Dotaz: Jsou nějaká knihovnická témata, o nichž švédská společnost v současnosti diskutuje?

Odpověď: Myslím, že největší veřejnou debatu o funkci švédských knihoven rozpoutala Elsebeth Tank, ředitelka městské knihovny v Malmö. Otevřeně totiž prohlásila, že se staré a nelákavé knihy, které se nevypůjčily ani jednou za posledních 10 let vyřadí a půjdou do stoupy. A použila k tomu slogan Ven se starými knihami, dovnitř se zajímavými spisovateli. Uvedla také, že knihovna v Malmö má fungovat i jako místo setkávání obyvatel města, občanských sdružení a neformálních komunit. Aby se knihovna přiblížila obyvatelům, tedy zákazníkům, kteří v ní stále ještě vidí jen místo, kde se skladují a půjčují tradiční papírové knihy, použije půl milionu korun na vlastní propagaci.

Nevím, jestli to byl zrovna tenhle zmíněný slogan, který doběla rozžhavil spisovatele a některé kulturní představitele v Malmö a ve Skåne (Jižní Švédsko). Jisté je, že takhle se o knihovně nediskutovalo už dlouho a že se stala velmi zajímavým tématem doma u kuchyňského stolu, na pracovištích i na společenských akcích.

Vypadá to, že většina kulturních osobností v Malmö neměla tušení, že vyřazování knih je součástí tvorby fondu knihoven, který se tím průběžně aktualizuje, aby mohl obsahovat pro čtenáře zajímavé a potřebné tituly. Pokud bych chtěla být trochu jedovatá, tak bych řekla, že autoři se nejvíc báli toho, aby se nevyřadily zrovna jejich knihy. Ale žijeme ve svobodné zemi a každý si může říkat, co chce, a to platí i pro spisovatele.

Vypadá to tedy tak, že v kulturním prostředí Švédska doslova vybuchla bomba. Knihovna v Malmö se odvážila říci, že se svět mění, a tím také knihovna, a musí proto nabízet i jiné služby. Ostatně mladá generace skutečně nečte tolik papírové knihy, ale čte přímo z počítačové obrazovky anebo z čtecího zařízení, které se také už i ve Švédsku začíná používat.

V každé knihovně na světě se diskutuje o vyřazování knih, vypracovávají se pravidla kolik jich vyřadit, kdy na to bude ten správný čas a podobně. Řekla bych, že většinou v našem knihovnickém světě moc rádi nevyřazujeme, radši bychom si všechno ponechali. Ale jenom do chvíle, než si uvědomíme, že například každý den na světě vychází 3000 knih, že švédské internetové knihkupectví Adlibris nabízí 500 milionů titulů, že Google prozatím naskenoval sedm milionů knih, nebo že knihovnické katalogy na celém světě nyní obsahují 1,5 miliardy unikátních záznamů. Je tedy jasné, že se z tohoto množství musí průběžně vyřazovat, ale může být někdy těžké přesvědčit o tom veřejnost. Myslím si, že jestli někdo umí a měl by knihy vyřazovat, jsou to především knihovníci.

Zrovna tak si myslím, a se mnou většina švédských knihovníků, že knihovna zrcadlí celou společnost, a musí proto jít s dobou a používat novou techniku a nová média. Veřejné knihovny jsou pro všechny. Naše dilema je v tom, že není jednoduché nabídnout atraktivní využití volného času když ne všem obyvatelům města, tak alespoň velké většině a zároveň mít místo na vše, co se nově vydává bez průběžného vyřazování starších titulu. Je to pro nás výzva a také šance, jak být moderní a naučit se něco nového.

Foto archiv autorky