MARKÉTA HLASIVCOVÁ  marketa.hlasivcova@post.cz

Postavení farních knihoven mezi ostatními knihovnami není podle mého názoru ani jednoznačné ani jednoduché. Řazeno podle typologie jedná se o knihovny specializované, orientované převážně na duchovní, křesťanskou literaturu. Mnoho farností má vlastní knihovnu, ale jak zajistit, aby byla opravdu navštěvovaná a funkční?

Knižní fond těchto knihoven se buduje převážně z darů. Na nákup by měla být vyčleněna částka z rozpočtu farnosti, ne vždy tomu tak je. Ale právě přírůstek nových knih je jedním z faktorů, které přilákají čtenáře. Dále je tu otázka umístění knihovny a otevírací doba. Velkou výhodou je vyvěšení katalogu knihovny na webových stránkách farnosti. A ano, ani propagaci nelze zanedbávat – vyvěšování knižních novinek, občasná připomínka ze strany kněze při setkáních farnosti a další a další možnosti. Z toho jasně vyplývá, že bez nadšení knihovníka a podpory ze strany duchovního správce farnosti knihovna moc fungovat nebude.

Web farních knihoven

Za přínos pro zmapování situace farních knihoven v naší zemi považuji web Farní knihovny v ČR (www. farniknihovny.estranky.cz), který zahrnuje římskokatolické farní knihovny a byl vytvořen v rámci magisterské práce Heleny Valtrové: Nalezneme zde základní kontaktní údaje na farní knihovny rozdělené do jednotlivých diecézí, interaktivní mapu farních knihoven, odkazy na křesťanská nakladatelství a knihkupectví, bazar knih, kde je možné nabízet knižní dary a dále náměty pro další rozvoj farních knihoven. Průzkumem farních knihoven v pražské arcidiecézi se ve své bakalářské práci zabývá Markéta Čandová, podrobněji zkoumá čtyři z nich.

Knihovna farnosti Sv. Anežky České v Praze na Spořilově

Sama, povoláním knihovnice, se jaksi přirozeně starám o knihovnu ve farnosti u kostela svaté Anežky České v Praze na Spořilově. Naše farnost vždy žila dosti intenzivním kulturním životem, knihovna zde byla založena záhy po dostavění a vysvěcení kostela. Naše farní knihovna je tu, díky otci Mikuláši Šusovi, už od roku 1938. Doplňovala se až do roku 1950 za pátera Cyrila Kadlece. Před rokem 1968 se politická situace trochu uvolnila. Zásluhou pražského jara přišel 1. 6. 1969 na Spořilov otec Řehoř Mareček, který zde působil téměř čtyři desítky let. Pán mu dopřál, že zde mohl zůstat prakticky až do své smrti. Páter Řehoř byl znalcem literatury, milovníkem poezie, hudby, divadla. Sám psal verše, které publikoval pod pseudonymem Klement Plucha. Dobře a rád si zazpíval, fotografoval a filmoval. Na Spořilově zavedl řadu progresivních prvků, jako byly kytarové mše, mše pro děti apod. Intenzivně se věnoval mládeži a mladým vůbec. Otec Řehoř v prostorách knihovny (nebylo tam z venku vidět) pořádal setkání mladých (vysokoškoláků), kde se četly básně od J. Zahradníčka a jiných křesťanských autorů. Na setkání přicházeli např. J. Knap, malíři, umělci. Ale po roce 1970 se setkání musela zrušit, jak se můžete dočíst v knize Bohu nejprve buď slouženo, vzpomíná jeden z pamětníků Pavel Roček.

Po roce 1990 se farní knihovny ujala Marcela Buřilová, knihovnice. Původní knihovní fond byl obohacen množstvím knih, které sem proudily od farníků. Protože byl stále hlad po dříve zakázané duchovní literatuře, mezi lidmi byl o půjčování velký zájem. Když byl do knihovny pořízen nový počítač, M. Buřilová vytvořila počítačový samostatný program nazvaný „Farní knihovna“ s jednotnou evidencí a výpůjčním systémem. Mladí farníci vytvořili elektronickou evidenci fondu, byly zavedeny pravidelné výpůjční hodiny. Postupem času se však hlad po zakázané duchovní literatuře nasytil a na doplňování knihovního fondu se nedostávalo finančních prostředků. Po nějakou dobu byl provoz knihovny v útlumu, uvažovalo se dokonce o jejím zrušení.

Znovuoživení farní knihovny

Nový duchovní správce farnosti, františkán Petr Regalát Beneš, sám historik a autor odborných publikací z historie františkánství, mne v roce 2015 přizval ke „znovuoživení“ farní knihovny. Knihy byly z původní uzavřené místnosti přemístěny do sálu pod kostelem. Knihovní fond obsahuje z menší části publikace z knihovny původní, z větší části jej Otec Regalát doplňuje o novější tituly z darů.

Přemístění knihovny do volně přístupného prostoru se časem ukázalo jako skvělé řešení. Zpočátku jsem z toho měla obavy, ale pozitiva jednoznačně převažují. Knihovna je tak přístupná nejen v neděli po mši svaté, ale i během různých akcí, které se v sále pořádají. Protože sama pracuji dlouhá léta v oddělení služeb čtenářům, zaměřila jsem se hned od počátku na co nejrychlejší zpřístupnění knižních přírůstků. Začínali jsme s evidencí na kartičkách, výpůjční systém je jednoduchý. Čtenář si vybere knihu, vyjme z ní kartu, podepíše se na ni a vloží ji do krabice. Při vracení knihy je postup obdobný – čtenář vrácenou knihu vloží do biblioboxu (pardon, do krabice). A já ve výpůjčních hodinách do vrácené knížky vložím kartu a znovu ji zařadím. Knihy se půjčují i vracejí a světe, div se, upomínky posílat nemusíme.

Knihovna se postupně z malé, téměř příruční knihovny utěšeně rozrůstá, a proto již také pracujeme na tom, abychom elektronickou verzi katalogu mohli vyvěsit na webových stránkách farnosti. Zatím je katalog v papírové podobě. Pro zlepšení orientace čtenáře jsou knihy na regálech rozděleny podle jednotlivých oborů (spiritualita, teologie a liturgie, dějiny, umění, církevní dokumenty, životy, patristika atd.).

A alespoň v něčem nejsme pozadu za novými trendy světového knihovnictví: máme zde volný výběr literatury a knihy je možné si bez přítomnosti knihovníka vypůjčit i vrátit. Nedá se přímo říci, že se v knihovně pořádají kulturní akce, ale je rozhodně v centru farního kulturního života. A v neposlední řadě se snažíme o propagaci zajímavé literatury v Novinách farnosti sv. Anežky České na Spořilově.