Main content
JAK NA TO: Architektura knihoven - 1
LADISLAV KURKA > kurkal@mlp.cz
Poznámka redakce
Do edice Aktuality SKIP připravuje autor článku publikaci Architektura knihoven. Vychází v ní z přednášek přednesených na VOŠIS Praha a v Kabinetu knihovnictví filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a z dlouholeté praxe referenta pro rekonstrukce v Městské knihovně v Praze. Následující příspěvek je jednou z kapitol zmiňované publikace, která bude jistě užitečnou a v mnoha ohledech první komplexní pomůckou pro knihovníky, kteří plánují výstavbu nové knihovny či rekonstrukci už stojícího objektu.
Příprava a průběh stavby
Každý si asi povšiml rychlého tempa dnešního stavebnictví, a tak by ho mohlo překvapit, že od prvních úvah o nezbytnosti nového řešení - tím je myšlena novostavba nebo rekonstrukce knihovny nebo jiné budovy pro knihovnu - až po realizaci mohou uplynout dva roky, ale také deset let (podle velikosti stavby a složitosti provozu). Proč? Vždyť samotný stavební proces trvá dva, maximálně tři roky a nastěhování a uvedení do provozu několik měsíců. Je tedy zjevné, že nejvíce času zabírá PŘÍPRAVA stavby.
Pro mnohé české stavebníky je to nepochopitelné. Přece stačí uvést projektantovi potřebné statistické údaje a několik požadavků o rozmístění regálů - a vše ostatní už záleží jen na něm. A právě to je velký OMYL!
Mají-li být finanční prostředky na stavbu knihovny vynaloženy účelně, musí stavbě předcházet promyšlená příprava nejdříve ze strany knihovníků, poté ze strany architektů a projektantů. Výsledkem společného úsilí se pak stane realizační projekt.
Tato činnost má podle rozsahu akce několik fází:
• zadání,
• stavební program,
• projektovou studii,
• územní rozhodnutí,
• projekt pro stavební povolení,
• realizační (prováděcí) projekt.
Je pravda, že tyto fáze přípravy stavby mohou trvat jen několik měsíců, bývá to však na úkor kvality provozu. A to je smutná pravda!
Zadání
Knihovna je složitý organismus. Jsou v ní uloženy tisíce knih, CD, časopisů a jiných artefaktů, neustále probíhá nákup knihovních jednotek a jejich zpracovávání. Čím dál složitější počítačové vybavení, ale hlavně nové a nové techniky jeho využívání a nové databáze a portály, se staly přirozenou součástí dnešní knihovny. Různé prostory stále více chátrají a stále méně vyhovují potřebám uživatelů, kterých může v důsledku toho začít ubývat právě tak, jako výpůjček. Nebo naopak - uživatelů je tolik, že je stávající prostory nemohou pojmout.
Právě to je okamžik, kdy by měli představitelé knihovny začít hledat řešení, formulovat ve zkratce cestu jak situaci zlepšit. Někdy k tomu stačí jen racionální reorganizace služeb, rozšíření výpůjční doby, zvětšení prostor, zlepšení nabídky. Ale mnohdy už to tak nepůjde. Pak začíná ona cesta, na jejímž konci stojí knihovna v novém. A na jejímž začátku je ZADÁNÍ a TÝM. Zadání by měl formulovat tým, složený z představitelů knihovny.
Tým by měl postupovat třemi směry: rozborem zkušeností z provozu knihovny, konzultacemi s odborníky a návštěvami typově příbuzných knihoven, které už mají tuto cestu za sebou.
Formulovat uvědoměle zadání znamená opřít se o objektivní údaje, které poskytuje statistika knihovny, a analyzovat je.
Ze statistických výsledků je třeba všímat si především velikost knihovního fondu, počet zapsaných čtenářů, počet návštěv a výpůjček, počet čtenářských míst, z toho počet těchto míst s PC, a konečně údaje o počtu akcí pořádaných knihovnou a počty jejich návštěvníků. Z plošných údajů v m2 jde o celkovou plochu, z toho o plochu určenou pro čtenáře, pro zaměstnance, pro knihovní jednotky a pro technická zařízení. U čtenářských prostor jsou důležité údaje o plochách pro dospělé a děti, o velikosti sálu či klubovny a také o využití jednotlivých prostor.
V zadání nesmí chybět porovnání statistických údajů s jednotlivými indikátory ze standardu veřejných knihovnických a informačních služeb1 a průměrem českých knihoven. Indikátory jsou:
- počet výpůjčních hodin týdně, počet knihovních jednotek, roční částka na jejich nákup na jednoho obyvatele, počet studijních míst a počet připojení k internetu. Průměr českých knihoven vypočítává Knihovnický institut z celkových statistických výsledků za určitý rok právě pro tyto indikátory. Konfrontace výsledků knihovny v zadání dává poměrně jasný obrázek o jejím současném postavení.
Velmi cenné jsou zkušenosti získané návštěvou obdobných knihoven, které pracují v novostavbě či rekonstruovaly užívané nebo i jiné prostory. Takové návštěvy už nejsou omezeny jen na Evropu, i když zejména sousední Německo a Rakousko jsou nejblíže a byly zde postaveny stovky knihoven různých typů a velikostí. Nejnavštěvovanější jsou dnes asi Drážďany (SLUB - Sächsische Landesbibliothek - Staats- und Universitätsbibliothek a také Stadtbibliothek), Chemnitz (Stadtbibliothek), Berlín (celá řada knihoven), Cottbus (Hochschulbibliothek) a Göttingen (Niedersächsische Staats- und Universitätsbibliothek) v Německu a Vídeň (Städtische Büchereien) a Linec (Stadtbibliothek) v Rakousku.
Součástí zadání by měla být i stručná prognóza činnosti knihovny na příští desetiletí, zejména odhad vývoje počtu výpůjček a návštěvníků, a z toho vyplývající příští potřeba pracovních sil. Dříve se taková prognóza zpracovávala až na 50 let, při dnešních prudkých proměnách technologií není možné vývoj reálně předvídat na dobu delší než deset let. Známá je rekonstrukce a přestavba služeb ústředí Městské knihovny v Praze z let 1996 až 1998. V letech 2007 a 2008 zde proběhla několikamilionová úprava mobiliáře a technologií: devět let stačilo na to, aby se projevily určité nedostatky, ukázaly možnosti jak vylepšit mobiliář a nutnost doplnit technologie, které se v posledních letech objevily. Zadání je tak pokud možno objektivním pohledem na současnou i budoucí situaci knihovny, stručnou charakteristikou jejích potřeb a prognózou vývoje její činnosti.
Právě názory na činnosti knihovny se vyvíjejí a zadání by je mělo zohlednit. Přibývá akcí, které možno charakterizovat jako směřování ke komunitní knihovně, prosazuje se nové pojetí studijních míst a vzdělávací činnosti. To vše v kostce patří též do zadání.
Smyslem týmové práce na přípravě zadání, která v závěru může dostat nejrůznější podobu a která by se také dala nazvat formulováním filozofie knihovny, je přesvědčit zřizovatele o nutnosti navrhovaného řešení. Zřizovatel pak přijme rozhodnutí (např. usnesení rady nebo zastupitelstva obce, rektorátu vysoké školy), o které se pak další činnost týmu opírá.
Příkladem takového zadání může být Rozhodnutí ředitelky Městské knihovny v Praze o přestavbě služeb ústřední knihovny z 12. 10. 1993, jež bylo výsledkem několikaměsíční práce patnáctičlenného týmu a které bylo základem pro zpracování stavebního programu a následně základem úspěšné rekonstrukce ústřední knihovny v letech 199 6 až 1998.
V poslední době se v Evropě (a nejen zde) objevuje nová tendence: vedle staveb samostatných knihoven začínají přibývat knihovny, které budovu či areál sdílejí s dalšími subjekty. Je jasné, že při soužití knihovny s dalšími zařízeními se zvyšuje pravděpodobnost, že návštěvník kombinuje svůj zájem o některý provoz se zájmem o knihovnu. Známé je soužití knihovny a kulturního či vzdělávacího zařízení (kulturní dům, muzeum) nebo i dalších provozů (knihkupectví, copy centrum, knihařství) a osvědčuje se i soužití knihovny a literární kavárny.
V Praze 5 - Smíchově se osvědčuje společné umístění knihovny a supermarketu v budově bývalé tržnice. V Kralupech nad Vltavou se připravuje rekonstrukce budovy zrušeného mlýna v centru města na muzeum, městskou knihovnu a informační centrum a výhledově by ještě měla přibýt kavárna s letní terasou. Umístění knihovny spolu s informačním centrem je logické, a proto stále častější. Osvědčuje se například v Rožmitále pod Třemšínem a Konstantinových Lázních. V rakouském Linci byla v září 2007 otevřena městská knihovna v budově se vzdělávacím centrem, restaurací a úřadovnou města (!). V Liberci je součástí budovy knihovny židovská modlitebna a parkoviště, v dokončované Národní technické knihovně v Praze se připravuje parkoviště ve třech podzemních podlažích pro 281 stání a dokonce s myčkou automobilů.
Rozsah zadání je zcela individuální. Jeho svědomité zpracování trvá týmu,včetně konzultací s odborníky, podle okolností několik týdnů až měsíců.
Tým
V čele příprav nové knihovny nebo rekonstrukce budovy by měl stát tým složený z představitelů knihovny. Neměl by být příliš velký (aby byl optimálně dělný), v každém případě musí být jeho členem (nutně ale nemusí stát v čele) vedoucí knihovny. Důležitá je v pozdější době účast projektanta na vybraných jednáních týmu. Tým pořizuje o všech jednáních zápisy, které usnadňují další postup.
Staví se či rekonstruují i menší knihovny, kde hovořit o týmu ani nejde. V takovém případě by se měl knihovník opřít o některého funkcionáře obce. Mnohdy jím nemusí být nikdo jiný než starosta či místostarosta. Návrhy na změny mají pak samozřejmě daleko větší šanci na průchodnost v zastupitelstvu. Někdy je ale situace složitější a knihovník musí umět za svými návrhy a požadavky stát a bojovat o co nejvýhodnější podmínky.
Rekonstrukce nebo novostavba?
Tato otázka má několik aspektů. Prvým je analýza, zda budova, kde knihovna pracuje, umožní úpravy, které předpokládá zadání. Důležité je přitom stanovisko statika, který prověří nosnost podlah jednotlivých prostor.
Dále je třeba vyhodnotit, zda jsou v budově ještě prostory, o které je možné v souladu se zadáním knihovnu rozšířit. Nejčastěji je to půda, kde je možné provést půdní vestavbu, a dvůr, respektive atrium, které je možné zastřešit, anebo i zahrada, kam je možné přistavět výtah.
O půdní vestavbu usiluje Městská knihovna v Poděbradech při připravované rekonstrukci budovy, v níž sídlí, a která je památkově chráněná.
Zdařilý příklad využití atria nabízí brněnská Knihovna Jiřího Mahena, kde se podařilo zastřešením atria Schratenbachova paláce, který je také památkově chráněn, získat atraktivní vstupní prostor s výpůjčním pultem a vestavbou výtahu. V ústředí Městské knihovny v Praze, které je také památkově chráněno, byly využity při přestavbě dva nevzhledné dvorky dokonce dvakrát: při prvním zastřešení byly získány prostory pro skladiště s kompaktními regály, druhé zastřešení bylo jen částečné - zastřešené plochy vytvořily prostor pro spojovací koridory a nezastřešené plochy vytvořily atria od jara do podzimu hojně navštěvovaná uživateli.
Tam, kde analýza zjistí, že budova nesplní požadavky zadání pro vznik nové moderní knihovny, nastoupí cesta vedoucí k novostavbě.
Volba místa
Tato kapitola se týká menšiny knihoven, kde jejich představitelé dospěli k rozhodnutí radikálně změnit situaci.
Málokdy se totiž v našich podmínkách vyskytne šance, hledat pro knihovnu nové působiště. Pokud však taková šťastná chvíle nastane, ani tehdy nemusí jít o místo pro novostavbu, ale o hledání vhodné budovy, kterou - nebo alespoň její část - bude možné pro knihovnu zrekonstruovat.
Poměrně jednoduché je hledat místo pro vysokoškolskou knihovnu. Kde jinde by měla stát než v kampusu a nejlépe v jeho středu? Dříve bylo nutné na podporu takového stanoviska uvádět příklady ze zahraničí, dnes k tomu stačí Brno, kde např. zcela nedávno byla otevřena knihovna Fakulty informačních technologií Vysokého učení technického přímo v jedné z budov této fakulty. Jiná brněnská knihovna - biologických kateder Masarykovy univerzity - vyrostla přímo uprostřed kampusu.
Veřejná knihovna by měla být dislokována tak, aby byla dostupná (podle materiálů IFLA a nyní i podle metodického pokynu Ministerstva kultury ČR) do 15 minut pěšky i včetně použití MHD. Působivým příkladem je městská knihovna v Ulmu, kde osvícení radní souhlasili s umístěním skleněné pyramidy pro knihovnu doprostřed náměstí. I u nás je tento logický požadavek dodržován (Pardubice, Vsetín, Olomouc), pokud si situace nevyžádá jiné řešení (Karlovy Vary). V Liberci se ředitelka SVK nedala přesvědčit vedením města, že pro potřeby knihovny bude stačit rekonstruovat městské lázně. Díky neústupnosti Věry Vohlídalové má Liberec krásnou knihovnu na exponovaném místě.
V Praze v pátém pražském obvodě přežívala ve zcela nedůstojných podmínkách obvodní knihovna. Úřad městské části - pod tlakem představitelů Městské knihovny v Praze - si byl toho vědom a začal proto spolu se zástupci MKP hledat nové umístění. Přišla první nabídka: dvě spojené bytové jednotky na Janáčkově nábřeží, zcela na okraji obvodu. Byla odmítnuta. Druhá nabídka: zrušený hostinec s málo vhodnými prostorami pro knihovnu na Vrchlického ulici, daleko od centra Smíchova. Byla odmítnuta. Třetí nabídka: krásná, ale malá budova bývalé košířské radnice s nevyhovujícím půdorysným řešením, už lépe položená na Plzeňské ulici. Také odmítnuta.
V té době začaly v MKP vznikat obavy, zda je únosné stále odmítat. Do toho přichází čtvrtá nabídka přímo od tehdejšího místostarosty, dnešního starosty JUDr. Milana Jančíka: 1. patro ve smíchovské tržnici. A nebylo co řešit. Rekonstrukcí prostor po malých obchodech a provozovnách a vložením dvou galerií vznikla působivá knihovna, s dobrou polohou, v přízemí se supermarketem, prostě na dobré adrese.
V Karlových Varech vedení knihovny před několika lety řešilo neuvěřitelné dilema: zůstat ve zcela nevyhovujících prostorách, nebo využít nabídku na rekonstrukci opuštěného bloku kasáren, ale za městem. Jen těžko se nyní tato knihovna ve zdařile rekonstruované budově prosazuje jako městotvorný prvek, výhledově se mají z centra směrem ke knihovně stavět obytné domy. Vznikla tu zatím alespoň nová zastávka MHD.
Po letech 1997 a 2002 vstoupil do volby místa nový aspekt: území s místem pro knihovnu by nemělo být v zátopovém pásmu. Pokud není jiná možnost, nabízí se příklad z Kralup nad Vltavou: pro potřeby městské knihovny a místního muzea se tu připravuje už zmíněná rekonstrukce zrušeného mlýna. Do přízemí v zátopovém pásmu Vltavy se projektují jen společné prostory bez knih a exponátů. V Turnově se přiklání vedení města ke stavbě nové budovy pro městskou knihovnu. Z vytipovaných pozemků hned v prvním kole vypadlo vhodné místo, protože bylo v zátopovém pásmu Jizery.
Volba místa souvisí u nás s důležitým právním aktem: na nové místo nebo i jen změnu užívání budovy musí být podle stavebního zákona vydáno územní rozhodnutí. A pozemek by měl samozřejmě patřit zřizovateli knihovny.
Stavební program
Po zpracování zadání a eventuální volbě místa, které musí být projednáno s vedením obce či školy, začne tým odborníků další fázi své činnosti - přípravu stavebního programu. Jde v podstatě o rozpracování zadání. Je to nejdůležitější krok týmu, a proto mu musí být věnována náležitá pozornost. Stavební program je vlastně podrobný názor týmu na optimální provozní a technické řešení příští činnosti knihovny a jeho adresátem je projektant. Ten se obvykle setkává s projektováním knihovny poprvé. Proto stavební program musí hned na začátku srozumitelně formulovat budoucí úkoly knihovny a stručně charakterizovat její činnost (tedy v podstatě zkrácená verze zadání) a také je kvantifikovat:
• uvést počet uživatelů na konci kalendářního roku a jejich věkové složení, u veřejných knihoven minimálně počet dospělých a dětských čtenářů, dále počet návštěv za kalendářní rok, někdy projektant dodatečně požaduje i výhledový průměrný počet návštěv za den nebo za hodinu;
• uvést nejen počet zaměstnanců, ale i pracoviště u výpůjčních a informačních pultů, ve skladištích a kancelářích;
• uvést počty knihovních jednotek ve volném výběru a ve skladištích, jejich strukturu, zejména literaturu pro dospělé a pro děti, počty novin a časopisů, desek, CD a dalších nosičů.
Z tzv. 5 P (Přívětivost pro uživatele, Pohodlí pro knihovníky, Příznivost pro knihovní jednotky, Působivost stavby, Přístupnost pro uživatele) by měl stavební program řešit první tři, další P - přístupnost, tzn. v případě novostavby lokalizace objektu, by měla být vyřešena už v zadání, kdy zřizovatel souhlasí s celou akcí (viz kapitola Výběr místa) a půvab stavby - to je v rukou zejména projektanta.
Přívětivost vůči čtenářům? Dostatečně velké prostory, optimální počet pohodlných studijních míst (s připojením na internet) a také relaxačních míst, vhodně velký sál, atraktivní nabídka služeb provázená co nejdelší pracovní dobou.
Pohodlí pro zaměstnance? Poměrně jednoduché: přijatelná velikost zázemí, především kanceláří s denním světlem, čajová kuchyňka, toalety se sprchou, úklidová komora, výtahy blízko výpůjčního pultu a skladišť (nezapomenout na knižní výtah), v největších knihovnách samostatný vstup pro zaměstnance.
Příznivé podmínky pro knihovní jednotky? Bez oslunění, sklady nejlépe v podzemí nebo orientované na sever, optimální návaznost mezi sklady a výpůjčními místy.
A pro všechny společný požadavek: snadná dostupnost v budově. Čím větší knihovna, tím komplikovanější řešení komunikací. S horizontálními komunikacemi si každý dobrý projektant bez problémů poradí. Nesnadné ovšem pro něj může být řešení komunikace vertikální (výtahy) a v případě veliké knihovny komunikace kombinované (výtahy a telelift). Samozřejmý požadavek: zamezit křížení cesty knihovní jednotky, čtenáře a zaměstnance.
Všechny tyto požadavky je třeba mezi sebou sladit.
Dobrý stavební program uvedené požadavky kvantifikuje i plošně. Představitelé knihovny sem implantují své názory na velikost jednotlivých prostor, ovšem ne direktivně. Velikost ploch by měla být vyjádřena orientačně s určitým rozpětím, aby měl projektant možnost manévrování. Samozřejmě je zde nutné uvést i prostorové souvislosti.
A všichni - čtenáři, zaměstnanci i knihovní jednotky - potřebují řadu fyzikálních, technických a technologických podmínek, které zajišťují nejrůznější přístroje a zařízení a které jsou vyjádřeny v řadě materiálů, norem, směrnic, vyhlášek a také v typizační směrnici Veřejné knihovny2. Směrnice je sice zastaralá, ale mnohé údaje, např. o prostorových souvislostech, rozmístění regálů a studijních míst, stále platí.
Většina norem a směrnic není knihovníkům, a tedy i členům týmu připravujícím stavební program známa, ale to je záležitost projektantů, aby vše zohlednili v projektové studii a následně implantovali do projektu pro stavební povolení. Stavební program však musí uvést ta zařízení a podmínky k jejich provozu, která bezprostředně souvisejí s knihovnickými činnostmi: počet PC, tiskáren, skenerů, kopírek, audiovizuálních zařízení, a také podmínky pro jejich provoz (např. strukturovaná kabeláž, klimatizace prostoru se serverem atd.).
Stavební program musí být přehledně uspořádán tak, aby byl pro všechny, kteří ho budou posuzovat a posléze převádět do projektových kroků, srozumitelný a přehledný. Nejjednodušší je po úvodním vytyčení funkčních a provozních požadavků uspořádat stavební programpodle funkcí jednotlivých prostor:
• vstupní,
• čtenářské,
• pro zaměstnance,
• technické.
Příkladem stavebního programu může být materiál týmu pro přestavbu ústředí MKP z 31. října 1993, který byl předložen k diskusi všem pracovníkům knihovny a byl oponován českými i zahraničními odborníky. Jen pro informaci: tento stavební program má přes 30 stran, týká se ovšem tří podlaží budovy pražské městské knihovny s celkovou plochou přes 6 tisíc m2.
Vhodné je předložit stavební program k oponentuře odborníkům mimo knihovnu. Zahraniční odborníci doporučují, aby se ke stavebnímu programu vyjádřili i uživatelé knihovny (jako např. v Seattlu).
Výsledky diskusí a oponentur je poté nutné včlenit do definitivní podoby stavebního programu. Poté nastává další důležitá fáze příprav stavby: projednání stavebního programu s vybraným projektantem.
Řada informací a podnětů použitelná při zpracování stavebního programu je obsažena v následujících kapitolách.
ODKAZY:
1 Metodický pokyn Ministerstva kultury k vymezení standardu veřejných knihovnických a informačních služeb poskytovaných knihovnami zřizovanými anebo provozovanými obcemi a kraji na území České republiky, vydaný v roce 2005.
2 Veřejné knihovny. Typizační směrnice stavebního objektu TSm So č. 2, vydaná Ministerstvem kultury České socialistické republiky 1986. 186 s.