KAREL SOSNA > Sosna@psp.cz  

V současné době je Parlamentní knihovna organizačním útvarem Kanceláře Poslanecké sněmovny a podle jejího Organizačního řádu má postavení samostatného odboru, který je řízen přímo vedoucím Kanceláře (kancléřem). Podle dohody mezi Kanceláří Poslanecké sněmovny a Kanceláří Senátu poskytuje Parlamentní knihovna své služby oběma komorám Parlamentu České republiky. Poradním a iniciativním orgánem knihovny je Rada Parlamentní knihovny složená z poslanců, senátorů a externích odborníků. Tyto poslance a senátory jmenují na žádost ředitele knihovny předsedové politických klubů Poslanecké sněmovny, resp. předseda Senátu. Externí odborníky schvaluje na návrh ředitele knihovny vedoucí Kanceláře Poslanecké sněmovny. Rada Parlamentní knihovny se vyjadřuje ke všem významnějším projektům a inovacím knihovny, v poslední době zejména k projektům digitalizace historických i novodobých knihovních fondů a parlamentních materiálů. Podle statistik mělo tento důležitý orgán, vyjadřující těsné propojení a vztah mezi knihovnou a zákonodárci, v roce 2008 v Evropě jen 40 procent všech parlamentních knihoven.

Profilem svých fondů, vyvíjenou činností a zaměřením poskytovaných služeb má knihovna charakter odborné a vědecké knihovny. Ve svém oboru je výlučná i složením literatury, kterou čtenáři vyhledávají. Během své stopadesátileté nepřetržité existence nashromáždila na 200 000 svazků z oborů právních a politických věd, moderních dějin, filosofie, sociologie, ekonomie, kultury a dalších humanitních směrů v časovém rozpětí od 15. století do současnosti. Nové publikace získává koupí, darem, výměnou a také pomocí dvou právních instrumentů, jimiž jsou nabídková povinnost nakladatelů zakotvená v zákoně o neperiodických publikacích a povinný výtisk periodik vyplývající z tiskového zákona. Obsáhlostí fondů patří mezi středně velké parlamentní knihovny. Pro srovnání - podle statistik mělo v roce 2008 v Evropě méně než 100 000 svazků 17, mezi 100 000 a 500 000 svazky 14 a více než půl milionu svazků 12 parlamentních knihoven. Jádrem jejího knihovního fondu je kompletní sbírka zákonů od 2. poloviny 19. století do současnosti, hlavně ale originály stenografických záznamů zasedání říšského sněmu a zemských sněmů Habsburské monarchie v tomto složení:

• Říšská rada - Poslanecká sněmovna 1861 až 1917 a Panská sněmovna 1861-1918;

• Uherský sněm - Poslanecká sněmovna 1865 až 1915 a Panská sněmovna 1865-1915;

• Zemské sněmy - Bosna a Hercegovina 1910, Bukovina 1863-1909, Dalmácie 1864-1912, Halič 1863-1913, Korutany 1863-1914, Krajina (Lublaň) 1863-1910, Přímoří (Gorica) 1863-1912, Morava 1861-1914, Dolní Rakousy 1863-1913, Horní Rakousy 1863-1914, Solnohradsko 1863-1913, Štýrsko 1863-1914, Terst 1864-1902, Tyroly 1863-1914, Vorarlberg 1878-1913, Český zemský sněm 1526 až 1611, 1861-1913.

Ve výběru jsou zde také parlamentária a zákony z osmnácti zahraničních parlamentů. Parlamentní knihovna je zároveň depozitní knihovnou OSN a uchovává vybrané publikace některých dalších významných mezinárodních organizací, například Meziparlamentní unie. Mezi právnickými knihovnami je jedinou legislativní knihovnou v republice. Historicky nejcennější část knihovního fondu pak byla dokonce v roce 2000 prohlášena ministerstvem kultury podle zákona o památkové péči za kulturní památku.

Téměř celou dobu svého trvání měla knihovna charakter a statut knihovny administrativní, která poskytovala své služby výhradně zákonodárcům, zaměstnancům zákonodárných sborů, dalším ústavním činitelům, vládě, ministerstvům a jiným ústředním orgánům státní správy. Tento stav změnil až zákon číslo 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). Knihovna se podle něho zaregistrovala na ministerstvu kultury, a tím vznikla povinnost poskytovat knihovnické a informační služby i široké veřejnosti. Pro srovnání lze uvést, že v roce 2008 bylo v Evropě veřejně přístupných pouze 39 procent, částečně veřejnosti přístupných (to znamená na doporučení zákonodárce nebo se zvláštním souhlasem ředitele knihovny) 28 procent a veřejnosti zcela nepřístupných 33 procent všech parlamentních knihoven.

V souladu s hlavním posláním knihovny se její uživatelé dělí na interní a externí. Interními uživateli jsou poslanci a senátoři, zaměstnanci obou parlamentních komor a asistenti zákonodárců. Externími uživateli jsou ústavní činitelé, nejsou-li interními uživateli, členové kolegia Nejvyššího kontrolního úřadu a členové Bankovní rady České národní banky, zaměstnanci ústředních správních úřadů, Kanceláře prezidenta republiky, Nejvyššího kontrolního úřadu, Ústavního soudu, soudů a vědeckých pracovišť, členové zastupitelstev vyšších územně samosprávných celků, vysokoškolští pedagogové, studenti a veřejnost, včetně účastníků meziknihovní výpůjční služby. Jediný rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že valná většina externích uživatelů se musí při vstupu do budovy podrobit prohlídce vyplývající ze směrnic pro zajišťování ochrany objektů Poslanecké sněmovny a dokumenty z knihovních fondů jsou jim zpřístupněny pouze prezenčně.

Parlamentní knihovna má celkem patnáct zaměstnanců a člení se na dvě oddělení.

Podle statutu knihovny oddělení knihovnicko-informačních služeb:

• zajišťuje služby Poslanecké sněmovně a Senátu především svými sbírkami, výpůjčka-mi, speciálními informacemi, bibliografickou, rešeršní a odbornou překladatelskou činností;

• spravuje knihovnu, jejíž součástí jsou veřejně přístupné studovny - legislativní a všeobecná a čítárna novin a časopisů;

• uveřejňuje seznamy přírůstků knihovního fondu, vydává informační listy, bibliografické soupisy a přehledy zákonodárné činnosti Parlamentu České republiky;

• poskytuje referenční a adresné informační služby specializované podle odborného zaměření výborů a orgánů sněmovny;

• poskytuje konzultační školení a poradenskou službu o dostupnosti a využívání interních a externích informačních pramenů na tradičních i elektronických nosičích;

• udržuje a rozvíjí styky se zahraničními parlamentními knihovnami a s mezinárodními knihovnickými organizacemi.

V oddělení pracuje osm oborově zaměřených informačních specialistů, jejichž odborná orientace se kryje s věcnou náplní a obsahem práce jednotlivých parlamentních výborů a komisí (ústavní právo a legislativa, ekonomie, finance, zahraniční politika, obrana a bezpečnost, životní prostředí, sociální politika, školství, věda, kultura a podobně). Jejich hlavním úkolem je poskytnout svým výborům i jednotlivým zákonodárcům požadovanou informaci díky své hlubší specializaci co možná nejrychleji a nejefektivněji. Děje se tak již zmíněnou velice oblíbenou a často využívanou službou typu SDI (selective dissemination of information) - individuální adresnou informační službou. V jejím rámci informační specialisté knihovny sledují v tradičních (tištěné knihy, noviny, časopisy) i elektronických médiích (odborné databáze, internet, publicistické pořady rozhlasu a televize) pro desítky poslanců, senátorů a dalších zájemců kolem jedné stovky konkrétních témat (jejich počet se v závislosti na aktuální společensko-politické situaci neustále mění) a v domluvených intervalech (jednou denně, týdně, měsíčně) jim informaci o požadovaném problému v elektronické formě předávají. Informační potřeby svých uživatelů zjišťuje knihovna osobní komunikací, ale hlavně nevtíravou, ale často opakovanou nabídkou svých informačních možností, pramenů a služeb. Základním vodítkem je legislativní plán parlamentu a aktuální celospolečenské, politické, ekonomické, kulturní a jiné kauzy, kterými je parlament nucen se zabývat.

Oddělení tvorby a ochrany fondu a správy knihovního systému:

• zajišťuje veškeré nákupy informačních zdrojů, jejich přesnou evidenci a jmennou i systematickou katalogizaci;

• spravuje depozitáře knihovny a zabezpečením vhodných technických i klimatických podmínek pečuje o dobrý stav knihovního fondu;

• zajišťuje správu automatizovaného knihovního systému, vytváří elektronický katalog knihovního fondu a ve spolupráci s odborem informatiky ho vystavuje v počítačové síti sněmovny a na internetu;

• ve spolupráci s odborem informatiky zabezpečuje správu věcného obsahu počítačové sítě a zajišťuje digitalizaci stávajících i historických parlamentních dokumentů a jejich zpřístupnění interním uživatelům i široké veřejnosti v podobě databází Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna a Digitální knihovna České sněmy.

Těžištěm práce sedmi odborných pracovníků tohoto oddělení jsou základní knihovnické agendy, jako jsou akvizice tištěných i elektronických informačních pramenů a dokumentů, jejich evidence, třídění, katalogizace, uchovávání a výpůjčky, které jsou nezbytným základem jakékoli efektivní informační činnosti. Samozřejmostí jsou reprografické a skenovací služby, včetně elektronického dodávání dokumentů a služby Current Contents (zasílání obsahu časopisů).

Ke speciálním informačním službám vyplývajícím z mimořádného postavení knihovny patří zejména dvě z nich. Parlamentní knihovna je jako jediná v republice výjimečná tím, že na základě zákona o střetu zájmů vede evidenci a veřejnosti zpřístupňuje čestná prohlášení veřejných funkcionářů - poslanců, členů vlády a vedoucích představitelů vybraných státních institucí. Senátory eviduje a jejich čestná prohlášení zpřístupňuje mandátový a imunitní výbor Senátu. Evidenci žadatelů provádí knihovna osobně, písemně nebo elektronickou poštou. Po svém zaregistrování a ověření osobních údajů obdrží každý žadatel speciální kód. Po zadání jména a kódu je mu pak z jakéhokoli osobního počítače přes internet zpřístupněn na webových stránkách sněmovny registr čestných prohlášení poslanců a dalších veřejných funkcionářů o jejich jiných vykonávaných činnostech, o majetku nabytém při výkonu funkce, příjmech, darech a závazcích.

Druhou ze speciálních informačních služeb knihovny pro veřejnost je archivace a zpřístupňování výročních zpráv politických stran. Politické strany a hnutí jsou povinny podle zákona o politických stranách předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně finanční zprávu, která zahrnuje roční finanční výkazy podle zvláštních předpisů, zprávu auditora, přehled o celkových příjmech, darech, hodnotě majetku získaného dědictvím a přehled o členech, jejichž celkový členský příspěvek za rok byl vyšší než 50 000 Kč. Tyto dokumenty jsou však pouze v tištěné podobě, a do knihovny je proto nutné přijít osobně. Veškeré služby Parlamentní knihovny jsou bezplatné.

Současnému trendu přechodu od tradičních knihoven k digitálním, jinak řečeno od tradičních knihovnických služeb k elektronickým informačním službám, se přizpůsobuje i Parlamentní knihovna. Veškeré odborné knihovnické činnosti jsou plně automatizovány, katalogy, elektronické knihy a časopisy, právnické, legislativní a další odborné referenční i plnotextové databáze, novinky knihovny, přehledy legislativní činnosti parlamentu a mnoho dalších informačních zdrojů zpřístupňuje knihovna svým uživatelům na internetu, v případě placených zdrojů na extranetu. Nejvýznamnějším krokem v elektronizaci služeb knihovny bylo spuštění dvou projektů - projektu Digitální knihovna Český parlament, ze kterého se zapojením slovenské strany stala v roce 2002 Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna a projektu Digitální knihovna České sněmy.

Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna (http://www.psp.cz/eknih) je unikátní zdroj, který obsahuje plné texty parlamentních dokumentů mapujících činnost českých a slovenských zákonodárců a zákonodárných sborů od roku 1848 do současnosti. Obsahuje dva základní typy dokumentů:

Těsnopisecké zprávy (stenoprotokoly) - doslovný přepis záznamů všech řečí pronesených v parlamentu (v současné době kompletně od roku 1908 do současnosti a výběrově některé starší od roku 1848).

Parlamentní tisky - dokumenty, které jsou projednávány na schůzích parlamentu (návrhy zákonů, mezinárodní smlouvy, státní rozpočty, interpelace, zprávy, stanoviska vlády, usnesení výborů, pozměňovací návrhy a jiné).

Novější volební období Poslanecké sněmovny jsou navíc doplněna o další dokumenty, jako jsou usnesení Poslanecké sněmovny, usnesení jednotlivých výborů, zprávy výborů, pozvánky na schůze a další. Je třeba mít na paměti jeden důležitý fakt vztahující se k dokumentům v této digitální knihovně. Jde o rozdíl mezi dokumenty digitalizovanými z tištěných předloh a dokumenty digitálními, které již v elektronické podobě vznikly. Dokumenty nyní produkované skýtají řadu předností pro automatické generování různých hypertextových odkazů a pohodlnou navigaci, zatímco do digitalizovaných starších dokumentů je možné tyto vazby doplnit pouze ručně.

Parlamentní tisky posledních pěti volebních období od roku 1993 jsou provázány s relační databází sněmovních tisků. U každého existuje takzvaná historie projednávání sněmovního tisku. Je v ní podrobně popsáno (včetně linků k příslušným dokumentům), v jaké etapě legislativního procesu se právě návrh zákona nachází k aktuálnímu datu: kdo a kdy návrh předložil, kdy byl projednáván sněmovnou, jaké jsou pozměňovací návrhy, zda byl, či nebyl schválen, kdy prošel Senátem, kdy byl podepsán prezidentem a premiérem, kdy vstoupil v platnost a pod jakým číslem byl vydán ve Sbírce zákonů. Těsnopisecké zprávy posledních pěti volebních období jsou provázány s relační databází poslanců, takže je propojeno konkrétní místo v těsnopisecké zprávě s jejich osobními stránkami, a opačně - na stránce každého poslance je odkaz na všechna místa v těsnopiseckých zprávách. Rovněž jsou prolinkovány obsahy schůzí s těsnopiseckými zprávami. Součástí těsnopiseckých zpráv jsou i odkazy na výsledky hlasování.

Nejvíce jsou využívány dokumenty z posledního probíhajícího volebního období. Proto byla v roce 2007 přidána možnost získávat aktuální informace o právě projednávaných dokumentech. Pomocí technologie RSS mají uživatelé přehled o nově zařazených sněmovních tiscích a dokumentech výborů a komisí. Po přihlášení do Informačního systému Parlamentu lze sledovat jak změny v projednávání tisků, tak i změny v informacích o poslancích a orgánech Poslanecké sněmovny. Hlavním formátem, který je v digitální knihovně používán, je HTML. Jsou v něm uloženy všechny těsnopisecké zprávy a rovněž i tisky, které se digitalizovaly z tištěných předloh. Sněmovní tisky od třetího volebního období od roku 1998 jsou ve svém původním formátu DOC, případně PDF a XLS. U těsnopiseckých zpráv jsou od ledna 2006 také zařazeny i zvukové záznamy z jednání Poslanecké sněmovny ve formátu MP3.

Digitální knihovna je rozdělena podle jednotlivých volebních období, která jsou dále dělena podle typu dokumentů. Základním pravidlem pro úspěšné vyhledávání je, předem si stanovit, jaký typ dokumentu hledáme a z jakého časového, respektive volebního období pochází. Vyhledávat je možné v plných textech dokumentů nebo procházením jednotlivých volebních období, vyhledávání podle tématu probíhá prostřednictvím věcných rejstříků. Součástí digitální knihovny jsou následující rejstříky:

• časový - rozděluje těsnopisecké zprávy podle jednotlivých let a potom podle dní;

• jmenný - všichni poslanci ze jmenných rejstříků od roku 1918 byli převedeni do databáze, která umožňuje zjistit, od kdy do kdy a ve kterých volebních obdobích byla daná osoba poslancem a jaké funkce v zákonodárném sboru zastávala;

• věcný - rejstříky posledních pěti volebních období od roku 1993 jsou hypertextově propojeny s plnými texty dokumentů (starší rejstříky jsou zatím pouze digitální podobou tištěné předlohy a jejich použití proto není tolik uživatelsky přívětivé).

Významným usnadněním vyhledávání je možnost hledání důvodové zprávy k zákonu, který byl schválen nebo publikován ve Sbírce zákonů, což je jeden z nejčastějších požadavků uživatelů. Díky převedení údajů do databáze stačí pouze zadat číslo zákona do příslušného formuláře a dostaneme se k danému sněmovnímu tisku (návrhu zákona) a jeho důvodové zprávě.

Jako velmi užitečná pomůcka při vyhledávání slouží i vícejazyčný polytematický tezaurus Eurovoc. Lze jej použít dvěma způsoby:

• jako nástroj pro rozšíření dotazu při vyhledávání v plných textech dokumentů;

• pro tematické vyhledávání v databázi sněmovních tisků.

Doposud byly intelektuálně indexovány sněmovní tisky od druhého volebního období Poslanecké sněmovny, to je od roku 1996 do současnosti. Tezaurus Eurovoc je kompatibilní s databázemi mnoha institucí v rámci Evropské unie, především knihoven a dokumentačních středisek národních parlamentů, státních i soukromých organizací v členských i nečlenských zemích Evropské unie a v informačních centrech zaměřených na problematiku Evropské unie. Právě informační specialisté Parlamentní knihovny patřili k průkopníkům, kteří v 90. letech minulého století ve spolupráci s Komisí Evropské unie a Úřadem pro úřední tisky Evropských společenství Eurovoc přeložili a zavedli český překlad tezauru k aktivnímu využití nejen v rámci informačního systému Poslanecké sněmovny, ale i v mnoha dalších knihovnách a informačních institucích České republiky. Tezaurus je pravidelně aktualizován a vytvářen ve všech oficiálních jazycích Evropské unie. V současné době je česká verze tezauru spravována přímo Skupinou pro správu Eurovocu Úřadu pro úřední tisky Evropských společenství. V Parlamentní knihovně je tezaurus používán při věcném zpracování dokumentů. Do knihovního systému je implementován ve čtyřech jazykových verzích (v češtině, angličtině, francouzštině a němčině), což usnadňuje tematické vyhledávání uživatelům ze zahraničí. Dále je využíván pro potřeby věcného zpracování petic zaslaných občany Poslanecké sněmovně a, jak už bylo uvedeno, při plnotextovém vyhledávání v parlamentních dokumentech - sněmovních tiscích a těsnopiseckých zprávách.

Projekt Digitální knihovna České sněmy (http://www.psp.cz/eknih/snemy) je prodloužením projektu Společné česko-slovenské digitální parlamentní knihovny do hluboké minulosti českého parlamentarismu. V konečné podobě zde budou umístěny v elektronické podobě všechny základní dokumenty sněmovní, ústavní a státoprávní povahy z těchto historických období:

• počátky českého sněmovnictví a jeho vývoj od 11. do začátku 15. století;

• České sněmy v době husitské do poloviny 15. století;

• České sněmy v období stavovské monarchie do počátku 17. století;

• České sněmy v období habsburského absolutismu do roku 1848.

Texty jsou v digitální knihovně zveřejňovány v češtině, němčině či latině - na komfort překladů do češtiny a přepisů do současného jazyka už nemá knihovna potřebné kapacity. Vzhledem k tomu, že OCR programy přečtou texty psané a tištěné starým švabachem nebo kurentem jen s velkými obtížemi, jsou některé dokumenty vystaveny nejen ve formátu HTML, ale i jako digitální obrázky.

Mezi výjimečné tituly, které se již dočkaly své digitalizace, patří kupříkladu i jediný rukopis ve vlastnictví Parlamentní knihovny Práwa saszká (http://www.psp.cz/kps/knih/prawa/prawa.htm), který je sestaven z několika dobových právních knih a řadí se mezi nejstarší a nejúplnější české překlady německých pramenů saského (magdeburského) městského práva. Rukopis byl pořízen městským písařem Jakubem Koženým z Krbova v letech 1469-1470 v Litoměřicích a patřil mezi nejdůležitější právní knihy své doby. Zde obsaženými zemskými a lenními zákony se neřídily jen Litoměřice a další města Koruny české, ale ve své době i celá Lužice a Slezsko.

Oběma digitalizačním projektům se dostalo velkého uznání jak na domácí půdě, tak i v zahraničí. Velice ceněn je zejména jejich široký historický záběr a mezinárodní rozměr, díky nimž zatím nenacházejí v zahraničí konkurenci. V České republice a na Slovensku jsou jedinými veřejně přes internet přístupnými prameny ke studiu originálních dokumentů ilustrujících dějiny parlamentarismu a státu a práva obou zemí, o kterých se přednáší na univerzitách a běžně jsou citovány v přednáškách na konferencích nebo ve vědeckých monografiích a statích v odborných časopisech. V zahraničí je Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna dávána za příklad následováníhodné mezinárodní spolupráce parlamentů zemí, které sdílely v minulosti své dějiny s jinými zeměmi a jejichž jazyky nejsou překážkou vzájemného dorozumění. O zkušenosti ze spolupráce české a slovenské parlamentní knihovny na tomto poli se tak na mnoha mezinárodních konferencích a seminářích, nebo přímo i na školeních v knihovnách samotných, zajímaly například parlamenty severských zemí Evropy, španělsky mluvících zemí Latinské Ameriky, arabské země severní Afriky a další.

Prvního mezinárodního ocenění se tomuto projektu ještě jako Digitální knihovně Český parlament dostalo na mezinárodním semináři Evropského centra pro parlamentní výzkum a dokumentaci (European Centre for Parliamentary Research and Documentation), který pod názvem Digitální parlamentní knihovna proběhl v roce 1998 v Praze. Jako jeden z nejlepších projektů digitalizace parlamentních textů ve smyslu komplexního propojení historie a současnosti v celoevropském kontextu byla tato digitální knihovna vyhodnocena i na dalším semináři Evropského centra pro parlamentní výzkum a dokumentaci v roce 2000 v Londýně. V témže roce získala tato knihovna na mezinárodní konferenci Internet ve státní správě a samosprávě v Hradci Králové prestižní ocenění Český zavináč za vynikající projekt, který významně přispěl k rozvoji informační společnosti, zejména s přihlédnutím k potřebám státní správy a samosprávy. Na stejnojmenné konferenci v roce 2003 získala tentokrát již Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna opět tuto cenu za mimořádný počin v rozvoji informační společnosti v České republice a na Slovensku v širším evropském kontextu. Projekt Digitální knihovna České sněmy se dočkal svého ocenění na dalším semináři Evropského centra pro parlamentní výzkum a dokumentaci pod názvem Parlamentní knihovny, výzkumné a archivní služby Evropy v roce 2008 ve Vídni, z něhož vzešel návrh, aby se do budoucna stal základem projektu Středoevropské digitální historické parlamentní knihovny, na kterém by se kromě České republiky podílely ještě Rakousko, Maďarsko, Polsko a Slovinsko.

Kromě již zmíněného Evropského centra pro parlamentní výzkum a dokumentaci se sídlem v Bruselu a Štrasburku, kterého je ředitel Parlamentní knihovny za Kancelář Poslanecké sněmovny dlouholetým korespondentem, se knihovna aktivně účastní i činnosti Mezinárodní federace knihovnických asociací IFLA (International Federation of Library Associations). Tu, jak již bylo uvedeno, v roce 1927 spoluzakládal i ředitel knihovny Národního shromáždění dr. Zdeněk Václav Tobolka. Na tradici úspěšné mezinárodní spolupráce knihovny Národního shromáždění, která byla za 2. světové války a pak i v období komunistického režimu přerušena, navázala Parlamentní knihovna již v roce 1990. Jejím vyvrcholením a zároveň i velkým oceněním práce knihovny bylo jednomyslné rozhodnutí sekce parlamentních knihoven IFLA na zasedání v Bostonu v roce 2001, že 19. celosvětová konference parlamentních knihoven se před 69. světovým informačním a knihovnickým kongresem v roce 2003 v Berlíně bude konat v Praze. Toto celosvětové setkání parlamentních knihoven pod názvem Parlamentní knihovnické, výzkumné a informační služby ve střední Evropěproběhlo na půdě Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky ve dnech 29.-31. července 2003 a zúčastnilo se ho 100 reprezentantů parlamentních knihoven a výzkumných služeb ze všech světadílů. Hlavním přínosem konference byla příležitost posoudit úroveň a kvalitu parlamentních informačních služeb České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska z pohledu parlamentních knihovníků a informačních pracovníků z celého světa a na mezinárodní úrovni důstojně představit nejenom český parlament, ale i Prahu a Českou republiku, což se podle ohlasu, který konference mezi účastníky vzbudila, podařilo.

Na domácím poli se Parlamentní knihovna aktivní účastí svých pracovníků na půdě Svazu knihovníků a informačních pracovníků České republiky snaží přispívat k rozvoji našeho knihovnictví, zejména jeho legislativního rámce a základu. Sama organizuje nebo spoluorganizuje odborné semináře, například o pořádání znalostí nebo tezauru Eurovoc, a v hlavním kuloáru Poslanecké sněmovny výstavy ze svých bohatých historických sbírek, například Libri juridici, libri historici nebo Lev a orlice a Historia magistra. V knihovně probíhá každoročně velké množství individuálních i kolektivních prohlídek, přednášek a stáží, které jsou určeny pracovníkům zahraničních parlamentů, zejména z nově se konstituujících parlamentních demokracií a posluchačům českých i zahraničních vysokých škol, včetně - ve spolupráci s Karlovou univerzitou - například pravidelných stáží studentů a profesorů ze Spojených států amerických. Všechny tyto akce a jejich účastníci jsou zvěčňováni v pamětní knize Parlamentní knihovny.

Parlamentní knihovna České republiky je díky svému dlouhodobě systematicky budovanému knihovnímu fondu skutečnou pamětí českého parlamentarismu. Velmi dobře si je vědoma své úlohy zprostředkovat co nejvěrněji jeho minulost i současnost jak zákonodárcům jako svým hlavním uživatelům, tak odborné i široké veřejnosti. Jak je to ostatně běžné ve všech transparentních parlamentních demokraciích. Ke splnění tohoto cíle se vydala cestou praktického využití moderních informačních technologií. Svými projekty Společné česko-slovenské digitální parlamentní knihovny a Digitální knihovny České sněmy, přístupnými veřejnosti sedm dní v týdnu dvacet čtyři hodin denně, otevřela dokořán bránu do českého parlamentu a široce zpřístupnila zájemcům z domova i ze světa jak jeho současné dění, tak jeho bohatou a zajímavou minulost. O efektivnosti a velké perspektivnosti zvolené cesty svědčí denní průměr kolem 3000 virtuálních návštěv z celého světa na stránkách obou digitálních knihoven, který se v době zasedání Poslanecké sněmovny a Senátu někdy i zdvojnásobuje. Tato skutečnost je významná zejména proto, že je nesporné a ze zkušeností mnoha parlamentů vyplývá, že vztah veřejnosti k zákonodárnému sboru se utváří i na základě množství a kvality informačních služeb, které o činnosti parlamentu poskytuje veřejnosti i parlamentní knihovna.

Třebaže je mnoho parlamentních knihoven sto nebo i více let starých, staly se pro zákonodárce pravidelným a jedním ze základních zdrojů informací teprve po druhé světové válce, v některých případech až v posledních deseti či dvaceti letech. Hlavní příčinou tohoto jevu je trvale vzrůstající počet profesionálních politiků na jedné straně a neustále rostoucí náklady na zpracování informací na straně druhé. Členové parlamentu v moderní společnosti se tak stávají závislejšími na státem podporovaných institucích a stále se rozšiřující sféře vládní moci, což má za následek, že úměrně tomu se rozšiřují a specializují i oblasti zájmu, kompetence a profesionalita parlamentu a jeho jednotlivých členů. Všechny tyto okolnosti spolu s náročností uživatelů parlamentních knihoven nutí jejich pracovníky reagovat na vzrůstající informační potřeby zákonodárců i širší veřejnosti tvůrčím způsobem, a tím být i jednou z nejdynamičtějších oblastí knihovnické práce. Rovněž Parlamentní knihovna České republiky nechce být pouhým muzeem nebo půjčovnou knih, ale kvalitně fungující moderní službou zákonodárcům, pracující s nejžádanějším zbožím současnosti - s informací.

Foto archiv knihovny