MILAN VALDEN Milan.Valden@seznam.cz

Puchner Martin. Svět ve slovech.

Přel. Petra Johana Poncarová. Brno: Host, 2018. 416 s.

ISBN 978-80-7577-579-5

Jaká je opravdová síla literatury? Mohou být psaná a tištěná slova skutečnými aktéry dějin? Jak důležité jsou pro národy či státy tzv. ustavující literární texty? Mohou příběhy utvářet národy, historii a civilizaci? Tyto a další podobné otázky si ve své knize položil literární kritik, filozof a profesor anglické literatury na Harvardu a v Berkeley Martin Puchner (* 1969).

Začíná obrazem z vesmíru: na palubě Apolla 8 čtou kosmonauti v roce 1968 z Bible, což Puchner vnímá jako poselství o vlivu ustavujících textů, které v průběhu času získaly moc a význam a nakonec se staly zdrojem kódů pro celé kultury – tyto texty lidem říkají, odkud pocházejí a jak by měli žít. Jeho procházka dějinami literatury, z nichž si vybírá několik důležitých děl a autorů, a to z celého světa, úzce souvisí také s rozvojem písma a s vynálezem knihtisku. Zavede nás do starověku a vypráví, proč si Alexandr Veliký dával pod polštář Homérovu Íliadu, o objevení Eposu o Gilgamešovi, o Ezdrášovi a stvoření Svatého písma. A co měli mj. společného Buddha, Konfucius, Sókratés a Ježíš? …ani jeden z nich nepsal. Naopak všichni trvali na tom, že si žáky shromáždí kolem sebe a budou je učit prostřednictvím rozhovoru tváří v tvář. Zrodil se nový typ literatury: literatura učitelů, protože učení těchto čtyř myslitelů zapsali až jejich žáci.

Pro mnohé je ještě i dnes překvapení, když zjistí, že první velký román v dějinách napsala dvorní dáma na japonském dvoře kolem roku 1000 našeho letopočtu. Je to Příběh prince Gendžiho paní Murasaki Šikibu, v němž titulní hrdina vychovává skutečnou dvorní dámu ze své nastávající kromě jiného tím, že ji učí umění krasopisu a skládání básní. Tisíc a jedna noc, tedy soubor vyprávění Šeherezády, vnesla do literatury rámcový příběh, který pak využili třeba Boccaccio nebo Chaucer. Vynález evropského knihtisku Johannem Gutenbergem v polovině 15. století byl obrovskou revolucí, z níž později, na začátku 16. století, těžil i církevní reformátor Martin Luther. Podíváme se také do Jižní Ameriky v době, kdy ji dobývali Španělé; z mayské kultury nám zůstala Kniha rad, tedy Popol Vuh. Zásadním textem španělské literatury je Cervantesův román o donu Quijotovi. K napsaní druhého dílu autora donutilo pirátské pokračování od jiného spisovatele. Benjamin Franklin sehrál důležitou roli nejen při vzniku Spojených států amerických, ale také v dějinách literatury a vydávání novin. Goethe zase zavedl pojem „světová literatura“. Komunistický manifest, boj Anny Achmatovové a Alexandra Solženicyna proti Sovětskému svazu, africký epos či Derek Walcott, který napsal ustavující básnický text Omeros pro malý národ na Svaté Lucii, to jsou další náměty Puchnerovy pozoruhodné knihy. Literatura napřed byla exkluzivním vlastnictvím písařů a králů, ale postupně se začal rozšiřovat okruh čtenářů i autorů. Její demokratizaci napomohly různé nové vynálezy od abecedy a papyru po papír a tisk, (…) otevřely literaturu většímu počtu lidí, kteří následně vytvořili nové literární formy – romány, noviny, manifesty – a zároveň upevňovaly význam starých ustavujících textů.