Main content
Knihovna mezi estetikou a funkčností nejen na příkladě Univerzitní knihovny Humboldtovy univerzity v Berlíně
MILAN BULATY > milan.bulaty@ub.hu-berlin.de
Autor příspěvku, ředitel budované univerzitní knihovny, představil její koncepci i posluchačům v České republice. Jeho přednáška zazněla například 15. května 2008 na Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Následující text vychází z materiálu, který byl publikován ve sborníku Knihovna a architektura 2007 a který nám dal autor k dispozici. Redakce Čtenáře chce upozornit na autorovu ideu knihovny jakožto kulturní instituce či místa, kde sídlí „duch v prostoru a času“. Přinášíme proto vybrané pasáže ze zmíněného textu a zájemcům o konkrétní koncepci univerzitní knihovny a další informace doporučujeme dva výše uvedené zdroje.
Co máme žádat?
Kdybych chtěl postavit dům pro svoji rodinu, postavil bych takový, který by byl především krásný, „krásný“ nyní i v budoucnu. Požadoval bych, kromě mé potřeby estetického vzhledu, také funkčnost a pokud možno jednoduchost. Dům by měl být odolný proti stárnutí a opotřebení. Měl by být ekonomický a ekologický. Jinak řečeno, identifikoval bych se s oním domem, pokud by odpovídal mým estetickým a praktickým potřebám a vyjadřoval můj životní postoj. Dům by měl být jednoduchý, hezký a nadčasový. Dával bych pozor, aby tyto vznešené cíle sledovali všichni zúčastnění - architekti, stavbaři i řemeslníci.
Existují podstatné rozdíly v tomto postoji, když jako knihovníci stavíme společně s architekty a stavbaři novou univerzitní knihovnu? Prvním rozdílem jistě je, že nestavíme pro sebe osobně, ale pro určitou cílovou skupinu - pro studující, vyučující a ovědu se zajímající občanky a občany. Pokoušíme se přitom neopomenout ani naše budoucí uživatele, kteří budou naši knihovnu využívat za dvacet, padesát nebo sto let. Druhým důležitým rozdílem je financování - stavba knihovny je financována z peněz daňových poplatníků. Tak vzniká nejdůležitější rozdíl - stavební projekt je regulován státními předpisy a zadáními.
Co je dobrá knihovna - nyní a v budoucnu?
Knihovnu je možné charakterizovat rozmanitě.1 Jako pokladnici vědění, jako kulturní centrum, jako místo pro komunikaci a informace, jako prostor pro setkávání se, jako vzdělávací zařízení. Podobně široce a neurčitě se vyvíjejí kritéria pro stavbu knihoven, převážně z funkční a hospodářské perspektivy. Řadu příkladů poskytují teze Faulknera-Browna2 a jejich revize od McDonalda.3 Když tyto teze čteme dnes, víme, že zjevně nejsou mylné. Nejsou proveditelné všechny najednou v plném rozsahu. To znamená, že potřebujeme metodický postup, jak sjednotit tato a další kritéria. Měli bychom tedy vědět, jakou budovu chceme, co stavbou sledujeme a jak by měla být vytvořena.
Příkladem našeho hledání správné koncepce je rozhodnutí se pro jednu ústřední studovnu, která dotvoří vedle decentralizovaných pracovních míst, studijních kabin, míst pro práci ve skupinách a pracovních míst pro rodiče s dětmi ucelenou nabídku studijních možností. Ústřední studovna nemá být jen symbolickým srdcem nové univerzitní knihovny. Pokud si prohlédneme starší knihovny, je v nich studovna vždy centrem knihovny. Někteří z mých kolegů a kolegyň kritizují rozhodnutí vybudovat ústřední studovnu, protože právem poukazují na to, že ústřední studovna plní smysluplnou a jednoznačnou funkci jen v knihovně s depozitářem. Naše novostavba, která je koncipována jako knihovna s volným výběrem, však tuto funkci mít nebude,4 takže ústřední studovna podle jejich mínění nejenže nyní není aktuální, ale je prý dokonce zpátečnická.
Popis funkce studovny v původních depozitních knihovnách je výstižný, ale přesto je závěr mylný. Funkci centrální studovny posuzuji jinak. Existuje mnoho čtenářek a čtenářů, kteří dávají přednost jedné velké studovně oproti decentralizovaným studijním místům, která budeme také ve velkém počtu nabízet. Dnes se často ptáme, proč tak mnoho studentů a ostatních čtenářů dává přednost ústřední studovně, ačkoliv ta ztratila v knihovně s volným výběrem svoji původní funkci. Odpověď je jednoduchá, je to kvůli atmosféře. Můžeme jít dál a ptát se, proč dávají přednost právě této atmosféře a ne jiné. V tomto smyslu se přece také můžeme ptát, proč nosíme oblečení, které je podle současného stavu techniky více či méně nefunkční, které se ale prosadilo tradicí, kulturou, a tím socializací a zvykem, jinak bychom všichni nosili outdoorové nebo sportovní oblečení. Oblečení, podobně jako ústřední studovna, nemá jen jedinou určitou funkci, ale funkce mnohé, a ta estetická není pro lidstvo vůbec nedůležitá.
Kdo rozhoduje, zda je knihovna dobrá?
Kdo je schopen rozhodnout, zda je knihovna dobrá? Jsou to architekti, profesionální odborníci navrhující místnosti a budovy? Architekti jsou, jako všichni odborníci, hluboce vrostlí do svého prostředí, a proto nás ani oni nemohou ochránit před chybnými rozhodnutími. Jinak by neexistovalo tolik nepodařených veřejných staveb, které byly vybrány komisemi, ve kterých měli architekti rozhodující hlas. Architekti jsou také ovlivněni hospodářským tlakem, poněvadž si svou činností vydělávají na živobytí. Mají jako všechny ostatní profesní skupiny vlastní zájmy a sítě, které vyvíjejí tlak. Proto tedy nejsou architekti sami schopni rozhodnout, zda je knihovna dobrá. Musíme si uvědomit, jak byla činěna rozhodnutí o mnohých stavbách ze 70. a 80. let 20. století, abychom názorně ukázali chyby výběrových grémií a komisí. Dnes si mohu jen s velkým úsilím představit, že tyto ošklivé, z části monstrózní a surové stavby vzbuzovaly souhlas a nadšení. Je pro mě těžko představitelné, co si přitom architekti mysleli a proč „nearchitekti“, lidé se zdravým rozumem, proti tomu vehementně neprotestovali. Patrně měla tenkrát většina lidí široký rejstřík přesvědčení a estetických představ, které byly módou a okolím natolik vštípeny, že nebyly pro současníky viditelné. Představa, že jsme dnes stejně slepí a dopouštíme se podobných chyb, mě děsí.
Abych nebyl mylně pochopen, mé konstrukce nemají sloužit jako argument pro návrat ke starým, osvědčeným a krásným stavbám, abychom se vyvarovali nespolehlivosti hodnotících kritérií dnešní architektury. Mnohem více je naším úkolem nacházet „nové“ z naší doby a techniky vycházející formy a návrhy, které budou stejně tak krásné, jako trvalé. Existuje postup , podle kterého bychom mohli, jednotlivci či grémia, systematicky eliminovat rozdílné normy hodnocení, a poté dojít k uváženému rozhodnutí? Jaké normy a vlastnosti to jsou pro veřejnou stavbu, např. knihovnu? To, že pro architekty ztvárnění stavby a urbanizační aspekty mají a musejí mít prioritu, je správné. Ale protože my jako uživatelé budovy máme další a jiné požadavky, je nutné stanovit je takto:
• funkční požadavky pro provoz knihovny;
• funkční požadavky současného a budoucího uživatele;
• hospodářské požadavky;
• ekologické požadavky;
• urbanistické požadavky;
• estetické požadavky.
Priorita krásy
Určení toho, co je krásné, se mění, ale podstata je stabilní. Definice stanovující přesné ukazatele není zřejmě možná. Víme ale, že pokud jsou předměty delší dobu označovány jako krásné, je splněna důležitá podmínka krásy. Jak asi budou dům, obraz, kniha, sonáta posuzovány za padesát nebo sto let? Takové kritérium může být bohužel vzato v úvahu pouze zpětně. Ačkoli my knihovníci nejsme experty ve věcech architektury a estetiky, jsem přesvědčen, že estetično má i přes problémy v jeho hodnocení prioritu při výběru a realizaci stavby. Nejprve rozhodují estetické kvality, poté jsou hodnoceny jiné aspekty. Jako lidé jsme tak uzpůsobeni, že je pro nás krása důležitá. Je to takřka antropologická konstanta. Všichni se rozhodujeme v mnoha situacích podle svých estetických představ. Priorita estetických kritérií se odráží již v průběhu veřejných stavebních záměrů, na počátku je architektonická soutěž.
Priorita estetičnosti před funkčností je těžko prokazatelná, protože jiné aspekty, např. hospodářské a ekologické, jsou často stanoveny jako jasné rámcové podmínky celkového realizačního zadání stavby. Nechceme hodnotit estetické požadavky v takové jednoduchosti a názornosti. Proto je tedy tato formulace míněna jen jako metodický návrh, jak by měly být jednotlivé třídy požadavků zpracovány. V tomto smyslu je návrh pragmatickým zdůvodněním, jak se vyvarovat neřešitelných konfliktů a fru-strací při hledání řešení nejen při tvorbě projektu, ale také během plánování a realizace stavby.
Můj závěr tedy zní - měli bychom upřednostnit požadavek krásy před ostatními požadavky, ačkoli je obtížné krásu trvale vy-stihnout. Vyvodit její atributy z minulosti neznamená zkopírovat ji nebo ji napodobit. Požadavky knihovníků byly v minulosti často interpretovány čistě funkčně a technicky, resp. byly odůvodněny společensky. Naše metoda přístupu přijala tyto aspekty, ale postavila je do jiných souvislostí. Současně víme, že toto jsou v nejlepším případě pouze nejnutnější podmínky, které v budoucnu budou charakterizovat dobrou knihovnu. Jejich dostatečnost nemůžeme nikdy kompletně vyjmenovat. Tím je také zřejmé, že architektura není jen řemeslem, ale je uměním. Náš postup není žádnou garancí úspěchu. Pro ten je potřeba vědění, řemeslo, cítění a v neposlední řadě také štěstí.
Obrázky © Max Dudler
Z němčiny přeložila MARCELA VŠETIČKOVÁ
POZNÁMKY:
1 Srov. Ewert, Gisela; Umstätter, Walter: Die Definition der Bibliothek. Der Mangel an Wissen über das unzugängliche Wissen ist bekanntlich auch ein Nichtwissen. In: Bibliotheksdienst, 33 (1999), 6, s. 957-971.
2 Faulkner-Brown, Harry: Design criteria for large library buildings. In: Word Information Report. (1997/1998), s. 257-267.
3 McDonald, Andrew: The Ten Commandments revisited: the qualities of good library space. In: LIBER quarterly, 16 (2006), 2.
4 Každá knihovna potřebuje v současné době minimálně jednu studovnu, ve které je možné pod dohledem knihovníků číst cenné publikace z této knihovny i odjinud. U nás bude tuto funkci plnit tzv. vědecká studovna.