Dotaz: Kam se mohou britští knihovníci obracet se svými dotazy?

Odpověď: Když potřebují poradit s problémy na pracovišti, mohou využít Information and Advice Team při knihovnické asociaci CILIP. Je možné poslat dotaz pomocí formuláře či kontaktů na strákách www.cilip.org.uk/informationadvice/contact nebo si prohlížet již vystavené informace na blogu communities.cilip.org.uk/blogs/informationadvice/default.aspx. Obě služby jsou určeny pouze pro členy CILIP, ale část blogu je přístupná i veřejnosti. Rady, které se zde najdou, jsou „na půli cesty“ mezi tím, co radí zdravý rozum a co říkají právníci.

Před půl stoletím však blogy nebyly. Mladé knihovnice si předávaly rady nad šálkem čaje: „Nechoď do skladu sama, když tam pracuje X.Y.“ Dnes však máme zákony a předpisy o harašení.

Tenkrát si většinou manažer myslel, že je jediný, kdo má určité problémy se svými pracovníky nebo čtenáři. Dnes máme statistiky, které nás ujistí, že mezi lidmi, se kterými pracujeme - ať už jsou to čtenáři nebo kolegové - má každý pátý záznam v trestním rejstříku, kazdý čtvrtý problém s duševním zdravím a každý pátý trpí stresem, a někteří lidé (statistické údaje nejsou známy) mají problém s osobní hygienou. Díky informační službě CILIPu si dnes knihovníci mohou přečíst, co s tím mohou dělat.

Vzpomínám si, že jsem jednou měla ve funkci manažera opravdu vážný problém. Jeden uživatel četl podezřele mnoho odborné literatury o vraždách mladistvých děvčat. Byla to situace vskutku choulostivá. Vyřešila jsem ji tím, že jsem několik jeho dalších rezervací ztratila a on o tomto námětu číst přestal. Nebyla to rada, kterou by mi dal právník nebo psycholog - našeptal mi to tehdy Švejk.

Z rad, které jsem si na blogu se zájmem přečetla, mě nejvíce zaujaly právě ty právní. Nevěděla jsem například, že dnes existují předpisy o bezpečnosti zaměstnanců, kteří jsou v místnosti (na pracovišti) sami. Vzpomínám si, jak na jednom sídlišti byla pobočka, kde pracoval jenom jeden knihovník. Bylo zvykem, že tam vždy sloužil chlapec-silák, ženy tam pracovat nesměly.

Pravidla mateřské dovolené jsou dnes mnohem štědřejší než dříve (moje mateřská dovolená byla 11 týdnů před porodem a šest po porodu) a ženy jistě vítají jejich souhrn vystavený na blogu.

Zájmům starších zaměstnanců se dříve nevěnovalo tolik pozornosti jako dnes. Pracovali, dokud mohli. Blog obsahuje rady právě také pro členy starší generace. Velká Británie vždy měla ohled k zdravotně postiženým. V poválečných letech musel každý podnik zaměstnávat předepsanou kvotu válečných invalidů. V první pobočce, kde jsem pracovala, byl portýrem vysloužilý námořník, který trpěl silnou cukrovkou. Přesto se za války plavil s konvojem do Murmansku. Velice jsem ho obdivovala.

Vedle věcných informací, třeba o tom jak napsat žádost o zaměstnání, obsahuje blog i zábavné „lidské“ příběhy. Rady, které tam čtenáři dostanou, připomínají rubriku časopisu, který čítávala moje babička. Myslím, že se jmenovala Hvězdičko poraď. A tak jsem se ještě například dozvěděla, že hledat lásku na pracovišti není dobrý nápad, protože to obvykle končí zlomeným srdcem.

CILIP se takto snaží, aby knihovníci byli dobře informováni. Zároveň jsou jeho webové stránky (www. cilip.org.uk) čtivé a rozhodně ne nudné.