Main content
SYLVA ŠIMSOVÁ ODPOVÍDÁ Z ANGLIE
Dotaz: V čem vidí britské veřejné knihovny své kulturní poslání?
Odpověď: Knihovníci v Británii jsou většinou pragmatici, kteří se nesnaží zdůvodňovat svou činnost filozofickými úvahami. Ve veřejných knihovnách bylo poslání knihovníků tradičně zařazováno do osvětové práce, obvykle bez bližšího ujasnění.
Profesní diskuse před více než půl stoletím, kdy jsem začala pracovat ve veřejné knihovně, se netýkaly kultury, ale praktických problémů jak investovat peníze určené pro nákup knih. Rozlišovalo se tehdy mezi knihami „highbrow“ a „lowbrow“. Slovo „highbrow“ označovalo tradiční vzdělanost a „lowbrow“ něco jako „masovou kulturu“. Do „lowbrow“ patřily ponejvíce romány pro ženy - o guvernantkách nebo ošetřovatelkách, které se nakonec šťastně provdaly. Každá veřejná knihovna měla aspoň několik poliček této literatury, v pobočce na sídlišti bylo takových poliček mnoho. I když knihovníci vyhovovali do určité míry těmto čtenářským zájmům, pokládali za svůj hlavní úkol budovat vyvážené sbírky knih, které by reprezentovaly tradiční vzdělanost.
Během sedmdesátých let došlo ke změnám ve školství, kdy se tradiční vzdělanost začala pokládat za psychologicky zatěžující a sociálně nespravedlivou. Do veřejných diskusí se vloudilo slovo „elitářství“. Veřejné knihovny byly kritizovány, že podporují „elitářství“ a nevěnují se dost potřebám uživatelů. Některé knihovny prodaly knihy ze své vyvážené sbírky, paradoxně proto, aby jejich knihovna lépe sloužila uživatelům. V jiných knihovnách bylo zrušeno desetinné třídění volného výběru a knihy byly umístěny pod náměty jako třeba „detektivky“ nebo „zdraví“.
Skluz kulturních hodnot pokračoval dále v devadesátých letech. Masová kultura byla podporována na úkor kultury tradiční. Tento trend s neuctivou přezdívkou „dumbing down“ (ohlupování) má zajímavé následky. Například aktivity spojené s vážnou hudbou se dnes ocitají v pozici, ve které bývala hudba undegroundu. Už několikrát jsem v poslední době navštívila koncerty v provinčních kostelech a školních halách, kde se tradiční hudba udržuje s velkým nadšením při životě. Ale v novinách a odborných časopisech o tom není ani zmínky.
Strach z „elitářství“ vede k tomu, že vyrůstá už několik generací mladých lidí, kteří neumějí pravopis. Jsou i případy, že děti po skončení povinné docházky jsou téměř negramotné. Vzdělanější školáci, kteří se připravují na nižší maturitu (GCSE) čtou jen doporučenou četbu a proslýchá se, že i tu neznají moc dobře. Po nedávných zkouškách se psalo v novinách, že podle jednoho kandidáta Romeo a Julie spolu šťastně žili. Je možné, že si tuto anekdotu novinář vymyslel, nicméně znalost literatury mezi mládeží je na velmi nízké úrovni. Pedagogům to dělá starost, takže mnoho se v posledních letech ve školách zlepšilo. Stále však je nedostatek zájmu o základní předměty jako matematika, věda, jazyky.
Celá ta léta si nikdo netroufl říct, že tradiční kultura není psychologicky škodlivá a sociálně nespravedlivá, že je to základ identity civilizované společnosti. Až jednou vědci předchozích generací odejdou do důchodu, kdo je nahradí, když dnes není dost mladých lidí, kteří by studovali vědu? Kdo bude vyrábět nové léky a udržovat v chodu čističku vody pro velká města?
Je to problém, který mne v rámci profese i celé společnosti velice tíží. Udělalo mi proto velkou radost, že se konečně objevují lidé, kteří se nebojí o tom nahlas hovořit. V diskusích se začíná objevovat nové slovo: „excellence“ (znamenitost). Tradiční kultura je pro všechny a podpora tradiční kultury není nutně „elitářství“. „Excellence“ obohacuje život a vede k životním změnám bez ohledu na společenskou vrstvu, školu nebo etnický původ.
Základní informace o tomto novém směru jsou obsaženy ve zprávě nazvané Supporting Excellence in the Arts (Podpora znamenitosti v umění). Autorem je Sir Brian McMaster a zprávu, kterou je možno stáhnout z internetu, vydalo ministerstvo pro kulturu, média a sport (Department for Culture, Media and Sport) v r. 2008 (www.culture.gov.uk/Reference_library/Publications/archive_2008/mcmaster_supporting_excellence_arts.htm).
Prof. Bob Usherwood z University v Sheffieldu tuto zprávu recenzuje v novém čísle knihovnického časopisu Update(Usherwood Bob. Excellence is for everyone, Updatevol. 7, no.4, 2008. p 24). Sám je také autorem knihyEquity and Excellence in the Public Library: why ignorance is not our heritage (Aldershot: Ashgate, 2007. ISBN 9780754648062). Usherwood se domnívá, že knihovny, které nabízejí uživatelům výlučně masovou kulturu, jim upírají hluboké a významné zážitky, které by mohli objevit v kultuře tradiční. Jsem zvědavá na reakci knihovnické veřejnosti na tyto myšlenky. Jsou Sir Brian McMaster a profesor Bob Usherwood pouhými hlasy v poušti anebo zakladateli nového směru v kulturní činnosti?