JINDŘIŠKA POSPÍŠILOVÁ > Jindriska.Pospisilova@nkp.cz   

Počet zdrojů a informací dostupných prostřednictvím internetu se každým rokem zvyšuje a hraje stále důležitější roli v každodenním životě mnoha obyvatel. Internet lze definovat jako informační, komunikační, reklamní a obchodní médium, které využívá obrovské množství uživatelů. S rostoucím počtem stránek a dokumentů dostupných prostřednictvím internetu se ale zvyšuje i nepřehlednost, a tím i nároky na práci s tímto médiem. Z toho vyplývají stále větší problémy při hledání potřebných informací a v podstatě i částečná „neschopnost“ běžného uživatele najít efektivně relevantní informace.

Google.com (jako jeden z nejznámějších představitelů volně dostupných vyhledávačů) zahrnuje v současné době ve své databázi více než 15 bilionů webových stránek a 4 bilióny obrázků a umožňuje mnoho způsobů vyhledávání (např. podle konkrétních frází, názvů organizací atd.). Pokud víme, co přesně hledáme, a domníváme se, že je hledaný objekt k dispozici na volném internetu, jsou Google a další obdobné vyhledávače dobrou první volbou, která nás může nasměrovat rychlým způsobem k požadovaným informacím. Problém nastává, pokud nevíme přesně, co hledáme. Počet nalezených stránek v případě zadávání jednotlivých slov a nepřesných frází je obrovský, uživatelé se zcela ztrácejí v množství vyhledaných odkazů. Problém kvantity nalezených odkazů ztěžuje hledání kvality. Proto se také objevují úvahy, zda by nebylo vhodné vyzkoušet jiné metody dobývání informací a znalostí, např. takové, které mají svou tradici v oblasti dat relačního typu (text mining, web mining)¹, i když zatím nelze přesně určit, kdy to bude prakticky možné. Zatím mohou uživatelé webu využívat současné vyhledávací nástroje a jejich služby, které nabízejí určitě více, než běžný uživatel zná a očekává anebo také než je schopný využívat (rozšířené služby a možnosti pro vyhledávání relevantních informací). Domnívám se, že právě v této oblasti mohou pracovníci knihoven „sehrát“ důležitou úlohu - naučit uživatele využívat dostupné volné nástroje k získání podstatné informace.

Na základě zjištěných informací z průzkumů uživatelských dovedností se poskytovatelé softwarového vybavení knihoven stále více snaží zjednodušit, zpřehlednit či přizpůsobit nástroje knihoven volným vyhledávacím rozhraním. Toto „zjednodušování“ z pohledu pracovníků knihovny není vždy zcela žádoucí (podle našich představ by uživatelé knihoven měli mít jisté znalosti z oblastí citací, vyhledávání a práce s databázemi), ale z hlediska dalšího či budoucího uplatnění knihoven v informační společnosti je zcela nutné.

Na druhé straně probíhá spolupráce poskytovatelů internetových vyhledávačů s knihovnami, a to např. zapojením jejich zdrojů do těchto vyhledávačů. V podstatě se část tzv. neviditelného webu, který je definován jako internetové informační zdroje, jejichž obsah není dostupný prostřednictvím standardních vyhledávacích strojů (např. katalogy knihoven)², stává právě jejich prostřednictvím dostupná. Velmi dobrým příkladem této spolupráce je možnost vyhledání záznamů z katalogů knihoven pomocí služby GoogleScholar³ - v současné době jsou zapojeny nejen katalogy zahraničních knihoven (např. souborný katalog OCLC WorldCat), ale i české zdroje jako Souborný katalog ČR nebo katalogy jednotlivých knihoven. Dá se tedy říci, že vzájemná spolupráce informačních pracovišť a specialistů z různých oblastí státního a komerčního života přináší jak uživatelům knihoven, tak uživatelům volného internetu - tedy všem koncovým uživatelům - pozitiva a konkrétní výhody. Pozitiva z této spolupráce nejsou však důležitá jen pro koncového uživatele, ale i pro knihovny jako informační instituce, které již nejsou jen sbírkami knih a půjčovnami, ale i místy, kde jsou informace zpřístupňovány a využívány. Základním cílem knihoven v současnosti je nabídnout své služby odkudkoliv, kdykoliv a komukoliv (s omezenou platností pro licencované zdroje).

Jak zapojení katalogů do GoogleScholar vypadá? Velmi jednoduše, v přehledu nalezených dokumentů se zobrazí záznam z katalogu (viz obr. č. 1).

Vyhledávací nástroj GoogleScholar byl vyvinut díky spolupráci vydavatelů vědecké a akademické literatury. Je koncipován tak, aby umožnil vědcům, ale i studentům vyhledávat odbornou literaturu, včetně recenzí, tezí, knih, dotisků, abstraktů a technických zpráv ze všech oblastí výzkumu. Jeho tvůrci uvádějí, že je schopen vyhledávat články publikované nejrůznějšími akademickými nakladateli, profesními společenstvími, dále předtisky pocházející ze sbírek i univerzit a také články zveřejněné na různých místech webu. GoogleScholar má zaindexovány dokumenty z mnoha významných databázových center a nabízí v nich své jednoduché a přesné vyhledávání. Indexuje také volně přístupné archivy s garantovaným obsahem. Ve výsledcích vyhledávání zobrazuje abstrakt dokumentu a odkazy až na tři uživatelem preferované linkservery. Tato služba je aktivována pro knihovny v ČR prostřednictvím SFX služeb, kdy ScholarSFX je speciální verze SFX, kterou lze použít pro propojení výsledků vyhledávání v GoogleScholar s plnými texty v databázích, které konkrétní knihovna pro čtenáře zpřístupňuje (viz obr. č. 2)⁴.

Příklad konkrétního využití této služby ukazuje Státní technická knihovna na svých webových stránkách (viz obr. č. 3), kde je GoogleScholar prezentován jako jedna z možností získání licencovaných odborných článků z fondu elektronických časopisů STK v rámci přehledu databází on-line⁵.

Na druhé straně knihovny stále více využívají „komerční“ volně dostupné zdroje a informace a to tak, aby obohatily své bibliografické záznamy o informace, které by mohly být z pohledu uživatelů zajímavé či přínosné. Příkladem může být ukázka přebalu knihy v OPAC (např. Vědecká knihovna v Olomouci, NK ČR), kdy jsou využívány zdroje jako Amazon.com, Vltava.cz a další k rozšíření informací pro uživatele knihovny. Knihovny mohou využívat i projekt Google Book Search (viz obr. č. 4), který nabízí k jednotlivým titulům další informace, jako jsou obsahy, možnost prohlížení omezeného počtu stránek, odkazy na knihkupectví nebo on-line maloobchody, odkazy na www stránky apod. Uživatel tak z jednoho místa (v tomto případě z katalogu knihovny) získá další údaje, které mu mohou usnadnit rozhodnutí, zda je kniha důležitá, zda si ji vypůjčit, koupit nebo ji doporučit atd. 

Nebo také opačně, čtenář z volného internetu získá informaci o dostupnosti konkrétního dokumentu v knihovnách (viz obr. č. 5).

Knihovny a další informační instituce stále ve větší míře využívají zdroje mimo svou oblast, tedy ty, které jsou volně či s licencí zpřístupněné na internetu. Pracoviště knihoven musí tyto zdroje zahrnout do svých pracovních postupů a pokusit se „vytěžit“ z těchto aktivit maximum z hlediska svého zaměření či služeb. Knihovny jsou po staletí vnímány jako místa zpřístupňování tištěných dokumentů, jako místa pro klidné studium knihy nebo periodika. S rozvojem a využíváním moderních informačních a komunikačních technologií však stále více využívají informace vzniklé mimo jejich spolupráci a také se zaměřují v nabídce svých služeb i na ty uživatele, kteří knihovnu nevyužívají standardně, tedy na ty, kteří ji navštíví pouze nahodile, omylem či dokonce vůbec ne. Právě tyto nové služby jsou příklady moderního řešení zpřístupnění informačních zdrojů. Pro jejich další rozvoj je však důležité nejen trvale rozšiřovat počet využívaných/zpřístupňovaných zdrojů a služeb, ale i navázat komunikaci s koncovými uživateli a rozvíjet je dále ve vzájemné spolupráci.

ODKAZY:

1 SKLENÁK, Vilém. Vyhledávání informací v prostředí webu. In: Automatizace knihovních procesů - 10. Praha: 2005. s. 74-79.

2 Zdroj TKDV - terminologická databáze - http://www.nkp.cz.

3 http://scholar.google.com.

4 Bližší informace na http://www.multidata.cz. 

5 NOVÁK, Petr. Státní technická knihovna zpřístupňuje své fondy pomocí Google Scholar. Ikaros [online]. 2006, roč. 10, č. 6 [cit. 2008-07-08]. Dostupný na www: <http://www.ikaros.cz/node/3481>. URN-NBN:cz-ik3481. ISSN 1212-5075.