Na přelomu čtyřicátých a padesátých let 20. století odrážely stránky Čtenáře snahu o ovládnutí, proměnu a mocenské využití veřejných knihoven. Nejen že mělo být z regálů odstraněno množství „závadné“ literatury, ale tato díla – podobně jako osobnosti a události – měla být vymazána z kolektivní paměti obyvatel této země. Významnou úlohu plnilo uvědomělé plánování četby. Pravidelná rubrika Plán práce se čtenářem vycházela ve Čtenáři každý měsíc. Knihovníkům byla připomínána významná výročí a doporučovány knihy, které podávaly jejich politicky správný výklad.

Rok 1950 nebyl vybrán pro listopadové číslo letošního Čtenáře náhodně. Právě v listopadu tohoto roku vypsalo Ministerstvo informací a osvěty soutěž Budujeme vzornou lidovou knihovnu (BVLK), aby zajistilo úspěšný rozvoj veřejných lidových knihoven a aby podnítilo zájem knihovníků veřejných lidových knihoven i členů národních výborů, stálo v prohlášení tehdejšího náměstka ministra informací a osvěty Miroslava Kouřila v č. 9 druhého ročníku Čtenáře. Soutěž měla podporovat nové metody práce, představovala jakousi „knihovnickou variantu socialistického soutěžení“, které se uplatňovalo v průmyslu ke zvýšení produktivity práce. Současně byla BVLK, jak soutěž zkratkou v následujících čtyřiceti letech knihovníci obvykle nazývali, možností kontrolovat nové výchovné postupy v knihovnické práci i postup očisty knihovních fondů od „literárního braku“. Za vyhlášením soutěže byly ve Čtenáři otištěny soutěžní podmínky. Knihovny byly rozděleny do pěti kategorií podle počtu obyvatel obce, protože na začátku 50. let ještě neexistovala pevná síť krajských, okresních a místních lidových knihoven. Na rozdíl od pozdějších úprav podmínek soutěže (v roce 1958), obsahovaly soutěžní podmínky z roku 1950 přímo výčet titulů „pokrokové“ literatury, včetně titulů novin a časopisů, které musela soutěžící knihovna ve svém fondu vlastnit. Když ponecháme stranou politický nátěr, bylo v podmínkách mj. stanoveno také důstojné umístění knihovny, pokud možno ve středu obce, místnosti měly být suché, světlé, dobře přístupné a tak prostorné, aby mohla mít i malá obecní knihovna volný výběr. Rovněž vybavení skříněmi, regály, stoly a jiným zařízením musí být dostatečné, aby provoz knihovny hladce probíhal, stálo v podmínkách. U jednotlivých kategorií knihoven byl stanoven počet čtenářů a výpůjček. Knihovny v krajských městech byly povinny vybudovat hudební oddělení, v okresech, kde sídlily jiné národnosti, se musela nakupovat literatura v jazyce této národnosti. Organizace soutěže byla třístupňová. V okresním kole mohly knihovny získat uznání rady okresního národního výboru, v krajském kole uznání rady krajského národního výboru a v ústředním kole uznání ministerstva a jako nejvyšší stupeň čestný štít a titul Vzorná lidová knihovna. První ročník byl vyhlášen k 7. listopadu 1950 a jeho uzávěrka byla k 31. 12. téhož roku. Kdo by se chtěl dozvědět, které první tři knihovny získaly v prvním ročníku titul Vzorná lidová knihovna, stačí, když prolistuje následující ročník Čtenáře z roku 1951.

Podmínky soutěže Budujeme vzornou lidovou knihovnu.

Čtenář. 1950, roč. 2, č. 9, s. 228–232.