PŘIBÁŇ, Michal a kol. Český literární samizdat 1949–1989: edice, časopisy, sborníky.

Praha: Academia a Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2018. 612 s.

ISBN 978-80-200-2903-4 (Academia), 978-80-88069-69-0 (ÚČL)

Události roku 1948, kdy se v Československu chopili moci komunisté, a roku 1968, kdy byl obrodný proces tzv. pražského jara přerušen okupací Československa vojsky pěti států Varšavské smlouvy, zasáhly do celého spektra života a fungování naší společnosti, a tedy také do oblasti literatury a jejího vydávání a rozšiřování. Řada komunistickému režimu nepohodlných autorů, kteří se odmítli přizpůsobit, měla zakázáno publikovat, řada z nich emigrovala a jejich díla tu nemohla vycházet, jiní se pohybovali na pomezí (některá díla vycházet mohla, jiná ne). Různé cenzurní postihy se týkaly i zahraničních autorů a překladů jejich knih do češtiny. A tak se zrodil samizdat. Tento pojem pochází ze sovětského Ruska. Ve tvaru samsebjaizdat jej zřejmě poprvé použil básník Nikolaj Glazkov (1919–1979), který takto v roce 1949 označil svůj nepublikovatelný autorský rukopis. V mírně obměněné podobě pak pojem vstoupil do dějin jako samizdat. I to se dočteme v encyklopedii Český literární samizdat 1949–1989, kterou zpracoval kolektiv autorů pod vedením Michala Přibáně.

Téměř stostránkový úvod zahrnuje kapitoly věnované terminologii samizdatu, dějinám českého literárního samizdatu, způsobům výroby samizdatových publikací, ekonomické stránce výroby samizdatu a způsobům distribuce. Autoři popisují také právní rámce vydavatelské činnosti, represe a obranu proti ní a samizdat a svět za železnou oponou.

Následují hesla A až Ž, v závěru pak prameny a literatura, soupisy užívaných zkratek, obrazové dokumentace a hesel a jmenný rejstřík. Ne náhodou je na obálce spisovatel Ludvík Vaculík, jeden z nejznámějších a nejčinnějších samizdatových vydavatelů. Kniha je věnována Jiřímu Gruntorádovi, zakladateli knihovny Libri prohibiti (blíže viz s. 208–210), a všem vydavatelům samizdatu, jejichž dílo je v této knihovně uloženo.

Samizdat se stal plnohodnotnou, byť skrytou součástí našeho literárního života. I mnozí z nejslavnějších a nejúspěšnějších spisovatelů, kteří se prosadili v 60. letech, byli pak za normalizace odkázáni právě na samizdat, ať už zůstali doma (a mnozí se stali i vydavateli samizdatu, jako právě třeba Vaculík), nebo odešli do exilu. Samizdat si musel vystačit s psacími stroji a kopíráky. Díla se vydávala v nákladu okolo deseti kopií, které pak tajně kolovaly mezi čtenáři a případně se dále přepisovaly.

Jednotlivá hesla, s bohatým ilustračním doprovodem, podávají přehled o šíři samizdatu, o zaměření jednotlivých samizdatových edic, časopisů a sborníků, o celé „síti“ vydavatelů a přepisovačů, o distribuci atd. Hesla přinášejí vedle datace a stručné charakteristiky základní informace o vydavatelích a jejich nejbližších spolupracovnících a technický popis produkce, životní data, přezdívky a výklad produkce vydavatelství či koncepce a obsahu časopisů a sborníků. Na to pak někdy navazují související informace. Nechybí soupis pramenů a sekundární literatury, který každé heslo uzavírá. Záslužná publikace navazuje na slovník Česká literární nakladatelství 1949 až 1989, který vyšel v Academii v roce 2014.