Milé čtenářky, milí čtenáři,

opravdu jsem napsala ÚPLNĚ NORMÁLNÍ editorial, důkaz uložím na naši webovou stránku. Ale přitom se mi v hlavě pořád motaly rýmy (a to ještě podobně neumělé jako obálka – Tobolka, úvodník – limerik). Jak se tak rýmy množily, bylo jasné, že limerik nestačí a bude třeba vytvořit něco delšího… Třeba sonet? (Samozřejmě jen tak pro sebe, no, šéfovi ho ukážu, třeba se zasměje…) Že tento editorial vypadá, jak vypadá, je vina pana šéfredaktora. Já za to odpovědnost nenesu a případné odhlášky předplatného na rok 2019 z důvodu znevážení tohoto úctyhodného periodika s dlouholetou tradicí padají na jeho hlavu.

Redaktorský sonet shakespearovský
(aneb Sen před odevzdáním úvodníku)

Co napsat mám do toho úvodníku?
Jak popsat by se měla obálka?
Zrcadlovkou zní samá slova díků,
z medaile na mě mrká Tobolka…

Literatura pouze v barvě šedé –
to není zóna temná, nekalá!
Fundovanou řeč téma o ní vede
(a leckterá už trochu zbělala).

I úděsné sny v tu noc se mi zdají,
že studentkou jsem zcela mlaďounkou –
tou, která v knihovně se učí a jí,
spím v NTK, ve skluzu s diplomkou.

Přebírám dík za informační počin,
jsem celá v šedém – ladí mi to k očím.

A vidíte, část závěru původního úvodníku půjde použít, takže nadhled a odvahu vystoupit ze zavedených schémat vám za redakci přeje

PAVLA VLKOVÁ

"ÚPLNĚ NORMÁLNÍ" editorial pro elektronickou verzi časopisu

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

psát úvodník v listopadu tak, aby nebyl podobný tomu loňskému, předloňskému atd., není vůbec snadné. Knihovní podzim totiž pravidelně nabízí tradiční události jako konferenci Knihovny současnosti s předáváním Medailí Z. V. Tobolky, setkání venkovských knihoven, spoustu akcí v rámci Týdne knihoven, korunovaných oceňováním nejlepších knihoven i mladých knihovníků v Zrcadlové kapli Klementina. Tentokrát jsme těmto událostem věnovali téměř obě vnitřní strany obálky a dvě osobní ohlédnutí  – jedno dokonce z pera čerstvé držitelky ceny MARK 2018 Kateřiny Nekolové. Jí i všem oceněným knihovnám a jejich knihovníkům gratulujeme!

Tradiční říjnovou akcí je také Národní technickou knihovnou pořádaná konference, která je věnována šedé literatuře – stejně jako celé téma tohoto čísla Čtenáře. Kromě zprávy o konferenci a informace o tom, co všechno můžeme pod pojmem šedá literatura vlastně najít, se v článcích dočtete, jaké jsou hlavní aktivity a trendy v této oblasti, za velmi užitečný považuji i pohled na šedou literaturu z hlediska práva. U legislativy zůstanete i při četbě článku Zdeňka Matušíka, který pojednává o připravované evropské směrnici o autorském právu, jejíž konečná podoba je však ještě stále nejasná.

V rubrice Rozhovor jsme tentokrát kladli otázky řediteli Moravské zemské knihovny Tomáši Kubíčkovi. Řeč se stáčela na roli této knihovny nejen v rámci moravské metropole a jihomoravského regionu, ale i na její význam z pohledu národního a mezinárodního. Z dalších příspěvků zmíním ten ze série o významných knihovnických osobnostech, tentokrát o Josefu Pochovi. Museli jsme krátit a šlo nám to těžce, protože byl plný zajímavých informací, o které nepřijdete, přečtete-li si jeho nezkrácenou verzi na našem webu.

Určitě také nepřehlédněte článek Aleny Chodounské o podpoře studentů v Národní technické knihovně. Možná vám připomene vlastní studentská léta i to, jak moc se knihovny na základě technických možností, potažmo i učebních návyků dnešních studujících proměňují. Přiměje vás na příkladu fiktivní studentky podívat se na úlohu a funkce knihovny více z hlediska uživatelů a přehodnotit její (cituji z článku) „posvátné řády a neotřesitelné jistoty“. Domnívám se, že tato metoda je prospěšná nejen při zkvalitňování služeb uživatelům knihovny.

Nadhled a odvahu vystoupit ze zavedených schémat a podívat se na životní situace očima těch druhých vám za redakci přeje

PAVLA VLKOVÁ