PETRA ČERNOHLÁVKOVÁ petra.cernohlavkova@techlib.cz

Pojem šedá literatura není zdaleka novinkou. Poprvé byla jako odborný termín uznána v 70. letech [1], výraznější pozornosti se jí dostává až v 90. letech minulého století. Přesto jej nelze označit za pojem rozšířený či běžný, a už vůbec ne mimo knihovnickou a informační komunitu. Příspěvek se pokouší o základní systematizaci tohoto pojmu.

„Šedá literatura“ dokáže vyvolat v lidech neznalých tohoto pojmu smíšené pocity. Občas dochází ke spojování tohoto termínu s pojmy jako šedá eminence, šedá ekonomika nebo šedá zóna, a tak i šedá literatura je někdy chápana jako jev na pomezí legální a nelegální činnosti, etického a neetického postoje či jednání. Je tomu ale skutečně tak? Má šedá literatura společné rysy s výše zmíněnými pojmy?

Obr. 1: Rozdíl mezi černou, šedou a bílou literaturou znázorněný na typech dokumentů            Zdroj: [11]

Šedá literatura se stejně jako šedá ekonomika nebo šedá zóna nachází v ústraní od hlavního dění, v tomto případě hlavního toku informací a publikační činnosti, ale i přesto je velmi významná. Jak uvádí ve svém příspěvku Brian A. Hitson a Lorrie A. Johnson [2], nachází se mezi dvěma krajními polohami – „bílé“ a „černé“ (viz Obr. 1). Lucemburská definice ji vymezuje jako informace produkované na všech úrovních vládních, akademických, obchodních a průmyslových institucí v elektronické i tištěné podobě, [které] současně nejsou vydávány komerčními vydavateli, tj. institucemi, jejichž hlavní činností není vydavatelská činnost.

Pokud bychom se přiklonili k odvážnému tvrzení Coonina [3], že vše, co čteme kromě časopisů a knih, lze považovat za šedou literaturu, pak bychom mohli říci, že každý se již někdy nevyhnutelně musel setkat s dokumentem, jejž lze označit tímto termínem. Jen si to s ním mnoho lidí nespojilo, a to pravděpodobně proto, že tento pojem vůbec neznají a označují dokument jinak. Například v ČR je více než deset repozitářů závěrečných vysokoškolských prací, ale málokdo mimo jejich správu a knihovnu by je označil za repozitáře šedé literatury, kterými vlastně jsou. Ale i mimo akademické a vědecké prostředí se lze setkat s šedou literaturou – spadají do ní i postery, letáčky, informační brožury – a těch je v každém informačním centru mnoho. Typologie šedé literatury je velmi široká a pestrá; pro srovnání: Obr. 2 – Národní úložiště šedé literatury (NUŠL) [4] a Obr. 3 – mezinárodní slovník typů šedé literatury [5]. Podle nové definice D. Saviće je šedá literatura jakýkoliv zveřejněný zaznamenaný, odkazovatelný a udržitelný datový nebo informační zdroj se současnou nebo budoucí hodnotou, který neprošel tradičním recenzním řízením [6].

Obr. 2: Typologie šedé literatury schraňované Národním úložištěm šedé literatury

I když se může zdát, že se nejedná o vědeckou publikaci vzhledem k nepřítomnosti recenzního řízení, míra vědecké formy je diskutovatelná. Vaska již v roce 2010 poukazuje na možnou budoucí úplnou ztrátu hranic mezi bílou a šedou literaturou [7, s. 11]. Nová Savićova definice vznikla v reakci na riziko zastarání současných definic, které neumožní odlišit šedou literaturu od ostatních dokumentů. Tento jev lze již pozorovat v typologii výsledků výzkumu v Rejstříku informací o výsledcích (RIV), jenž uznává patenty, certifikované metodiky nebo příspěvky ve sborníku za oficiální hodnotné výsledky vědy a výzkumu; lze je však stále označit i za šedou literaturu podle mezinárodního slovníku typů šedé literatury. Mezinárodním trendem iniciovaným zejména programem Horizont 2020¹ je „publikování“ výzkumných dat a jejich zařazování mezi uznávané výsledky [6, 8], tudíž dochází k jejich nenápadnému přesunu z šedé do bílé literatury.

Ať už dojde ke kompletnímu setření rozdílů mezi šedou a bílou literaturou, či nikoliv, prozatím šedou literaturu vytvářenou v České republice shromažďuje Národní úložiště šedé literatury (NUŠL)² pod záštitou Národní technické knihovny (NTK). NUŠL začínalo jako projekt v roce 2008 [9], od té doby urazilo dlouhou cestu a další ho čeká. Za 10 let se mu podařilo shromáždit přes půl milionu záznamů dokumentů šedé literatury většinou s volným přístupem k plným textům a dalším přílohám³, a to od 93 producentů šedé literatury včetně všech ústavů Akademie věd ČR. Tato síť partnerů stále roste, stejně jako obsah repozitáře [10]. NUŠL se však nezabývá pouze shromažďováním šedé literatury, ale také jejím dlouhodobým uchováváním, zpřístupňováním z jednoho místa [2], mezinárodní spoluprací v této oblasti a rozšiřováním povědomí o šedé literatuře jak u nás formou každoroční mezinárodní Konference o šedé literatuře a repozitářích⁴, tak i ve světě formou předávání dat do mezinárodních databází a účastí na zahraničních konferencích. V neposlední řadě se NUŠL zabývá technickým vývojem samotného systému.

Je tedy dlouhodobou výzvou pro Národní úložiště šedé literatury jako koordinátora na národní úrovni, ale i pro všechny ostatní producenty šedé literatury zvýšit povědomí a informovanost o skutečném významu šedé literatury a přesvědčit jak její uživatele, tak i autory, že dokumenty označované jako šedá literatura lze využívat a vnímat jako hodnotné a užitečné odborné zdroje.

1  Informativní web dostupný z: https://nusl.techlib.cz/; vyhledávací rozhraní dostupné z: http://www.nusl.cz/

2  Zdroj dat: http://www.nusl.cz/; data uvedena k 28. 8. 2018

3  http://www.nusl.cz/

4  Více informací o konferenci: https://nusl.techlib.cz/konference/11-rocnik-konference/

Reference:

[1]  AUGER, Peter, 1998. Information Sources in Grey Literature. B.m.: Walter de Gruyter GmbH & Co KG. ISBN 978-3-11-097723-3.

[2]  HITSON, Brian A. a Lorrie A. JOHNSON, 2009. WorldWideScience.org: Bringing Light to Grey. In: GL10 Conference Proceedings. [online] [cit. 2018-08-28] 10 s. Dostupné z: https://worldwidescience.org/speeches/Dec2008/GL10Paper_HitsonJohnson.pdf.

[3]  COONIN, B., 2003. Grey literature: an annotated bibliography. In: VASKA, Marcus, 2010. Úvod do šedé literatury. In: Repozitáře šedé literatury, s. 11–18. ISBN 978-80-904273-5-8. Dostupné také online z: http://www.nusl.cz/ntk/nusl-97129.

[4]  NUŠL, 2016b. Typologie dokumentů NUŠL. In: NUŠL [online] [cit. 2018-08-28]. Dostupné z: https://nusl.techlib.cz/nusl/typologie-dokumentu-nusl/.

[5]  INTERNATIONAL WORKING GROUP, 2011. Grey Literature Typology [online] [cit. 2018-08-28]. Dostupné z: http://www.greynet.org/greysourceindex/gltypology.html.

[6]  SAVIĆ, Dobrica, 2017. Přehodnocení role šedé literatury ve čtvrté průmyslové revoluci. In: Konference o šedé literatuře a repozitářích 2017 [online]. [cit. 2018-08-28]. Dostupné z: http://www.nusl.cz/ntk/nusl-367307.

[7]  VASKA, Marcus, 2010. Úvod do šedé literatury. In: Repozitáře šedé literatury. s. 11–18. ISBN 978-80-904273-5-8. Dostupné také online z: http://www.nusl.cz/ntk/nusl-97129.

[8]  RADA PRO VÝZKUM, VÝVOJ A INOVACE, 2014. Definice druhů výsledků výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. In: Výzkum a vývoj v ČR [online] [cit. 2018-09-05]. Dostupné z: https://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=29415.

[9]  NUŠL, 2016a. Projekt NUŠL. In: NUŠL [online] [cit. 2018-08-28]. Dostupné z: https://nusl.techlib.cz/nusl/projekt-nusl/.

[10]  NUŠL, 2018. Seznam partnerů. In: NUŠL [online] [cit. 2018-08-28]. Dostupné z: https://nusl.techlib.cz/spoluprace/seznam-partneru/.

[11]  HITSON, Brian A., 2008. WorldWideScience.org: Bringing Light to Grey [online prezentace] [cit. 2018-08-28]. Dostupné z: https://worldwidescience.org/speeches/Dec2008/dec08hitson.html.