JANA SVOBODOVÁ dětské.odd@knihovna.ricany.cz

Více než tři roky jsem knihovnicí Husovy knihovny Říčany v oddělení pro děti. Že bych chtěla pracovat v knihovně,  jsem si uvědomila až ve věku před čtyřicítkou. Zanedlouho poté se mi to splnilo. Možná právě proto mě toto povolání tak baví. Součástí mé práce měla být i tvorba besed pro děti ze škol a školek.

Přemýšlela jsem, jak toto zadání zpracovat, a moje předchozí zkušenosti z marketingu a práce s grafickými programy mi poskytly nápad využít prezentačního programu PowerPoint, ve kterém jsem si zpracovala většinu besed. Moje vlastní práce s dětmi pak spočívá v tom, že když přijdou do knihovny a usadí se na schodech na měkkých polštářcích, já jim prezentaci promítám. Do děje vstupuji s dotazy a připomínkami a s dětmi vedu poměrně živou a hlasitou debatu. Děti jsou promítáním zaujaté, a to i ty nejmenší, protože je promítaný obraz, text či jednoduchý obrázek zaujme. Nejde však mít vše jen promítané na zeď, to bych dlouho dětskou pozornost neudržela.

Poprvé v knihovně

Když děti ze školek přicházejí poprvé do knihovny, prvotní besedou je takzvaná Informatika neboli Poprvé v knihovně. Zde dětem ukazuji a povídám o tom, co v knihovně půjčujeme. Ukážu jim knihy, časopisy, audioknihy, komiksy, leporela, vysvětlím i to, že máme knihy s příběhem – beletrii – a knihy, ze kterých se něco naučíme – naučnou literaturu. Povím jim, kdo je to spisovatel, kdo ilustrátor i překladatel. Ukážu jim fotografie několika spisovatelů, obálky známých knih a ilustrace. Vysvětlím jim rozdíl mezi knihovnou a knihkupectvím. Řeknu jim, jak se mají chovat ke knihám a jak v knihovně. Zjistí, že do knihovny můžou chodit, i když ještě neumí číst, a také že se v knihovně dá strávit příjemný čas třeba prohlížením knížek. Vždy se po takové besedě nějaké dítko s rodičem následně dostaví do knihovny a je z něj náš nový čtenář. To je největší odměna spolu s tím, když se děti po besedě loučí s úsměvem, spontánně nám třeba tykají a jsou pozitivně naladěné.

Pohádky pro nejmenší

Další z hojně objednávaných akcí pro školky je beseda Klasické pohádky a říkanky. Jde každý rok o novou besedu na téma pohádek pro nejmenší, protože se snažím besedy obměňovat, aby děti neviděly to samé dva roky po sobě. Letos tedy u nás uvidí besedu s promítáním, ve které jsou na začátku obrázky zvířátek žijících v Čechách. Ptám se dětí, jak se které zvíře jmenuje, jakou má barvu, čím je lidem prospěšné a jaký zvuk je pro ně typický. Děti ohromně baví, když můžou vydávat zvuky zvířátek. Následně se situace obrátí a děti hádají, o jaké zvíře se jedná, podle zvuků. Pak dětem čtu několik promítaných básniček s ilustracemi Josefa Lady. Mnoho dětí se ke mně připojí a společně pak říkáme básničky nahlas.

Potom dětem čtu několik krátkých verzí pohádek. Vždy na začátku čtení zdůrazním, aby dávaly pozor, protože se pak budu na několik věcí ptát. Děti jsou nadšené, když správně odpoví. Na závěr si také moc rády vybarví nějakou omalovánku týkající se knížek, ze kterých se četlo.

Dobrovolnost a přirozenost

Děti do žádné činnosti nenutím. Chci, aby měly pozitivní pocit z návštěvy knihovny, aby se k nám příště nebály přijít a aby věděly, že u nás je přátelské místo, kde je nikdo nebude zkoušet. Snažím se také o to, aby se nebály zeptat nebo požádat o radu či pomoc při hledání knih, které je zaujaly, proto je nenutím odpovídat na otázky ani vybarvovat omalovánky. Na zem připravím polštářky a dám na ně leporela s tím, že kdo bude chtít, abych mu některé přečetla, může za mnou přijít. Vždy se postupně přidává víc a víc dětí, společně si knihy prohlížíme, krátkou knížku jim přečtu. To děti baví. Tím jejich návštěva knihovny končí. Celá zabere přibližně hodinu.

Děti ze školek k nám rády chodí i na besedy o Vánocích a Velikonocích. Na nich děti opět formou promítání hezkých obrázků provedu zvyky těchto svátků. Vždy promítnu konkrétní obrázek – například pletení pomlázky – a dětem povím, proč se právě tento zvyk dodržuje. Během besedy přečtu i tematickou pohádku a sama nebo s pomocí dětí řeknu několik básniček. Dětem promítnu také krátkou pohádku, která je k dispozici na Youtube. Osvědčil se mi vánoční díl Chaloupky na vršku a Zahrádky pod hvězdami. Na závěr je chvilka na vyrábění. O Vánocích si děti vybarví jednoduchou papírovou ozdobu, kterou si mohou odnést nebo pověsit na knihovní stromeček, a o Velikonocích je to papírové vajíčko nebo omalovánka s velikonoční tematikou. Mám zkušenost, že takto ucelená beseda o zvycích zaujme i paní učitelky a že se u nás nenudí ani ony.

Jednu z besed jsem se rozhodla udělat bez pomoci promítaného obrazu, a to o knize Dítě je dítě. Při besedě vycházím z volně dostupného návodu dohledatelného na webu (https://new.ctenarskekluby.cz/). S dětmi sedíme na zemi, postupně jim přečtu celou knihu. Nejprve si povídáme o obálce, také o čem kniha asi bude, nápady napíši na flipchart, bavíme se o jednotlivých zvířátkách, jaká jsou, co jedí, zda jsou veselá, či smutná, prohlížíme si ilustrace a opět si říkáme, co nám sdělují. Nakonec porovnáme napsané odhady dětí se skutečným příběhem. Závěrem děti dostanou omalovánku s obrázky malých žab, mámy myšky a názvem knihy, aby mohly i doma rodičům ukázat, jak se kniha jmenovala. Udržet pozornost dětí čtením není těžké. Děti se přirozeně začnou o čtený text zajímat, ty průbojnější reagují výrazněji a já se pokouším zeptat i těch ostýchavějších, nebo jim alespoň ukázat obrázek a chvilku se věnovat každému jednotlivému dítěti.

Základy společenského chování

Poslední besedou, kterou mám zpracovanou v programu PowerPoint, je kniha od známé autorky dětských knih Ivony Březinové Neotesánek (základy společenského chování pro ty úplně nejmenší). Spisovatelka mi dala souhlas, takže její knihu mohu podobným způsobem prezentovat. Celou jsem tedy přepsala do prezentace a naskenovala k ní obrázky. Připravila jsem si animace Neotesánka, kdy mu z těla postupně odpadávají kousky kůry tak, jak se učí správnému chování. Po každé jednotlivé kapitole si s dětmi povídáme o tom pravidlu slušného chování, o kterém příběh pojednával. Když například dočteme ten o podávání rukou, děti si vyzkouší, jak se to správně dělá. Závěrem si vybarví a odnesou omalovánku s Neotesánkem.

Na popisované besedy máme v knihovně vyhrazeno pondělní dopoledne, kdy je knihovna zavřená pro veřejnost, aby na návštěvy škol a školek byl klid a prostor. Během roku máme obsazeny všechny pondělní termíny a chodí k nám nejen místní děti, ale i ty z okolních vesnic a měst. Kapacita je maximálně 30 osob, aby bylo možné udržet pozornost dětí. Nové besedy si zpravidla připravuji v období prázdnin.

Čtenářský blog

Protože mě knihovnická práce naplňuje, aktivně se věnuji i čtení dětských knih. Mám zkušenost, že u dětí jako motivace dobře zafunguje, když jsem knihu sama četla, když jim sdělím osobní názor na nějakou knihu a zdůrazním, co mě na ní zaujalo a co předpokládám, že by mohlo zaujmout i je jako čtenáře. Abych si obsahy knih lépe pamatovala a nesplývaly mi v jeden velký celek, inspirovala jsem se radou jedné paní z nakladatelství a začala si vést blog, kam píšu krátké obsahy a postřehy k jednotlivým titulům. Blog mám jako volnočasového koníčka. Pokud by vás zajímal, můžete se podívat na webové stránky www.ctuctescteme.cz. 

Až budete mít cestu do Říčan do blízkosti Masarykova klasického gymnázia na Komenského náměstí, stavte se i u nás v knihovně. Rádi vás uvítáme.