Main content
Od redakčního stolu
Vážení a milí čtenáři a čtenářky,
čas letošních dovolených je pro mnohé z nás minulostí a těm, kteří si je odkládají na podzimní měsíce, můžeme pouze tiše závidět. Všichni jsme však vystaveni stejné situaci - chvíli ještě vzpomínáme na cesty „za obzory všedních dnů“, nostalgicky probíráme fotografie a jen stěží se první dny soustřeďujeme na práci…
Ovšem ani zdaleka to neplatí pro knihovníky, kteří část letních měsíců věnují úpravám svých knihoven nebo dokonce stěhování do nových budov, jako třeba zaměstnanci Národní technické knihovny, která byla slavnostně otevřena v minulých dnech. A velmi podobně na tom byli před rokem i knihovníci Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové, kteří „svou“ knihovnu otevřeli 29. září 2008. Není tedy divu, že nás v redakci zajímalo, co přinesl první rok provozu v nové budově, co fungovalo okamžitě, nebo co je nutné korigovat a dořešit. O tom všem hovoříme s ředitelkou zmíněné knihovny Mgr. Evou Svobodovou a této pozoruhodné knihovně věnujeme i obálku Čtenáře.
Také zářijové číslo jsme se snažili sestavit tak, abyste si v něm našli něco „pro sebe“. Hned úvodní téma má snad takový potenciál, zabývá se totiž problematikou licencí Creative Commons, jak k ní přistupují ve světě a jak se odráží v českém prostředí.
Na dalších stránkách věnujeme prostor výsledkům letošní konference Knihovny současnosti a představujeme také nové nositele Medaile Z. V. Tobolky.
Knihovníci-akvizitéři se každoročně setkávají na semináři k problémům akvizice. Letos se konal právě v nové královéhradecké knihovně, což se projevilo na počtu zájemců. Ovšem z příspěvků, které pro vás napsaly účastnice semináře je patrné, že nejen budova, ale i program jednání byl pro ně přínosný. A za vaši pozornost jistě stojí přehled současné americké literatury v českých překladech, který dokončíme v příštím čísle.
Na závěr si dovolím vyslovit neskromné přání: bylo by krásné, kdybychom ve Čtenáři mohli přinášet co nejčastěji materiály o nových moderních českých knihovnách, jako tomu bylo v posledních dvou číslech.
OLGA VAŠKOVÁ