MICHAL BUŠEK michal.busek@jewishmuseum.cz

Píseň písní – Velepíseň, zvaná též Píseň Šalamounova, je jednou z nejkrásnějších knih Bible, jedinou milostnou poezií v ní a také jednou z jejích nejvíce interpretovaných částí. Je jí věnována i nová výstava v Galerii Roberta Guttmanna v Židovském muzeu v Praze. Bude otevřena do 12. března 2017; komentovaná prohlídka proběhne 15. února od 15 hodin.

Ve starověku a středověku byla Píseň písní považována především za alegorii lásky mezi Bohem a lidem Izraele, v křesťanském prostředí mezi Ježíšem a Církví, od konce 18. století se začala číst v doslovném významu jako literární dílo o vztahu muže a ženy. Výstava přibližuje nejen její vznik a začlenění do židovské liturgie, její nejrůznější interpretace a překlady do češtiny, ale soustřeďuje se hlavně na její výzdobu a umělecká díla, která jí byla inspirována od počátku 20. století až po současnost. Expozice, kterou připravil Michal Bušek z odboru knihovny Židovského muzea v Praze spolu s Arnem Paříkem, vznikla ve spolupráci muzea a Památníku národního písemnictví. Většina exponátů pochází z fondu knihovny Židovského muzea.

Na úvodních panelech se návštěvník dozvídá o historii a roli Písně písní v židovské liturgii: tato skladba patří v rámci hebrejského kánonu mezi Spisy (Ketuvim), kde tvoří společně s dalšími knihami (Rút, Pláč, Kazatel, Ester) tzv. Megilot – Pět svátečních svitků. Zajímavé je, že Píseň písní byla sice kanonizována na synodu v Javne koncem 1. století, ovšem kanonizace neproběhla jako samozřejmost. Nikde se v ní totiž nenachází přímá zmínka o Bohu, ani morální či prorocké poučení. Verše vypovídají o intenzitě lásky a oddanosti, vyjadřují krásu milenců, vroucnost mileneckého vztahu. Na její obranu vystoupil rabi Akiva ben Josef (cca 50–135 n. l.), který ji označil za velesvatou ze všech svatých spisů a rázně vystoupil proti jejímu profánnímu užívání. Ke kanonizaci Písně písní přispělo i tradiční přisuzování autorství králi Šalamounovi.

Jádro výstavy spočívá v samotných ilustracích, které společně s novými překlady Písně písní začaly vznikat v souvislosti s doslovným chápáním jejího textu. Nejprve si můžeme prohlédnout rukopisy a tisky buď bez obrazového doprovodu, nebo s ilustracemi odpovídajícími alegorickému výkladu. Pozoruhodný je hlavně rukopis Avrahama bar Elijahu di Morda z Korfu – tabulka pro Šavuot s mikrografií Písně písní z roku 1733 a rukopis Písně s hebrejským komentářem ke každému verši z roku 1772. Vystaven je i druhý nejstarší pražský tisk (Chamiša chumše Tora, Megilot, haftarot, Praha 1530).

A pak se rychle přeneseme k ilustracím vytvářeným podle výkladu přirozeného. Jsou tu zajímavé secesní ilustrace od známých umělců, jako jsou Efraim Moses Lilien, František Kupka nebo izraelský výtvarník Ze’ev Raban, stejně jako bibliofilská vydání s ilustracemi Toyen či Vladislava Röhlinga. Představen je i významný soubor ilustrací českých umělců k Písni písní, které inicioval litomyšlský učitel Josef Portman. Ten ji ve 30. a 40. letech minulého století vydal v řadě unikátních tisků s původními kresbami českých malířů a grafiků – Františka Koblihy, Jana Konůpka, Karla Svolinského, Václava Maška, Cyrila Boudy nebo Milady Marešové. K dalším významným moderním ilustrátorům tohoto díla u nás patřili malíř Antonín Procházka a grafik František Tichý. V 70. letech se jím ve své tvorbě inspirovala grafička Jarmila Mařanová a ilustrátorka Olga Čechová, poslední české edice doprovázejí ilustrace Jiřího Svobody, Jaroslava Dajče nebo Tomáše Hřivnáče.

Zahraniční umělce na výstavě zastupují ilustrace Anatolije Kaplana, Salvatora Dalího či pro výstavu vytvořené kvaše od amerického malíře Marka Podwala a obrázek newyorské výtvarnice Barbary Wolff, která se prezentuje pečlivou kresbou připomínající středověkou iluminaci a zobrazující „zahradu zamčenou“ – se všemi rostlinami a plody, které v ní rostly. Na interaktivních obrazovkách si mohou návštěvníci vybraná bibliofilská vydání Písně písní prohlédnout celá, případně shlédnout video liturgického čtení hebrejského textu.