LUCIE POSKIEROVÁ > lucie.poskierova@osu.cz  

V dnešním rychle měnícím se světě musí dospělí a samozřejmě i děti reagovat a přizpůsobovat se různým požadavkům každodenního života. Jedním z možných způsobů, jak dětem s orientací v tomto světě pomoci, je ukázat jim pohádku. Ta umožňuje dítěti porozumět sobě a okolnímu světu. Mnoho z nás si bez pohádek dětství nedokáže představit. Vždy zůstanou v naší paměti a je jedno, jestli nám je pět nebo třicet let. V pohádkách často dochází k tomu, že splývá reálný svět se světem fantazie. Tyto dvě roviny spolu vytvářejí skutečnost, která je pro dítě srozumitelná. Dítě se prostřednictvím pohádek seznamuje se situacemi, které pak mohou řešit i jeho problémy. Všechny pohádky, ať už folklorní či moderní, mají společnou jednu věc, a to magickou skutečnost, která je zde navíc viděna očima dítěte. Jedním z jejich úkolů je rozvíjet představivost. Ze všech „médií“ je literatura stále nejobsáhlejší a především nejstarší. Pohádka poskytuje informace, poučení a zábavu, ale především rozvíjí dovednost číst a porozumět psanému slovu.

Pohádky jsou plné dobra a zla, a vždy v nich zvítězí dobro a zlo je potrestáno. Také díky tomu mohou děti získávat stále nové zážitky a emoce. Pohádky mají také výchovný charakter, děti si totiž vezmou ponaučení z daného příběhu. Dále se mohou vcítit do postav hrdinů, zvířat atd. Význam můžeme spatřovat také v rozvoji dovedností, shromažďování praktických i teoretických znalostí. Pohádky ukazují dětem etické problémy a dále jim umožňují získat odpovědi na otázky důležité pro jejich další vývoj. Mají však i jiné funkce, a to relaxační, humorné a emocionální.

Důležitou roli při vyprávění pohádek by měli mít rodiče, měli by o nich s dětmi mluvit, přemýšlet co se v konkrétní pohádce skrývá. V každém příběhu se objevují symboly dobra, zla, hlouposti či lakoty, každá postava má důležitou roli. Hlavní hrdina se vždy ocitá v tíživé situaci, ze které se nakonec pak dostane. Takovýto sled děje je důležitý pro fantazii v dětském životě, dodává mu podněty pro skutečný život. Také díky pohádkám se nám daří u dětí již v raném věku založit a upevnit mravnost.

Pokud dítě poslouchá nebo si čte pohádky, ponoří se do vnitřního světa. Nejsou to však jen hříčky fantazie, ale i vytváření lidské „duše“. Dítě v předškolním věku má rozumové schopnosti rozvinuty natolik, že dobře vnímá a dovede se soustředit, dobře vyslovuje a řeč rozvíjí díky rozhovoru a poslechu četby. Dítě mezi třetím až pátým rokem nerozlišuje mezi vnějšími a vnitřními prožitky. Pokud dětskou duši neobohatíme o slovo a obraz, zůstane jeho fantazie prázdná. Pro toto období jsou důležitá leporela. Pro plynulost v řeči pomáhají říkanky a delší básničky. Pohádky, které jsou dítěti předčítány před spaním, by neměly obsahovat strašidelné prvky, naopak by měly být plné pohody. Dítě ocení rodičovskou přítomnost a možnost se k mamince nebo tatínkovi přitulit. Četba je důležitá pro rozvoj myšlení a fantazie. Dítě v předškolním věku vyžaduje čtení pohádek opakovaně, i když je zná už nazpaměť. V tomto období se nedoporučuje číst dětem o příliš vzrušujících událostech. Dítě již není tak závislé na rodičích, spíše se upíná k dětem stejného věku. V předškolním věku se dítě nejčastěji bojí neznámých lidí, zvířat a situací, které jsou pro ně stresové (např. návštěva lékaře, vstup do školky). Vhodnou četbou v období šesti let jsou příběhy o dětech, o výletech a různé příběhy zabývající se jízdou na kole, bruslích a jiné. Dítě bývá v šestém roce schopno vstupu do školy. Morální symboly a obrazy se hodí pro sedmý rok věku. Pohádky hrají důležitou roli také v rozvoji myšlenkových schopností. U dítěte mezi šestým až devátým rokem je výrazným rysem aktivita a důležitá pro jeho rozvoj je hra. Četba v tomto období může dobře zapůsobit, jelikož dítě se snaží napodobovat hrdiny z knížek.

Během devátého roku ustupuje zájem o pohádky. Zaměňují se za příběhy o přírodě či zvířatech. Děti se začínají zase o něco více a jinak zajímat o okolní svět. V každém období tedy dítě vnímá pohádku jinak a jinak k ní také přistupuje.

Definice pohádkoterapie podle Marie Molické zní: „Pohádkoterapie je druh biblioterapie v procesu budování léčby a osobního rozvoje.“¹ Další vymezení je následující: „Pohádkoterapie je terapie pomocí pohádek. Pohádkoterapie je nová metoda, která je velice jednoduchá, efektivní a její populárnost se na celém světě zvyšuje.“² Je vedena prostřednictvím práce s terapeutickými pohádkami.

Terapeutické pohádky

Jsou určeny dětem ve věku 4-9 let. Jejich cílem je uklidnit, snížit strach a bolest. Umožní dítěti ztotožnit se s hrdinou vyprávěného příběhu a prožívat nové dobrodružství a následné emoce. Hrdina se v pohádkách stále setkává s náhlými překážkami, které musí zdolat tím, že pro ně najde správné řešení. Pohádka jako terapeutický prostředek je výtvor, který pomáhá rozvíjet osobnost dítěte, seznamuje s lidmi, s překážkami všedního dne a učí, jak se chovat v určitých situacích. „Pohádka je určitá metoda pro snížení hladiny úzkosti. Dalším cílem v terapeutických pohádkách je seznámit dítě s novými vzorci chování, které doposud nepoznalo.“ (3, str. 22). Charakteristickým znakem je zde obtížná situace pohádkového hrdiny.

Terapeutická pohádka odpovídá na traumata, která děti mohou prožít během svého života a může sloužit jako určitý návod, jak se orientovat v takových situacích. Pohádky pomáhají v řešení problémů, ale zasahují také citovou stránku dětského života a podporují fantazii. Ta je velice důležitá pro zdárný vývoj a práci s vizuálními představami. Pohádka řeší vhodným způsobem dětské problémy, nikdy není ukončena otevřeným koncem či nevyřešenou situací. Díky ní mohou děti objevit základy etické existence. „Každá pohádka se dotýká jiných složek psychického vývoje.“ (4, str. 28)

Terapeutické pohádky můžeme rozdělit na tři druhy :

1. psychoterapeutické - měly by sloužit především k tomu, aby usnadnily následnou změnu v myšlení. Příběhy mohou posloužit jako určitá prevence, při náhlých situacích (např. návštěva lékaře, rozvod rodičů). Psychoterapeutické pohádky by měly dítěti dát možnost přemýšlet o obtížných situacích, naznačit jim způsob chování a také vyřešit daný problém.

2. výchovně psychologické - u dětí redukují nepříjemné emoční napětí, které je způsobeno těžkými situacemi, se kterými se během svého vývoje setkávají. Výchovně psychologické pohádky učí dítě pozitivně myslet, vyrovnávat se s obtížnými situacemi apod.

3. relaxační - podporují správný vývoj dítěte pomocí vizualizace obrazů, které mají za cíl uklidnit a odbourat napětí. Tento druh pohádek slouží k odreagování se od situace, která je stresová (např. očkování).

Všechny terapeutické pohádky mají své prvky. Schéma musí obsahovat následující čtyři složky:

1. Hlavní téma - hlavním tématem pohádek jsou okolnosti, kdy se hrdina dostává do obtížných situacích, na které reaguje především strachem a úzkostí.

2. Hlavní hrdina - hlavním hrdinou je především dítě nebo zvířátko, se kterým se dítě může ztotožnit.

3. Další postavy - pomáhají hrdinovi učit se způsobům chování, radí mu, jak dosáhnout úspěchu.

4. Pozadí vyprávění - pohádka se odehrává v místech, která děti znají.

Hrdina, který je plný strachu a obav, se jich za pomoci vedlejších pohádkových postav zbavuje. Dochází k odhalování úzkosti a následně ke spojování s pozitivními podněty. Při výběru pohádkového hrdiny musíme zohlednit věk a situaci dítěti, která v něm vzbuzuje úzkost. Hrdina nesmí mít stejnou podobu a také jméno jako dítě, kterému je pohádka čtena. Terapeutickou pohádku můžeme považovat jenom za návrh, který dítě může a nemusí přijmout. Může si vybrat pohádku, která bude odpovídat na jeho problémy. Najdou se však i takové pohádky, kterým dítě nevěnuje žádnou pozornost nebo jiným vůbec nerozumí. To naznačuje, že nejsou vhodné z toho důvodu, že se netýkají jeho problémů. Pomocí terapeutické pohádky dítě získává podporu, učí se uvažovat o dané situaci pozitivně, uspokojuje své potřeby. Ta, která se týká daných problémů dítěte, pomáhá vypořádat se s nezvládnutými emocemi a odbourává problémy. Při sestavování či psaní terapeutických pohádek musíme dbát dvou pravidel. S daným scénářem mohou rodiče a terapeuti vytvářet různé příběhy, které se budou zaobírat takovým problémem, se kterým se dítě potýká. Musíme mít na paměti, že sám příběh problém neodstraní, ale na jeho příkladě si dítě může přivlastnit určité řešení.

POUŽITÁ LITERATURA:

1 MOLICKA, Maria. Tekst dr M. Molickiej o bajkoterapii. [online]. c2005, [cit. 2009-01-11]. Dostupné z www: <http://www.abcbaby.pl/?page=Structure&id=150>.

2 BAJKOTERAPIA. [online]. c2005, [cit. 2009-02-25]. Dostupné z www: <http://www.abcbaby.pl/?page=Structure&id=73>.

3 MOLICKA, Maria. Příběhy, které léčí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007. 141 s. ISBN 978-80-7367-203-4.

4 ČERNOUŠEK, Michal. Děti a svět pohádek. 1. vyd. Praha: Albatros, 1990. 187 s. ISBN 80-00-00060-1.

5 MOLICKA, Maria. Bajkoterapia. O lękach dzieci i nowej metodzie terapii. Poznań: Media Rodzina, 2002. 153 s. ISBN 8372780412.

6 POSKIEROVÁ, Lucie. Faktory ovlivňující dětského čtenáře: bakalářská diplomová práce. Opava, 2007. 64 s. Slezská univerzita v Opavě. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Barbora Koneszová.

7 PŘÍHODA, V. Ontogeneze lidské psychiky: vývoj člověka do patnácti let. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1971. 461 s.