JAN KAMENICKÝ Jan.Kamenicky@ff.cuni.cz

Věděli jste, že většina příběhů ze sbírky Tisíc a jedna noc je indického původu? Že příběhy o Aladinovi nebo Ali Babovi do ní přidal až francouzský překladatel Antoine Galland a že především díky jeho překladu se příběhy staly populárními po celém světě, zatímco v Arábii nikdy nebyly a ani dnes nejsou nijak zvlášť ceněné? Vypravěči příběhů jsou lidé, kteří stejně jako příběhy migrují, vzájemně na sebe působí a ovlivňují se. Není jednoduché tyto příběhy rozplést, a proto bychom se na ně neměli dívat černobíle. Pojďme si chvíli vyprávět o příbězích, knihovnách a lidech.

Letos na jaře jsme s kolegy v rámci mobility zaměstnanců evropského programu Erasmus+ navštívili několik knihoven v Dánsku a Švédsku. Podrobnější reportáž o naší stáži a o navštívených knihovnách vyjde na Blogu Knihovna na webu Filozofické fakulty UK.¹ V tomto příspěvku bych se ale rád zaměřil na služby, které veřejné knihovny západoevropských zemí poskytují etnickým menšinám, a to především přistěhovalcům ze zemí postižených válkami a katastrofami, s jejichž zvýšeným přílivem se v posledních letech Evropa vyrovnává. Velmi důležitým nástrojem v jejich začleňování jsou právě knihovny. Se službami orientovanými na přistěhovalce jsem se setkal už v městských knihovnách v Norsku, Německu či Nizozemí, ovšem hlavním impulsem pro mne byla návštěva městské knihovny ve švédském Malmö.

Zkušenost z Malmö

Den před tím, než jsme Malmö navštívili, se v českých médiích objevila kritika studijních pobytů programu Erasmus z úst jednoho poslance, který si stěžoval na to, že lidé se vracejí ze zahraničních pobytů naprosto nekriticky nastavení vůči Evropské unii a že Erasmus je podle něj Potěmkinovou vesnicí EU pro podprahovou i politickou manipulaci se studenty.² Tyto výroky na nás zapůsobily obzvlášť bizarně, protože Švédsko je známo svým vstřícným postojem k přistěhovalcům a v posledních letech jich v poměru k počtu obyvatel přijalo vůbec nejvíc ze všech evropských zemí. Vyvíjí proto spoustu aktivit, aby přijetí přistěhovalců proběhlo co nejlépe.

Součástí naší návštěvy knihovny v Malmö bylo i představení projektů a práce, které knihovna aktivně dělá proto, aby pomohla se začleňováním přistěhovalců do společnosti. Přistěhovalce v knihovně označují důsledně pojmem noví Švédové a tak o nich také mluví, velmi korektně, jako o svých nových spoluobčanech, kterým je potřeba pomáhat. Chcete-li v knihovně s přistěhovalci pracovat a pomáhat jim, musíte je nejprve do knihovny nějak přivést. Proto knihovna zaměstnává Syřanku Wafau, která je původní profesí učitelka a jejímž úkolem je osobně navštěvovat přistěhovalecké komunity, do kterých by švédský knihovník jen těžko pronikl, a představit jim možnosti, jak jim knihovna může pomoci. V zemích jako Sýrie, Irák či Afghánistán nefungují knihovny tak, jak jsme na to zvyklí u nás. Neexistují tam sítě veřejných knihoven, které by byly určené běžné veřejnosti, a už vůbec ne třeba maminkám s dětmi, ale jen specializované knihovny, především vědecké a univerzitní. Další knihovnice Sara původem z Íránu je bilingvní mluvčí švédštiny a perštiny a vyučuje švédštinu pro úplné začátečníky, aby následně dokázali zvládnout pokročilejší státní jazykové kurzy a mohli se ve Švédsku lépe uplatnit.

Knihovna v Malmö se také podílí na projektu Milion příběhů (A Million Stories). Iniciovala jej městská knihovna v dánském Roskilde a dalšími účastníky jsou ještě knihovny v Kolíně nad Rýnem a Aténách. Zapojená města v podstatě kopírují trasu, kterou musí uprchlíci z Blízkého východu urazit, aby se dostali až do Švédska. Výstupem projektu je digitální knihovna (http://refugeelives.eu/) – více než 600 životních příběhů přistěhovalců, kteří v posledních letech přišli do Evropské unie. Jedná se o videa, audionahrávky nebo kresby, které knihovníci získali od lidí z více než 20 zemí. Cílem projektu je, aby tito lidé dostali možnost vyjádřit své pocity, podělit se o své životní příběhy i o to, co prožívají v nové zemi. Obyvatelům evropských zemí zase mohou příběhy pomoci pochopit jejich situaci i to, jak se tito lidé cítí. Projekt vychází z principu tzv. živé knihovny, což je metoda, jejímž heslem je Nesuď knihu podle obalu a která namísto knih používá k vyprávění příběhů lidi se zajímavým životním osudem, často právě uprchlíky a žadatele o azyl. Poprvé byla živá knihovna představena v roce 2000 na hudebním festivalu v dánském Roskilde a od té doby je pravidelně používanou metodou na různých kulturních akcích s cílem odbourávat předsudky a stereotypy vůči různým druhům menšin.³

 

Knihovna – otevřený prostor

Během jiné naší stáže v Nizozemí jsme se v africké restauraci v Amsterdamu dali do řeči s Eritrejcem, který v 16 letech absolvoval cestu přes Súdán, Libyi, Itálii, Francii až do Nizozemska, a když zjistil, že nás zajímají knihovny, nadšeně nám sdělil, že v knihovnách se jako azylant učil nizozemsky. Výuka místního jazyka je jednou z nejčastějších služeb, které knihovny přistěhovalcům poskytují. A nejen proto, že musí, protože jsou financované z obecního rozpočtu a jsou pro město vhodným prostorem pro realizaci takové výuky, ale i proto, že chtějí, že je to činnost knihovnám bytostně vlastní. A v neposlední řadě i proto, že jsou otevřeným prostorem bezplatně dostupným každému, takže se v nich snadno mohou lidé učit i sami nebo s učitelem, aniž by se na výuce knihovna aktivně podílela.

Přede dvěma lety, v době největšího přílivu přistěhovalců do Německa, pořádala městská knihovna ve Stuttgartu cesty bibliobusem do místního azylového centra. Na první pohled se může zdát, že lidé v takto složité životní situaci mají jiné starosti, než jsou knihy a čtení. Hlavní cílovou skupinou ovšem byly malé děti, protože jejich rodiče byli natolik vyčerpaní a deprivovaní, že nebyli schopni se o ně postarat nad rámec zajištění základních životních potřeb. Ale děti potřebují pro svůj zdravý rozvoj mnohem víc, potřebují přísun stále nových impulsů, potřebují poslouchat příběhy, učit se číst, psát – a právě tyto životní potřeby se jim snažili zajistit knihovníci.

Zaměření na děti

V městských knihovnách v Oslo, ve Vídni či v Amsterdamu mají poměrně pestrou nabídku knih v jazycích menšin, které v těchto městech žijí. Ve volném výběru tak narazíte na knihy v turečtině, kurdštině, arabštině, perštině, paštunštině, amharštině, tigriňštině, somálštině, svahilštině, urdštině a dalších jazycích. Akvizice, zpracování a každodenní správa těchto knih jsou další příležitostí, jak zapojit příslušníky menšin do místní komunity.⁴

Velký výběr těchto knih poskytují zejména dětská oddělení, protože děti přistěhovalců potřebují knihy ze všech generací nejvíc. Jejich rodiny si knihy ze své vlasti obvykle nemohly přivézt s sebou a vzhledem k nestabilní situaci a nesvobodě v těchto zemích není jednoduché knihy vůbec získat. Děti přistěhovalců mluví často nejdříve jazykem svých rodičů a přes veškerou snahu o jejich začlenění nemůžeme chtít příslušníky menšin odstřihnout od jejich původní kultury. To dokládá nedávný případ v Německu narozeného fotbalisty tureckého původu Mesuta Özila, který mimo jiné uvedl: Vyrůstal jsem v Německu, má rodina je pevně zakořeněná v Turecku. Mám dvě srdce, jedno německé a jedno turecké. Když jsem byl malý, matka mě vedla k úctě a tomu, abych nikdy nezapomněl, odkud pocházím.⁵

Role knihoven důležitější než kdykoli dřív

Společenským posláním knihoven je poskytovat přístup k informacím, a pomáhat tak lidem vzdělávat se, najít si práci a komunikovat. Toto poslání je důležité hlavně pro ty nejzranitelnější členy společnosti, mezi které teď patří právě uprchlíci. To si uvědomuje i IFLA ve své informaci Útočiště, pokladnice, brána, most: role knihoven v tom, aby se uprchlíci cítili vítaní, v níž podává přehled dobré praxe a inspirativních příkladů, jak pracují knihovny s uprchlíky po celém světě. Aktivity knihoven na pomoc uprchlíkům jsou teď důležitější než kdy dřív a knihovny se musí snažit svými službami reflektovat aktuální společenské potřeby. Jisté je, že díky knihovnám a knihovníkům spousta lidí získala možnost vybudovat si lepší život a spousta příběhů skončila happyendem.⁶

1  Viz Blog Knihovna, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova [online]. Dostupné z: https://www.ff.cuni.cz/rubrika/knihovna/blog-knihovna/.

2  POSPÍŠILOVÁ, Barbora. Poslanec SPD kritizuje studijní pobyty Erasmus: jezdí tam kampusoví povaleči, říká [online]. Lidovky.cz, 11. 4. 2018 [cit. 2018-08-31]. Dostupné z: https://www.lidovky.cz/poslanec-spd-kritizuje-studijni-pobyty-erasmus-jezdi-tam-kampusovi-povaleci-rika-g2k-/zpravy-domov.aspx?c=A180411_163449_ln_domov_ele.

3  Podrobněji viz Co je živá knihovna [online]. Amnesty International [cit. 2018-08-31]. Dostupné z: https://www.amnesty.cz/zive-knihovny/o-zive-knihovne.

4  Ať už se jedná o zprostředkování dovozu knih z Blízkého východu, Afriky či Asie, jejich katalogizaci (často jsou psány nelatinkovými písmy), nebo o správu knihovního fondu; například v ústřední knihovně vídeňské městské knihovny dbá o perskou literaturu odborník na perskou poezii původem z Íránu.

5  Özil po aféře kolem fotky s Erdoganem skončil v reprezentaci [online]. iDNES.cz, 22. 7. 2018 [cit. 2018-08-31]. Dostupné z: https://fotbal.idnes.cz/mesut-ozil-nemecko-recep-tayyip-erdogan-kauza-vyjadreni-pk1-/ms-fotbal-2018.aspx?c=A180722_141028_ms-fotbal-2018_tof.

6  Volně adaptováno podle Sanctuary, Storehouse, Gateway, Bridge: Libraries’ Role in Making Refugees Feel Welcome [online]. IFLA, 20. 6. 2018 [cit. 2018-08-31]. Dostupné z: https://www.ifla.org/files/assets/hq/topics/libraries-development/documents/world_refugee_day_article.pdf.