PAVLA VLKOVÁ vlkova@svkkl.cz

Jsme už zvyklí, že v knihovnách se daří rozmanitým aktivitám a že tyto aktivity jsou kvalitní. I z této široké nabídky však můžeme vyzdvihnout události tematicky mimořádně závažné a důležité. Připomínání minulosti ne až tak dávné, kdy i v Evropě byla myšlenka nerovnosti lidí kryta zákony a mezi právem na život a člověkem stála Davidova hvězda, mezi ně nezbytně patří.

Ve Středočeské vědecké knihovně v Kladně byla na počátku března vernisáží zahájena „dvojvýstava“ výtvarných prací dvou skupin dětí. Jejich dětství dělí zhruba 70 let. Ty první vyrůstaly během druhé světové války v Čechách, domovem těch druhých je dnešní stát Izrael.

Dvojvýstava

První část výstavy s názvem Motýla jsem tu neviděl: kresby dětí z terezínského ghetta přibližuje skrze dochované dětské kresby svět těch nejmenších, kteří se stali během druhé světové války vězni v terezínském ghettu. Pro více než desetitisícovou skupinu dětí a mládeže se snažila židovská samospráva vytvořit snesitelné podmínky. Nejdůležitější i nadále zůstávala výuka, jejíž součástí byly také hodiny kreslení vedené výtvarnicí a pedagožkou Friedl Dicker-Brandeisovou (1898–1944). Ta před odjezdem do Osvětimi nechala v kufru na půdě dětské výtvarné práce ukrýt. Sbírka, která vznikla v období necelých dvou let (1942–1944), je ojedinělou a nejrozsáhlejší na světě. Čítá na 4500 prací a vlastní ji Židovské muzeum v Praze, které také výstavu zapůjčilo.

Druhá část expozice je výběrem prací z mezinárodní dětské výtvarné výstavy a představuje práce současných izraelských dětí, oceněných v mezinárodní výtvarné soutěži pořádané galerií Památníku Lidice v letech 2004–2017. Jedná se o práce dětí z Izraele, které jsou doplněny fotografiemi ze slavnostního předávání diplomů českými velvyslanci v Izraeli a dokumenty z fondu knihovny, které se k tematice vztahují.

Už výstava samotná je úctyhodný počin s povzbuzující myšlenkou danou právě „dvojvýstavností“. Vždyť kdo by tenkrát v českém Terezíně či v Osvětimi uvěřil, že za sedmdesát let budou izraelské děti posílat své kresby do Čech z vlastní země!

Vernisáž a vzácní hosté

Tematicky souběžně laděná vernisáž byla důstojnou připomínkou těžkých dob a těžkých osudů. Významnými hosty vernisáže byli Jeho Excelence Daniel Meron, velvyslanec státu Izrael v České republice, s manželkou. Pozvání na ni přijali také zástupci krajské i městské samosprávy a dalších příspěvkových organizací kraje. Ředitel kladenské knihovny, pan velvyslanec i další hosté krátce návštěvníky pozdravili. Hostem z nejváženějších byla také akademická malířka paní Helga Hošková-Weissová, jedna z posledních přeživších, která může – a také to dělá – podat svědectví o životě dětí v Terezíně.

Brundibár

Dětskou operu Brundibár, která na vernisáži zazněla, a to v podání Dismanova rozhlasového dětského souboru, napsal Hans Krása v roce 1943 na libreto Adolfa Hoffmeistera. Představení bylo v terezínském ghettu dětmi v letech 1943–44 sehráno celkem pětapadesátkrát. Dismanův soubor představení znovu nastudoval v roce 1991 a od té doby jej hraje u nás i v zahraničí, v české i anglické verzi.

Děti návštěvníkům vernisáže předvedly operu v oblečení, které tehdy mohly mít na sobě děti z Terezína: děvčata s copánky, hoši s čepicemi... Závěrečnou píseň o poražení obávaného flašinetáře Brundibára nebylo možno ani dnes vyslechnout bez pohnutí. Paralela s tehdejším diktátorem byla jasná. Dětské podání přidávalo dílu na autentičnosti a vědomí dalších osudů dětí na závažnosti – většina těch, kteří se představení v hledišti či na jevišti účastnili, zahynula...

Rozhovor s pamětnicí

Pamětníků, kteří mohou z vlastní zkušenosti mluvit o těžkých válečných událostech, už je poskrovnu. Těch, kteří jsou natolik zdraví a stateční, že mohou přijmout pozvání na akce připomínající bolestné období jejich života, ještě méně. Proto byla akademická malířka, paní Helga Hošková-Weissová, hostem nejváženějším. V několika odpovědích na dotazy přiblížila návštěvníkům i dětem z Dismanova souboru situaci dětí v terezínském ghettu. V představení Brundibára tehdy nezpívala, ale sledovala je jako divačka. Hráli tam její přátelé, kteří pak válku nepřežili. Zajímavé bylo, že přestože byla od mládí výtvarně nadaná, hodiny kreslení s Friedl Dicker-Brandeisovou nenavštěvovala. Hovořila o tom, že oproti zaměření hodin kreslení (na témata laskavá, na příjemné vzpomínky, květiny a přírodu) ji naopak tatínek nabádal, aby „kreslila, co vidí“. Poslechla ho a po válce její ukryté a zachráněné kresby sloužily mimo jiné jako důležitý dokumentační materiál. Motivací pro přijetí pozvání a souhlas s rozhovorem bylo podle slov paní Hoškové jednoznačně vědomí důležitosti připomínat, nezapomenout, varovat.

Závěrem

Závažné téma, povedená výstava, hudba, beseda s pamětnicí, hosté – to vše díky organizátorům, vedeným Ivonou Kasalickou, zafungovalo skvěle. Studovna byla plná návštěvníků, kteří měli možnost si také neformálně pohovořit. Bylo jen dobře, že informace o akci dolehla i k uším regionálních sdělovacích prostředků. Výstava potrvá ve Středočeské vědecké knihovně v Kladně do 23. dubna. Když si pospíšíte, ještě ji stihnete. Všechny srdečně zveme a – šalom.