Main content
TÉMA: Dress code v knihovnách: Šaty dělají i z knihovníků opravdové profíky
DAGMAR KUČEROVÁ kucerova@mkl.cz
Jiří Stanislav Guth-Jarkovský by měl být součástí povinné četby zaměstnanců kulturních zařízení, knihoven zvláště. Stará pravda, že šaty dělají člověka, platí v každé době. U zaměstnanců knihoven se předpokládá, že mají společenské chování, způsoby oblékání a komunikace přirozeně zvládnuté, ovšem pro jistotu (a případné domáhání se této skutečnosti) je dobré pojednat o dress code, etiketě obecně a etice v rámci pracovního řádu, a případné nedodržování tak považovat za porušení vnitřních předpisů.
Z pravidel vnitřního řádu
Zaměstnanci lounské knihovny mají rámcově předepsáno, jak má vypadat jejich garderoba (výňatek z vnitřního řádu):
Všichni zaměstnanci jsou povinni vykonávat práci v řádném oděvu, kterým reprezentují instituci. Pokud je zaměstnanci přidělen speciální pracovní oděv nebo získá příspěvek na speciální pracovní oděv, je povinen ho v určených případech používat.
Zaměstnankyně-ženy jsou povinny mít při výkonu práce řádný oděv (oděv zakrývající trup a sukně přiměřené délky, nejméně však do poloviny stehen) a bezpečnou obuv, nebo pracovní oděv a obuv. Zaměstnanci-muži jsou povinni vykonávat práci v řádném oděvu a obuvi, zejména jsou povinni nosit ponožky, dlouhé kalhoty a bezpečnou obuv, nebo pracovní oděv a obuv.
Zaměstnankyně restauračních provozů jsou povinny při výkonu práce nosit jednoduché černé šaty, černé kalhoty či černou sukni a jednobarevnou košili nebo triko. Jsou povinny používat zástěru a pracovní obuv. Zaměstnanci restauračních provozů jsou povinni při výkonu práce nosit černé kalhoty, bílou košili či polokošili a černého motýlka. Jsou povinni používat zástěru a pracovní obuv. Pokud není ředitelkou organizace určeno jinak.
Přizpůsobení se situaci
Zaměstnanci se rovněž musí přizpůsobit situaci, která podle obecné etikety vyžaduje speciální oděv. Pokud se účastní (pracovně či jako reprezentanti knihovny) stylově zaměřené akce, mají za povinnost obléknout k tomu určený oděv (pro ilustraci viz foto). Zaměstnavatel většinou na své náklady oděv zajistí.
Pokud se zaměstnanci účastní aktivit v rámci experimentálních služeb, např. v půjčovnách v knihovnickém stanu či na koupališti (plážová knihovna), oblékají trička s logem knihovny.
Vedle řádného oděvu musí zaměstnanci nosit visačku se svým jménem a označením instituce, příp. provozu, ta je opět jednotná. Pokud ji zaměstnanec nemá, vystavuje se riziku, že při namátkové kontrole bude sankcionován a nebude mu čas strávený v zaměstnání započítán do pracovní doby.
Zaměstnanci musí reprezentovat instituci také například při telefonické komunikaci. Nehlásí se tedy způsobem: Knihovnaaaááá!, ale: Dobrý den, Městská knihovna Louny, oddělení…, u telefonu… Je zvláštní, že zrovna telefonování dělá zaměstnancům velké potíže a dlouho se učí správné konverzaci.
Součástí etikety je také zdravení klientů-návštěvníků a čtenářů knihovny. Každý, kdo do budovy vejde, je naším zákazníkem, naším pánem, tzn. pozdravit musíme my – zaměstnanci. Samozřejmě i děti zdravíme první my; bohužel, často bez odezvy...
Součástí předpisů je i etický kodex, který byl přijat 5. valnou hromadou SKIP v roce 2004; je veden jako zvláštní příloha pracovního řádu.
Závěrem
Je dlužno říci, že mnohé předpisy jsou těžko vymahatelné. Ovšem zaměstnavatel by neměl rezignovat. Zaměstnanci, kteří jsou hrdi na svoji firmu, dodržují předpisy automaticky a příslušnost vyjádřená například oblékáním knihovnického trička jim nedělá žádný problém. Pokud chce být knihovna královnou, nikoli šmudlou, pak je potřeba etiketu brát vážně a motivovat nejen zaměstnance, ale i veřejnost (např. před reprezentačním plesem vydáváme seriálek o plesové etiketě).