Milí čtenáři,

knihy mohou sloužit k mnoha účelům. Vypovídají o tom i dva texty, které jsme zařadili do prázdninového dvojčísla Čtenáře. První z nich je o biblioterapii, metodě, která se snaží využitím literatury pomáhat osobám s emocionálními či psychickými problémy. Ať už k této disciplíně máme důvěru, nebo ne, myslím si, že mnoho lidí vezme do rukou oblíbenou knihu právě i v situaci, kdy se necítí příliš dobře a tuto terapii si naordinují sami. U mě to funguje zaručeně. Při čtení zapomínám na všechny problémy, nebo mě naopak napadá jejich řešení, nad kterým jsem předtím marně přemýšlela několik hodin. Často se také říká, že pokud chcete najít odpověď na nějakou palčivou otázku, je dobré vzít do ruky jakoukoliv knihu, otevřít ji na náhodné stránce a začíst se. Zkuste to, i když odpověď třeba nenaleznete, je to hodně zajímavé.

Druhý příspěvek je z trochu jiného soudku. Popisuje, jaká funkce byla knihám a knihovnám v naší kultuře přikládána v padesátých letech minulého století. Jsem moc ráda, že vám tento pohled můžeme zprostředkovat právě nyní, kdy si připomínáme 60. výročí časopisu. Právě o něm se totiž autor textu také zmiňuje, a jak sám předem upozornil, píše „o Čtenáři ve Čtenáři“.

Dále jsme přichystali informace o několika zajímavých zdrojích (nejen) pro hudební oddělení v knihovnách, přehled aktuálně překládané nizozemské literatury a inspiraci v podobě internetových projektů holandských knihoven.

Výsledek našeho slibovaného putování historií časopisu vám nabízíme uprostřed čísla. Chtěli jsme připomenout některá jména a proměny, které časopis provázely - ať už se jedná o změnu jeho zaměření, názvu, vydavatele či grafického zpracování. Knihovnické časopisy vznikají a zanikají… Čtenář má nyní šedesátiletou tradici nepřerušeného vydávání, a to nejen díky jeho redaktorům, ale také díky autorům a čtenářům.

Těšíme se s vámi na viděnou na jeho stránkách.

Lenka Šimková