MARKÉTA MÍŽOVÁ  marketa.mizova@gmail.com

Te man kames paťiv te del, de man paťiv sar Romes. Te na, de man smirom.

Jestli mi chceš projevit úctu, projev mi ji jako Romovi. Pokud ne, dej mi pokoj.

romské přísloví

Článek popisuje specifika romského dítěte, žáka, čtenáře. Uvádí také zkušenosti z různých knihoven. Záměrem je představit především děti, které žijí v sociálně vyloučených lokalitách – s jakými znalostmi a vědomostmi romské děti přicházejí do školy, jaký handicap je může provázet. Lze tyto děti přivézt do knihoven? Mohou se stát jejich pravidelnými návštěvníky, čtenáři? Co jim můžeme nabídnout a jak by to mohlo ovlivnit jejich budoucnost?

Veřejná knihovna je místem pro všechny.¹ Nelze na základě předsudků, obecných informací, předpojatosti, případně špatných zkušeností jednotlivců uzavřít tento prostor žádné skupině. Naopak, posláním knihovny je nabídnout své služby všem, kteří ji navštíví nebo projeví o její služby zájem. I romským dětem bychom se měli pokusit otevřít dveře do světa knihoven. Naučit je vnímat svět příběhů, knih, her, vzdělávání, pravidel, zvyků.

Sociálně vyloučená lokalita

Sociálně vyloučené lokality mají své specifické znaky, parametry sociálního vyloučení. Jedná se o nedostatek pracovních příležitostí, nižší vzdělanost obyvatel, chudé prostředí, špatný stav budov, ve kterých obyvatelé bydlí, odloučenost místa, vyšší kriminalita, nedostatečný přístup ke službám atd. Problematika sociálního vyloučení se netýká jen Romů. V těchto nepříznivých podmínkách žijí migrující pracovníci a chudí, včetně rodin s dětmi, chudí senioři, lidé s handicapem. Pokud se zaměříme na děti, zjistíme, že mnohé romské děti sociálně znevýhodněné nejsou. Naopak, mnohé sociálně znevýhodněné děti pocházejí z majoritní české společnosti.²

Rodina a výchova

Romské děti obvykle vyrůstají v širší rodině. Mají více sourozenců, sestřenic a bratranců, kamarádů. Spolu si hrají, chodí ven, společně se rozhodují. Děti nejsou nikdy samy. Jsou veselé, hravé, bezstarostné a šťastné. Na jejich výchově se podílí rodina jako celek, všichni členové početné společné domácnosti do ní vstupují. Je to výchova poměrně volná. Děti bývají účastníky společných rodinných debat, jsou svědky řešení problémů, rozhodování dospělých. Nejstarší děti se starají o mladší sourozence, vypomáhají v domácnosti.

Škola

V romském prostředí se nepoužívají slova jako „děkuji“ a „prosím“. Pokud dítě o něco žádá, používá například slova jako „buďte tak hodná, laskavá“. V romské rodině se neděkuje, spíše se chválí – za jídlo, za práci. Děti nejsou nevychované, jak by se nám mohlo zdát. Časem se ve škole naučí znát a používat i tyto pojmy.³

Děti vycházející ze sociálně znevýhodněného prostředí se potýkají s nedostatkem vlastního prostoru k učení, psaní domácích úkolů, četbě. Mnohdy nemají svůj psací stůl, místo, kam by ukládaly učebnice a pomůcky do školy.⁴ Důsledkem je, že jak učebnice, tak knihy jsou pro děti těžko dohledatelné.

Další bariérou pro tyto děti je jazyk. Některé pocházejí z rodin, které se přistěhovaly do ČR ze Slovenska; rodiče (nebo dnes už spíše prarodiče) doma mluví romsky, slovensky. Děti sice už tak často romsky nemluví, používají však etnolekt češtiny (přízvuk na jinou slabiku, doslovné překládání slov a slovních spojení – kalkování).⁵ Neznají některé pojmy, které jsou neromským dětem běžně známy, zvláště pak, pokud romské děti pocházejí z velmi slabého socio-ekonomického prostředí, ve kterém nemají možnost se s některými jevy setkat. Děti se potýkají s nedostatkem času na domácí přípravu, rodiče nejsou ochotni nebo spíše schopni zajistit jim další školní pomůcky. Nejsou zvyklé na pevný režim, dodržování pravidel.

Děti v knihovně

Pokud knihovnu navštěvují romské děti v rámci školní výuky, mají větší šanci, že začnou její služby využívat také v odpoledních hodinách. Zde záleží především na personálu knihovny, jak se k dané skutečnosti postaví. Někdo předem předjímá, že děti budou příliš hlučné, nebudou respektovat knihovní řád a pravidla. Ostatní čtenáři tak budou rušeni, knihovnice a knihovníci budou mít více práce. To vše je velmi pravděpodobné. Lze se tedy zachovat tak, že děti z knihovny okamžitě vyloučíme, nedovolíme jim v podstatě ani vstup na toto území a svým chováním a postojem jim jasně dáme najevo, že nejsou v knihovně vítány? Alternativou je takové situaci předejít tak, že společně spojíme síly a začneme uvažovat, jak s dětmi pracovat. Co můžeme nabídnout, které akce a činnosti dokážeme zařadit do běžných aktivit a jak čtenářství přiblížíme i dětem z odlišného socio-kulturního prostředí? Pokud romské děti začnou navštěvovat pravidelně vaši knihovnu, můžete to brát jako poctu.

Získat si důvěru romských dětí je velmi těžké, mnohdy jsou zvyklé na negativní reakce neromů a knihovnu mají spojenou (hlavně ze začátku) se školou a školními povinnostmi. Nelze očekávat, že se děti hned zaregistrují, budou si půjčovat knihy. Obvyklé je, že přijde celá skupinka dětí nebo přicházejí s přáteli, kteří už knihovnu navštěvují, a na základě těchto návštěv se rozhodnou, zda knihovnu budou také navštěvovat. Romské děti v knihovně vyžadují stálou pozornost. Neumí se zabavit samy, jsou zvídavé, stále se ptají, vyprávějí. Nejraději pracují ve skupině, jsou vděčné za pochvalu a jakýkoli projev zájmu.

Důležité je nastavit si pravidla, umět je dětem vysvětlit (i vícekrát) a důsledně vyžadovat jejich dodržování. Tato pravidla musí dodržovat samozřejmě také personál, aby nedocházelo k nedorozuměním. Nastavení pravidel – např. čas strávený u PC nebo na internetu – a jejich postupné učení nám ulehčí následnou práci. Děti v knihovně přivítají aktivity typu výtvarných dílen (procvičení jemné motoriky), taneční aktivity (taneční vložky, poslech hudby), možnost přístupu k internetu či multimediálním PC, Playstation… (záleží na finančních možnostech a vybavení knihovny), soutěže, kvízy – prostě cokoli, co je motivuje k činnosti, včetně společného čtení, hlasitého čtení ve skupince s prvky dramatizace. Děti si rády při těchto aktivitách povídají, svěřují se knihovníkům se svými problémy, radostmi. Příprava těchto aktivit je náročná a jejich realizace rovněž. Knihovník musí aktivity stále střídat, protože děti nevydrží u jedné delší čas, jejich pozornost bývá krátkodobá. Také uvítají, pokud si budou moci v knihovně napsat domácí úkoly.

Ke čtenářství dětí a půjčování knih je nutné přistupovat trpělivě a ocenit jakýkoli úspěch, a to nejen dětí. Jak jsem zmínila výše, děti se potýkají s jazykovou bariérou, jsou nesoustředěné, pokud jim něco nejde, ztrácejí chuť pokračovat, zkoušet a učit se cokoli dalšího, nejsou ctižádostivé. Mnohé s knihou neumějí zacházet, doma knihy nemají. Je potřeba vše vysvětlit, nechat je vše vyzkoušet. U menších dětí se doporučuje méně textu, knihy, kde převládají obrázky, komiksy, pohádky. Základem je společné předčítání, včetně četby ze strany knihovníka. Knihovna by měla pro děti vytvořit dostatečně bezpečné prostředí s pozitivním přístupem bez předsudků a stereotypů. Děti jsou velmi citlivé na chování a neverbální komunikaci dospělých. Poznají, když nejsou vítány, a naopak. Knihovník by měl k dětem přistupovat individuálně a otevřeně.

Romské děti, ale v současné době i všichni ostatní nedospělí čtenáři, chodí do knihovny v nižším věku. V pubertě ji zpravidla opouštějí a její služby více nevyužívají (cca od 11 let). Zkušenosti z knihoven dokládají, že knihovny i v pozdějším věku navštěvují především romské dívky. Knihovníci mohou děti motivovat, pomoci jim se zvládáním učiva, čtením, pochopením textu, mohou dohlédnout na přípravu domácích úkolů, být jejich průvodcem, mluvním vzorem. Dítě tak tráví v knihovně smysluplně svůj volný čas a je v bezpečném prostředí. Některé z nich můžeme motivovat k dalšímu vzdělávání. Získají sebedůvěru, budou mít zájem mnohé dokázat, dozvědět se, umět.

Příklady z praxe

V České republice se prací s romskými dětmi a mládeží zabývá mnoho knihoven, není však v silách tohoto článku (především z důvodu jeho rozsahu) zmínit všechny. Na příkladech dobré praxe z knihoven⁶, které se zaměřují na práci s dětmi a mládeží pocházející z romských rodin nebo také ze sociálně vyloučených lokalit, uvádím konkrétní příklady přístupů a aktivit k inspiraci.

Ke každému dítěti je potřeba přistupovat individuálně, každé dítě má své vlastní potřeby, svůj příběh. Na čem se všechny knihovny shodnou, je důležitost podpory ze strany zřizovatele, vedení knihovny a personálu. Pokud personál knihovny nebude pozitivně přistupovat k práci s těmito dětmi, není možné knihovnu dětem přiblížit.

Důležitým aspektem je vzájemná výměna zkušeností, inspirace mezi personálem knihovny a dalšími organizacemi, které se zabývají vzděláváním dětí a mládeže či sociální prací. Všichni dotčení aktéři si mohou navzájem velmi pomoci, objasnit si aktuální situaci a problémy komunity. V tomto knihovnám mohou být velmi nápomocni učitelé, asistenti pedagoga, romští asistenti. Znalost prostředí je neocenitelná při práci s dětmi a pochopení jejich životních zkušeností.

Důležité je rovněž zajistit pravidelné vzdělávání zaměstnanců knihovny. Školení by měla být zaměřena na pedagogiku, psychologii dětí, prospěšné jsou také kurzy zabývající se relaxačními technikami, zvládáním stresu.

V Městské knihovně Havířov mají čtenářské kluby, které jsou určeny dětem se specifickými vzdělávacími potřebami, pocházejícím ze sociálně znevýhodněného prostředí. Společně s učitelkami se paní knihovnice snaží nenásilnou formou vybudovat u dětí čtenářské návyky. Pravidelně organizují oslavu Mezinárodního dne Romů.

Knihovna města Ostravy se dlouhodobě zabývá prací s romskými dětmi a dětmi ze sociálně vyloučených lokalit. Cíleně pracují s romskou komunitou. Aktivně spolupracují s odborníky na romskou problematiku, romskými asistenty. Jejich projekt Romaňi kereka – Romský kruh, realizovaný v pobočce v Ostravě-Vítkovicích, nese myšlenku společného setkávání majoritní a minoritní společnosti a svůj cíl velice dobře naplňuje.

V Městské knihovně v Trmicích paní knihovnice dlouhodobě reflektuje potřebu začleňovat romské děti do společnosti. Knihovna mj. funguje jako doučovací komunitní centrum, rozvíjí čtenářské kompetence u dětí a mládeže a své vzdělávací aktivity zaměřuje také na jejich rodiče.

Krajská vědecká knihovna v Liberci vydala již několik knih romských autorů, pravidelně pořádá akci Živá knihovna, svým čtenářům nabízí pořady v cyklu Prolínání kultur.

Autorka pracovala v Knihovně města Ostravy, specializovala se zejména na práci s dětmi a mládeží, především pak s dětmi ze sociálně vyloučených lokalit. Momentálně uplatňuje své znalosti z praxe v Agentuře pro sociální začleňování, kde se věnuje projektům Místní akční plány vzdělávání a zaměřuje se na inkluzivní vzdělávání.

1  Celosvětová vize: shrnutí výsledků 10 nejdůležitějších výsledků a příležitostí [online]. IFLA Global Vision, 2017. Dostupné z: https://www.ifla.org/files/assets/GVMultimedia/publications/gv-report-summary-cz.pdf.

2  ČADA, Karel. Analýza sociálně vyloučených lokalit v ČR [online]. GAC, 2015 [cit. 2018-08-28]. Dostupné z: https://www.citacepro.com/dokument/PyMaxrqJ6wBUm7L7.

3  PAPE, Iveta. Jak pracovat s romskými žáky: příručka pro učitele a asistenty pedagogů. Praha: Slovo 21, 2007. Dostupné z: https://www.google.cz/search?q=iveta+pape+jak+pracovat+s+romsk%C3%BDmi+ %C5%BE%C3%A1ky&oq=IVETA+PAPE&aqs=chrome.0.69i59j69i57j0l2.3337j0j7&sourceid=chrome&ie=UTF-8.

4  KUDRY, Jan. Aspirace a preference jedinců ze sociálně vyloučených lokalit v úloze aspektů výchovy a vzdělávání. Praha, 2015. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta, Katedra speciální pedagogiky. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/64604/IPTX_2010_1_11410_0_324294_0_ 100083.pdf?sequence=1.

5  ŠORMOVÁ, Kateřina. Jak čtou Romové: kvantitativní výzkum úrovně čtenářské gramotnosti romských žáků. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2016. ISBN 978-80-7308-595-7.

6  ČÁP, Petr, Tomáš PROTIVÍNSKÝ a Milan HRUBEŠ. Komunitní činnost veřejných knihoven v procesech integrace sociálně znevýhodněných osob [online]. Praha: Agentura pro sociální začleňování, Úřad vlády; Centrum občanského vzdělávání, FHS UK, 2015. Dostupné z: http://www.academia.edu/17734520/Komunitn%C3%AD_%C4%8Dinnost_ve%C5%99ejn%C3%BDch_knihoven_ v_procesech_integrace_soci%C3%A1ln%C4%9B_znev%C3%BDhodn%C4%9Bn%C3%BDch_osob.

Zdroje a doporučená literatura

ČADA, Karel. Analýza sociálně vyloučených lokalit v ČR [online]. Praha: GAC, 2015 [cit. 2018-08-28]. Dostupné z: https://www.citacepro.com/dokument/PyMaxrqJ6wBUm7L7.

ČÁP, Petr, Tomáš PROTIVÍNSKÝ a Milan HRUBEŠ. Komunitní činnost veřejných knihoven v procesech integrace sociálně znevýhodněných osob [online]. Praha: Agentura pro sociální začleňování, Úřad vlády; Centrum občanského vzdělávání, FHS UK, 2015. Dostupné z: http://www.academia.edu/17734520/Komunitn%C3%AD_ %C4%8Dinnost_ve%C5%99ejn%C3%BDch_knihoven_v_procesech_integrace_soci%C3%A1ln%C4%9B_znev%C3%BDhodn%C4%9Bn%C3%BDch_osob.

KUDRY, Jan. Aspirace a preference jedinců ze sociálně vyloučených lokalit v úloze aspektů výchovy a vzdělávání. Praha, 2015. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, Katedra speciální pedagogiky. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/64604/IPTX_2010_1_11410_0_324294_0_ 100083.pdf?sequence=1.

PAPE, Iveta. Jak pracovat s romskými žáky: příručka pro učitele a asistenty pedagogů. Praha: Slovo 21, 2007. Dostupné z: https://www.google.cz/search?q=iveta+pape+jak+pracovat+s+romsk%C3%BDmi+%C5%BE%C3% A1ky&oq=IVETA+PAPE&aqs=chrome.0.69i59j69i57j0l2.3337j0j7&sourceid=chrome&ie=UTF-8.

ŠORMOVÁ, Kateřina. Jak čtou Romové: kvantitativní výzkum úrovně čtenářské gramotnosti romských žáků. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2016. ISBN 978-80-7308-595-7.

Celosvětová vize: Shrnutí výsledků 10 nejdůležitějších výsledků a příležitostí [online]. IFLA Global Vision, 2017 [cit. 2018-08-22]. Dostupné z: https://www.ifla.org/files/assets/GVMultimedia/publications/gv-report-summary-cz.pdf.