text JAROSLAV CÍSAŘ > foto EVA HODÍKOVÁ

Kámen dvacátý šestý/ Knihovna Regionálního muzea v Teplicích

Čtvrtý základní kámen pro novou budovu Národní knihovny ČR, pocházející z Ústeckého kraje, věnovala knihovna Regionálního muzea v Teplicích. Tento kámen patří svou velikostí k těm nejmenším, které se od dárců sešly. Ovšem svou symbolikou daleko přesahuje své fyzické rozměry. Regionální muzeum v Teplicích a jeho knihovna tedy nemohly zvolit dar příhodnější.

Darování tohoto kamene má nejen svou hlubokou symboliku, ale na tomto místě prozradíme i jeho „tajemství“. Slovo dáme osobě nanejvýš povolané, která má i plné právo vše objasnit - paní Janě Michlové, vedoucí knihovny Regionálního muzea v Teplicích: „Za náš kraj jsme chtěli především darovat kámen z hory Říp, ale trochu vše vázlo na souhlasu památkářů [viz část Kámen dvacátý čtvrtý]… Proto mne napadlo jako náhradu přivézt kámen upomínající předchozí obyvatele české kotliny, kteří dali této zemi i její první jméno Bohemia a které zároveň můžeme považovat za objevitele léčivých pramenů v Teplicích. Svědčí o tom četné nálezy z počátku našeho letopočtu: spony, mince, střepy nádob apod. Teplice se proto považují za nejstarší lázně střední Evropy. Nad prameny léčivé vody také založila Judita Duryňská, jedna z prvních českých královen, ženský benediktinský klášter, v němž podle soudobé kroniky byla i pohřbena. Hrob byl objeven při archeologickém výzkumu před 50 lety. Královna Judita je známá jako vzdělaná žena a především jako úspěšný stavebník, který své plány zdárně dokončil. Zaštítila výstavbu nejen románské klášterní baziliky v Teplicích, ale především prvního pražského kamenného mostu tzv. Juditina, proto jsem také navrhla pokřtít vodou z Pravřídla pro zdárné dokončení stavby nové budovy Národní knihovny ČR všechny kameny, které naše delegace předávala.“

Pro přesnost a úplnost dodejme, že se tak i stalo a že při happeningu na Letné tento základní kámen nehrál žádnou podřadnou nebo náhradní roli mezi kameny pocházejícími z Ústeckého kraje. Ovšem „kámen od Keltů“ v sobě nese i další symboliku - putoval totiž z Letné na Letnou! Dejme opět slovo J. Michlové: „Kámen jsem získala v Teplicích na jižní straně vrchu Letná. V 18. a 19. století zde bývala vinice. Dnes se tato část Letné nazývá Valy. V okolí vrchu jsou četné nálezy z doby osídlení Kelty včetně zmíněných spon, mincí a hrobů. Místo pro výběr kamene jsem zvolila jako průsečík těchto nálezů. Je vzdáleno cca 400 metrů od pramene Pravřídlo. Cestou, která tudy vedla z nedaleké zámecké zahrady k vyhlídce na malebné kopce Českého středohoří, k Hrádku a k panské bažantnici, se vydávali na delší procházky mnozí zdejší lázeňští hosté. Z celé řady slavných osobností jmenujme například Johanna Wolfganga Goetha, po kterém toto místo po roce 1920 získalo i svůj název - Goetheplan. Snad právě i zde prováděl svá geologická bádání či zde potkal onoho malého chlapce, který ho inspiroval v létě 1812 v Teplicích k napsání balady Putující zvon. Ostatně tato cesta, dnešní Purkyňova ulice, nesla později název podle další Goethovy básně Věrný Eckhart, která také vznikla v Teplicích.“ 

Výběr místa nálezu kamene byl tedy nadmíru pečlivý. Má bohatou historii. Abychom však splnili bezezbytku svůj úkol podat přesné informace, doplňme ještě, že z geologického hlediska je darovaný kámen křemenný porfyr o stáří cca 265 milionů let.

Ani přání nové budově Národní knihovny ČR od Jany Michlové nepostrádá zajímavou symboliku: „Na Letné měla být takřka před sto lety postavena knihovna Národního muzea. Úsilí tehdejšího ředitele dr. Josefa Volfa však bylo roku 1928 definitivně zmařeno. Přeji proto především úspěšnou realizaci nadčasového návrhu architekta Kaplického a v dokončené budově dobré podmínky pro uložení knih, dobrou atmosféru pro práci knihovníků a co nejefektivnější přístup čtenářů k informacím.“ 

(Poděkování za pomoc a spolupráci Janě Michlové.)

Příště: Městská knihovna Česká Lípa