Zdeněk Mastník věnoval svůj život v exilu péči o české knihy. Únorový převrat ho zastihl v Anglii, kde byl jako student na praxi po vystudování obchodní akademie. Domů se už nevrátil, až teprve po roce 1989.

Vedle toho, že sám rád četl, měl pochopení pro čtenářské potřeby ostatních. Dovedl se vžít do mysli čtenářů, s nimiž se setkal. Jak často se mi stávalo, že mi poslal jako dárek poštou knihu, která se přímo týkala námětu naší konverzace den předtím!

Hned v prvních exilových letech založil se svými přáteli české nakladatelství Interpress, které - společně s jedním anglickým nakladatelem - vydalo Čapkovy Anglické listy a Hovory s TGM. Mezi exulanty, které ze všech ztrát nejvíce tížilo, že přišli o své knihovny, byl v té době hlad po české četbě. Dodnes mám schovanou obálku s výstřižky českých básní, které jsme si pečlivě z různých pramenů uschovávali. Vydání dvou českých knih Interpressem byl skvělý nápad, který dodal českému exilu důvěru, že česká kultura dále existuje. Finančně však nakladatelství asi úspěšné nebylo a později se Interpress změnil z nakladatelství na knihkupectví.

Mastníkovým hlavním zaměstnáním byla práce v českém vysílání BBC, kde používal jméno Pavel Holan. Knihkupectví Interpress bylo jeho vedlejším zaměstnáním. Měl malý obchod v londýnské čtvrti Shepherds Bush, ale většina zákazníků si od něho objednávala české knihy poštou. Některým posílal knihy pro osobní četbu, ale mezi jeho zákazníky patřily i vědecké knihovny, kterým systematicky ve formě knihovních výměn dodával literaturu z Československa. Obchod Interpressu v Shep-herds Bush jsem několikrát navštívila. Připomínal svět, jaký popisoval Charles Dickens ve svých románech. Byly to malé přeplněné místnosti, jedna z nich sklepní, kde zdánlivě vládl neuvěřitelný nepořádek. Mastník však vždy každou knihu našel a poslal na správnou adresu. Později si koupil počítač, který neměl rád, a pozval mne, abych ho s ním spřátelila.

V roce 1968 otevřel druhý obchod blízko katedrály St. Pauls. Tento obchod měl zcela jiný účel. Obchod v Shepherds Bush sloužil lidem, kterým scházely české knihy. Do obchodu u St. Pauls chodili návstěvníci z Československa, kterým scházela západní literatura. Když se v obchodě prokázali československým pasem, mohli si vybrat zdarma tři anglické knihy. Poptávka byla veliká, jak jsem sama viděla, když jsem tento obchod navštívila s jedním studentem. Mastník však se mnou o této činnosti tehdy nehovořil. Byla to činnost politická a původ finančních zdrojů pro tuto službu čtenářům pokládal za důvěrný.

Na začátku roku 1990 jsem znovu navštívila Interpress, abych tam nakoupila českou exilovou literaturu pro své přátele v Praze. K mému překvapení mi Mastník dal asi polovinu zdarma a zbytek se slevou. Rozpovídal se tehdy o významu četby pro země čerstvě zbavené komunismu.

Později, když jsem začala pracovat na různých historických námětech o exilu, snažila jsem se ho přesvědčit, aby natočil nebo sepsal své vzpomínky. Odmítl to slovy: „To by nebyl dobrý nápad, já toho moc vím a takové věci se nemají psát.“ I když respektuji jeho touhu po politické diskrétnosti, přeci jen tajně doufám, že „někdy někde něco“ natočil nebo napsal a že to jednou bude zaznamenáno v dějinách.

Na první pohled Zdeněk Mastník budil dojem srdečného člověka, kterému záleží na dobrém jídle, pití a konverzaci. Pod tímto zevnějškem se však skrývala přesná a pozorná mysl soustředěná k jedinému cíli - sloužit ostatním. Velice jsem si ho za to vážila.

SYLVA ŠIMSOVÁ