text JAROSLAV CÍSAŘ > foto EVA HODÍKOVÁ

Kámen třicátý třetí / Knihovna Vincence Priessnitze v Jeseníku

Základní kámen pro novou budovu Národní knihovny ČR z Knihovny Vincence Priessnitze v Jeseníku předával její ředitel Miloš Richter a své pohnutky i kamenný dar popsal velmi barvitě a přesně. Byť přirovnal Národní knihovnu ke své knihovně jako „obra k trpaslíkovi“, nachází mezi nimi velkou podobnost:

„Být přítomen nebo se podílet, byť jen malým dílkem, na tak velkolepé, významné a ojedinělé události, jakou je předávání základních kamenů pro novou budovu Národní knihovny ČR se nepoštěstí každému. Jsem si vědom toho - a vždy jsem si toho byl vědom, že Národní knihovna ČR a Knihovna Vincence Priessnitze v Jeseníku mají něco společného, byť se v příměru jedná o obra a trpaslíka. Obě knihovny řeší své umístění v historických budovách a potřebu nového většího prostoru. Národní knihovnu se sídlem v Klementinu zřejmě zná každý. Naši knihovnu v Jeseníku znají především místní čtenáři a uživatelé a také přespolní z celého Jesenicka. Tato knihovna se při svém věku (v roce 2008 oslavila 60. výročí svého vzniku) tísní padesát let v budově z roku 1932. Původně byla vystavěná jako spořitelní úřadovna s bytem pro tehdejšího ředitele.

K předání základního kamene mne vedla především myšlenka vyjádřit pochopení a sounáležitost s Národní knihovnou ČR, podobná myšlenka, jakou mají mnozí knihovníci i řada čtenářů regionu Jesenicka. Byť se jedná o chudý region (a bylo tomu tak vždy) a je sem odevšad hodně daleko, má přece jen své bohatství. Z přírodního je to především kámen, který se zde těžil už ve velmi historicky dávné době.

Díky pochopení Petra Bartáka, obchodního ředitele akciové společnosti Slezský kámen, byl kus vytěženého mramorového bloku opracován lidmi ze zpracovatelského provozu. V téhle podobě mi byl předán, abych ho mohl za nás na happeningu odevzdat.

A jak se dostal tento kámen do Prahy na Letnou? Přesně tak, jak jsem cestoval já sám. Kámen jsem si uložil do příručního cestovního kufru a pak se mnou putoval vlakem, metrem a pěšky až do Klementina. Na Letnou se již vezl s mnoha ostatními kameny autem. Já sám jsem došel na Letnou pěšky jako účastník slavnostního průvodu.

Tento kámen či snad spíše kamenná deska s logem naší knihovny jakožto dárce je z tzv. lipovského tmavého mramoru, který patří do skupiny slezských mramorů. Těží se v lomu Horní Lipová. Lom se specializuje na výrobu bloků pro zpracovatelský provoz Zlaté Hory. Pro lipovský mramor je specifické střídání tmavších a světlejších ploch, které v řezu tvoří zajímavou kresbu, a to z něj činí velmi oblíbený dekorační kámen. Pro svoji vysokou tvrdost je velmi vhodný na leštěné dlažby a obklady interiérů, dlažební mozaiky řezané pro pěší zóny. Ostatně v Praze je velmi oblíbený a často používaný. Společně s řezanou mozaikou ze supikovického mramoru lze vytvářet bohatou škálu vzorů. Nalezneme jej proto často v historickém centru Prahy nebo také před pražským Hlavním nádražím. V dávné minulosti se také již používal na interiérové doplňky Národního divadla, Vyšehradu a v dalších historických objektech.

A co bychom chtěli popřát do vínku nové budově Národní knihovny ČR? Zopakujme již mnohokrát vyslovené: Ať má nová budova Národní knihovny pevný základ a slouží mnoho let, ať je široko daleko známá a má svůj význam a cenu, ať má svůj půvab a lesk jako náš kámen. A v případě, že by došlo na chmury a šrámy, ať opět přijde člověk a šrámy vyleští, jako je to možné u tohoto kamene z Jeseníku.“

(Poděkování Miloši Richterovi-Retchiru Šolimovi za pomoc, spolupráci a využití jeho textu)  

Příště: Městská knihovna Český Těšín

Regionální pobočka Moravskoslezského a Olomouckého kraje SKIP 10