MICHAELA KOLLEROVÁ michaela.kollerova@muzeum-sumperk.cz

Několik měsíců po vzniku samostatného Československa byl v červenci roku 1919 vydán zákon o veřejných knihovnách obecních. Ukládal za povinnost každé obci zřídit a vydržovat ze svého rozpočtu veřejnou, všem obyvatelům přístupnou knihovnu. Pamatoval i na národnostní menšiny, kdy za určitých podmínek nařizoval taktéž zakládání menšinových knihoven. Tento případ se týkal mimo jiné i severomoravského města Šumperku, ve kterém žilo převážně obyvatelstvo německé národnosti, ovšem po roce 1918 se výrazně navýšil počet českého obyvatelstva. Následující řádky jsou proto věnovány meziválečné historii jak německé, tak i české veřejné knihovny.

Vznik německé knihovny

Počátky německé knihovny v Šumperku sahají do roku 1886. Vznikla z odkazu šumperského podnikatele, zakladatele řady veřejně prospěšných institucí a v letech 1864–1870 starosty města Josefa Ferdinanda Schneidera. Pro účely zřízení knihovny odkázal svou vlastní bohatou sbírku knih. Provoz měl být financován z obnosu jednoho tisíce zlatých. O několik let později věnoval výrobce lněných tkanin Josef Spielvogel svůj rozlehlý dům v tehdejší Neugasse (dnešní ulice Generála Svobody) pro umístění knihovny a taktéž odkázal na její provoz finanční prostředky. Ve 2. polovině 19. století zakládaly i některé šumperské spolky své vlastní knihovny, ovšem přístupné pouze svým členům.

Město Šumperk převzalo knihovnu do své správy v roce 1920. Podle výše uvedeného zákona bylo povinno přispívat na její provoz částkou odvozenou z počtu obyvatel. V té době zde žilo více než 13 000 obyvatel, z toho ovšem necelé dva tisíce tvořili Češi, kteří si vybudovali vlastní knihovnu, o níž bude pojednáno později. Správu německé městské knihovny, otevřené oficiálně v červenci roku 1921, vykonávala osmičlenná knihovní rada. Jedním z prvotních úkolů rady byl výběr vhodného adepta na pozici knihovníka. Roku 1921 se jím stal válečný invalida Martin Eckert, který se o provoz knihovny staral nepřetržitě až do roku 1945.

Ve Spielvogelově domě byly upraveny prostory určené pro výpůjční část a pro příruční knihovnu, umožňující studium na místě. Od března roku 1922 mohli čtenáři využívat služeb nově zřízené čítárny, která sloužila příležitostně i jako přednáškový sál. V době převzetí knihovny do správy města čítal její knižní fond zhruba 6000 svazků, ale řada svazků byla již značně zastaralá nebo opotřebovaná. Pro rychlejší obnovu fondu zvýšilo město svůj povinný příspěvek a byly zavedeny roční čtenářské poplatky i poplatek za půjčení jedné knihy na dva týdny. Během necelých dvaceti let se podařilo navýšit knižní fond na téměř 15 000 svazků.

Časem přestávalo být umístění knihovny ve Spielvogelově domě vyhovující. V říjnu roku 1932 byla proto přestěhována do prvního patra tzv. Seidlova domu na rohu tehdejšího Marktplatz (dnes náměstí Míru), kde sídlila ještě v prvních letech 2. světové války.

Vznik české knihovny

V Šumperku fungovala v meziválečné době rovněž česká veřejná knihovna. I na její provoz bylo město povinno přispívat podle podmínek stanovených zmíněným zákonem. Dochované archivní materiály však dávají tušit, že česká knihovna se ze strany převážně německého vedení města rozhodně netěšila stejné přízni jako německá. Počátky knihovny lze klást do roku 1919, kdy byly v malé místnosti nádražní budovy soustředěny knižní fondy místního odboru Národní jednoty, dále Sokola a Československé obce legionářské. Z nádraží se pak knihovna přestěhovala do klubovní místnosti restaurace Česká beseda, která se nacházela v jednom z domů na tehdejším Eichelbrennerově náměstí (dnes součást ulice Generála Svobody). Toto umístění však nevyhovovalo a česká knihovní rada proto naléhala na vedení města s žádostí o přidělení vhodnějších prostor. Nakonec byla knihovně po zdlouhavých jednáních přidělena jedna z místností v objektu bývalého dominikánského kláštera, která ale brzy přestala postačovat narůstajícímu provozu. Přes veškeré snahy se čeští čtenáři do roku 1938 nové knihovny nedočkali a pro stísněné prostory nemohla být zřízena ani samostatná čítárna.

Khihovní fond, tvořený zpočátku spolkovými knihovnami, se dále rozrůstal o nově pořízené svazky, jejichž nákup umožňovaly nejen dary příznivců, ale taktéž povinný příspěvek města. O obsahu meziválečného fondu, který čítal zhruba 4500 svazků, si můžeme učinit představu díky tiskem vydanému Seznamu knih české veřejné knihovny z roku 1938, který dodnes využívají pracovníci Masarykovy městské knihovny v Šumperku pro své interní potřeby.

Vedení knihovny obstarávala šestičlenná česká knihovní rada. Do roku 1926 vykonával funkci knihovníka profesor gymnázia František Bayer. Poté převzal uvolněné místo jeho kolega dr. Jan Springer. Patřil k nejvýraznějším osobnostem českého veřejného života v meziválečném Šumperku. Podílel se na činnosti řady spolků, vedl místní odbor Národní jednoty nebo jednotu Sokola. Aktivní byl i na poli vlastivědy, kde publikoval početnou řadu prací.

Jan Springer vedl českou knihovnu až do podzimu osudného roku 1938. Po odstoupení pohraničí nacistickému Německu ukončil její činnost a knihy připravil k přestěhování na bezpečnější místo. S pomocí odcházející vojenské posádky byly přestěhovány do budovy školy v české obci Sudkov. Jednalo se ale o knihy původní spolkové knihovny a svazky pořízené z darů. Knihy nakoupené z příspěvků města byly ponechány na místě. Sudkov se nacházel již na území někdejšího politického okresu Zábřeh, který pro svůj český ráz neměl připadnout do záboru, vše ale nakonec dopadlo jinak.

Obě části české knihovny postihl stejný osud. Svazky uložené v sudkovské škole spálili němečtí fanatici na poli, v Šumperku je prý převezli do sběru. Zachovaly se jen knihy, které se nacházely vypůjčené u čtenářů.

Nová historie

Německá knihovna fungovala nadále po celou dobu 2. světové války. Ze Seidlova domu na rohu náměstí se však na počátku 40. let přestěhovala do jiné budovy v Neutorgasse (dnešní Lužickosrbská). Rok 1945 ukončil i její existenci a od tohoto data se začala psát nová historie české knihovny města Šumperk.

Foto: fotoarchiv Vlastivědného muzea v Šumperku