JAN RYLICH > jrylich@gmail.com   

Vývoj ve všech oblastech lidského života je nezadržitelný, a také knihovny musejí reagovat na aktuální trendy, aby byly pro své uživatele stále potřebné a zajímavé. V dnešním závěrečném článku si shrneme, co by měly knihovny 21. století svým uživatelům nabídnout, a na co se můžeme těšit v blízké budoucnosti.

V rubrice Knihovny a Web 2.0 jsme si v minulých měsících představili celou řadu technologií a služeb v rámci tzv. „Webu 2.0“, které umožňují uživatelům internetu mnohem lepší interakci a vzájemnou komunikaci. Koncept „Library 2.0“ z těchto principů vychází, a analogicky tak umožňuje mnohem větší míru interakce, komunikace a spolupráce mezi knihovnami a jejich návštěvníky.

Jak jsme si již několikrát připomínali, svět informací a znalostí je poměrně dynamický, a knihovny by měly tyto aktuální trendy aktivně sledovat. Jednak protože to jejich uživatelé vyžadují, a současně aby si zajistily svoji vlastní existenci. Nikdo z nás by se jistě nechtěl dočkat situace, kdy by byly knihovny zastaralé a nedokázaly by dostatečně pružně reagovat na potřeby a požadavky svých uživatelů.

Knihovny 2.0 v praxi

Již v úvodu seriálu jsme uvedli, že termín Knihovna 2.0 je zastřešující pojem, který označuje mnoho různých služeb, trendů a principů, které by si měly knihovny osvojit. Patrně nejdůležitější je zaměření na uživatele, který by měl být na pomyslném prvním místě. Samotná knihovna by tedy měla mít například přehledně členěné vnitřní uspořádání, měla by mít příjemné a ergonomické vybavení pro četbu a studium a samozřejmě by měla poskytovat i základní služby jako tisk, kopírování, skenování nebo přístup na internet.

Knihovna by také měla být připravena na různé druhy uživatelů a jejich potřeby. Mnoho z nich je poměrně zaneprázdněných, a knihovny tak berou jako určitý „informační fast-food“, kde nechtějí trávit mnoho času, ale potřebují si jen co nejrychleji vyřídit své záležitosti. Do knihoven ale na druhou stranu chodí i zapálení čtenáři, vědci či studenti, kteří zde tráví dlouhé hodiny, a potřebují tedy odpovídající prostředí (klid, pohodlí, vhodné osvětlení, občerstvení).

Ve virtuální rovině jsou velmi důležité zejména přístupné a použitelné webové stránky, které slouží pro mnoho uživatelů jako hlavní vstupní brána do knihovny. Stránky by měly kromě základních informací nabízet i nějakou možnost interakce a komunikace - například blogy, diskusní fóra, ankety, soutěže. Uživatel by měl mít také možnost vyřídit si některé požadavky na dálku (např. blokování knihy, objednání meziknihovní výpůjčky atd.). Díky elektronickým platebním systémům (jako PayPal či PaySec) by nemělo být problémem ani vyřízení mikro-plateb, např. prodloužení čtenářského průkazu, zaplacení pokut a podobně.

Vzhledem k tomu, že hlavním zdrojem informací je v současné době internet, knihovny by měly nabídnout jednak spolupráci s tímto médiem (přístup na internet, kurzy počítačové gramotnosti apod.), a zároveň také určitou přidanou hodnotu, kterou uživatelé na internetu jen tak nenajdou - přístup do odborných databází, možnost zpracování rešerší, služby typu „Ptejte se knihovny“ atd. Zajímavé mohou být i rozličné společenské a kulturní akce, jako je třeba Noc s Andersenem nebo různé výstavy a přednášky.

Knihovny by samozřejmě měly nové nástroje využít i pro své vlastní potřeby, a například rozšířit a zefektivnit vzájemnou komunikaci a spolupráci. Možností je celá řada: e-mailové konference, diskusní fóra, vytváření sociálních sítí (např. Facebook) nebo sdílení znalostí (např. systémy Wiki). Díky internetu mohou být v kontaktu každý den, vyměňovat si informace, učit se od sebe, spolupracovat na projektech a tak dále.

Vývoj krok za krokem

Ideální knihovna by tedy měla kombinovat všechny již zmiňované prvky - od jednotlivých Web 2.0 služeb až po implementaci teorie Information Commons. Knihovna by měla být příjemným místem, kde lidé jednoduše najdou, co potřebují, a kam budou mít chuť se vracet. Potřeby a požadavky se samozřejmě mohou lišit podle typu a velikosti knihoven (městská, vědecká, univerzitní, obecní atd.), ale základní cíl - spokojený uživatel - by měl být všude stejný.

Pravdou je, že některé prvky a služby (např. centrální pult, vlastní informační systém či ergonomické vybavení studoven) mohou být poměrně nákladné. Nicméně změny je možné provádět postupně a řada z nich je navíc velice snadná a realizovatelná s minimálními náklady. Jednoduchá šablona webových stránek je volně k dispozici, blogovací či redakční systémy jsou ve většině případů zdarma a například pokrytí budovy pomocí Wi-Fi se dá zařídit již za pár tisíc korun.

Koneckonců, ty nejdůležitější věci se ani koupit nedají - například zajímavé nápady do knihovního blogu, úsměv a ochota poradit zmatenému čtenáři, vymyšlení zábavné scénky na Den dětí a tak dále. Ale to knihovnice a knihovníci jistě dobře vědí, protože se o své uživatele starají každý den.

Digitální budoucnost?

V posledních několika letech je jedním z nejvýznamnějších trendů automatizace knihoven a knihovnických procesů. Ať už se jedná o elektronické štítky, čipové karty nebo moderní katalogy, technika je všude kolem nás a snaží se pomáhat knihovnám i jejich uživatelům. Některé velké knihovny dokonce používají i takzvaný automatizovaný systém ukládání a vydávání knih (Automated Storage and Retrieval System), kdy veškerou manipulaci s knihami obstarávají stroje a knihy jsou automaticky dopravovány z podzemních skladů a zpátky. Systémy ASRS používají např. Bruce T. Halle Library na Eastern Michigan University či knihovna Chicago State University, a podobný systém měla mít také nová budova Národní knihovny ČR.

Měli bychom se ale připravit i na další fázi tohoto vývoje, na digitalizaci. Nemyslím teď digitalizaci např. knihovních katalogů (to už máme většinou za sebou), ale digitalizaci samotných fondů. První elektronické knihy (resp. jejich čtečky, např. Amazon Kindle, Sony Reader či iRex iLiad) se objevují již asi od roku 2004 a naznačují, kterým směrem se může ubírat další vývoj. Vždyť proč se tahat s těžkými a objemnými knihami, když se obsah stovek nebo i tisíců svazků dá snadno nahrát do jediné čtečky e-knih, a v blízké budoucnosti i na lehký a ohebný elektronický papír?

S tímto vývojem samozřejmě souvisí i hledání nových forem digitální distribuce, hledání nových možností ochrany copyrightu a podobně, ale to už jsou náměty nad rámec tématu Knihovny 2.0. Je ovšem dobré sledovat všechny aktuální trendy, protože knihovny na ně budou muset dříve nebo později opět nějakým způsobem reagovat.

Závěrem

Je důležité si uvědomit, že Knihovny 2.0 neznamenají revoluci, novou verzi knihovnictví, ale jedná se jen o zastřešující pojem, který označuje postupnou evoluci knihovnictví jako takového. Není to tedy žádný veliký skok či dramatická změna, ale spíše jen série mnoha menších kroků v rámci běžného vývoje - podobně jako se třeba u automobilů začaly postupně objevovat např. airbagy, výkonnější motory, GPS navigace atd.

Jinými slovy, nejde o to, aby všechny knihovny začaly jako na povel stavět nové supermoderní budovy, vyvíjet nákladné systémy nebo aspoň psát blogy, ale měly by se zkrátka občas zamyslet, co by se dalo udělat lépe, jak by mohly zaujmout nové čtenáře, a čím potěšit ty stávající. Protože někdy je zapotřebí postavit novou počítačovou studovnu, ale jindy stačí vyhlásit třeba jen soutěž o nejhezčí obrázky do oddělení dětské literatury. Možností je mnoho, stačí jen chtít.