Main content
KNIHOVNY A WEB 2.0: Sdílení bez hranic
JAN RYLICH > jrylich@gmail.com
Sdílení je velmi významnou součástí Webu 2.0. Současné technologie totiž umožňují rychlé a snadné sdílení v podstatě čehokoliv - od textů, obrázků nebo videa až po samotné znalosti. A podobně jako blogování či komunitní služby je i sdílení možné využít také v rámci knihoven a znalostních institucí.
Webové služby jdou pochopitelně ruku v ruce s internetovými technologiemi. V současné době je internet již poměrně rychlý a rozšířený, a není tedy divu, že posílání e-mailů a prohlížení statických webových stránek už uživatelům nestačí. Vždyť proč si posílat jen text, když je možné vyměňovat si i multimediální soubory, například video? A proč tyto soubory posílat jen jednotlivě, když je možné využít nějaké webové služby a zpřístupnit je mnohem většímu množství lidí?
Jak již zaznělo v úvodu, nové webové služby nám umožňují sdílet v podstatě cokoliv. Můžeme na web umístit libovolný soubor, a buď nějaké konkrétní osobě poslat odkaz, nebo čekat, až si ostatní uživatelé zmiňovaný soubor najdou sami. Je to podobné jako třeba u blogů - také můžeme mít jen skromný a tajný „deníček“ (určený možná jen pro nás či pro naši rodinu), nebo si můžeme založit blog veřejný, se kterým se naopak budeme chtít pochlubit i ostatním.
Možnosti sdílení
Sdílení lze rozdělovat podle různých hledisek (např. sdílení fotografií, sdílení videa, sdílení odkazů), nicméně v zásadě rozlišujeme dvě základní skupiny. Tou první je sdílení souborů nebo také hostování souborů, kam může uživatel uploadovat (nahrát) třeba objemnou přílohu, která by se například nevešla do mailu. Adresátovi následně pošle jen odkaz (ve stylu http://název_služby.com/ můj_soubor), kde si dotyčný člověk může daný soubor stáhnout. Příkladem takových služeb je třeba RapidShare.com, YouSendIt.com či filehosting.org; v Česku například eDisk.cz, Ulož.to či Úschovna.cz.
Druhý typ se už více hodí do naší oblasti Webu 2.0, protože kromě samotného sdílení souborů se zde objevují i jisté komunitní prvky. Hovoříme tedy už o komplexních službách sdílení, které pak dále rozlišujeme třeba podle typu (audio, video atd.). Nicméně všechny tyto služby mají některé společné prvky, kupříkladu možnost hodnocení souborů, vkládání komentářů, prohlížení uživatelských profilů a podobně - a sdílení tak pozvolna přesahuje i do oblasti sociálních sítí.
Nejznámější služby
Jednou z prvních služeb typu Web 2.0 byl Flickr, server zaměřený na sdílení fotografií a obrázků (kterých už obsahuje více než 3 miliardy). Jedním z pilířů jeho úspěchu je také fakt, že umožňuje velmi efektivní organizaci snímků do fotogalerií a k pořádání využívá štítky a metadata. Flickr vznikl v roce 2004 a již o rok později jej koupilo Yahoo. Mezi další silné hráče můžeme zařadit například ImageShck.us nebo Photobucket.com.
Co se týče sdílení videa, suverénním vítězem je služba YouTube, jeden z nejznámějších (a nejvýznamnějších) projektů vůbec. Dalo by se říci, že o YouTube slyšel už téměř každý, kdo se na „netu“ pohybuje - ostatně každý den si řádově desítky milionů uživatelů prohlédnou v průměru 150 milionů videí. Služba YouTube odstartovala v roce 2005 a v roce 2006 ji odkoupil internetový gigant Google. Konkurence je minimální, zmínit ale můžeme třeba Metacafe.com, imeem.com nebo Google Video.
Existují pochopitelně i příklady z našich luhů a hájů - třeba projekt „internetové televize“ Stream.cz. Ten se zhruba před rokem spojil s portálem Seznam.cz a v současné době je z něj známý a navštěvovaný web, který kombinuje vlastní produkci, uživatelská videa a dokonce i pořady z televize (například Velmi křehké vztahy TV Prima). V souvislosti se sdílením fotografií si zmínku zaslouží alespoň Rajče.net.
A sdílení pokračuje…
Kromě různých souborů a dokumentů je možné sdílet i další věci, například samotné znalosti. Typickým příkladem je Wikipedie, obrovská univerzální encyklopedie, kam může přispívat v podstatě každý. Uživatelé mohou upravovat stávající hesla, zakládat nová nebo třeba jen diskutovat, jak by se dal ten či onen článek vylepšit.
Sdílet se dají dokonce i zprávy. Této oblasti se věnuje služba Digg, ve které uživatelé přidělují zajímavým článkům body, vyměňují si odkazy, a neustále tak utvářejí a aktualizují žebříčky nejzajímavějších článků z různých oblastí. A když už jsem zmínil odkazy, nemohu zapomenout ani na del.icio.us, který se věnuje právě sdílení tzv. „bookmarků“ neboli „záložek“ (tedy oblíbených internetových odkazů).
Ovšem ani tím naše možnosti nekončí. Sdílet můžeme například prezentace z přednášek či konferencí (viz např. služba SlideShare), můžeme se s ostatními podělit o své hudební preference (např. na síti Last.fm), není problém pochlubit se třeba chutnými a vyzkoušenými recepty (např. na stránkách typu TasteSpotting) a vášniví čtenáři mohou sdílet i své oblíbené knihy (kupříkladu na webu BookCrossing). Sdílet se dá zkrátka opravdu téměř cokoliv…
Sdílení a knihovny
Velikou výhodou služeb sdílení je skutečnost, že kromě vlastních komunitních funkcí umožňují i propojování s jinými stránkami a službami. Není tedy žádný problém připojit ke článku na blogu třeba video z YouTube nebo umístit svou fotogalerii na Flickr či Rajče a propojit ji odkazem dejme tomu na své webové stránky. Jakákoliv knihovna tedy může kupříkladu rozšířit svůj web o multimediální obsah, a to vše jen s využitím volně dostupných služeb, které jsou navíc téměř vždy zdarma.
Není tajemstvím, že webové stránky knihoven se na různé obrázky a fotografie příliš nezaměřují. Pokud už si připraví „něco navíc“ nad rámec otevírací doby a několika novinek, často to jsou „knihovnické záležitosti“ jako on-line katalog, knihovní řád nebo formulář na rezervaci knihy. To je všechno sice hezké, ale knihovny by měly kromě své primární funkce nabízet i zajímavou formu. Měly by zkrátka uživatele zaujmout i pobavit, což samozřejmě platí zejména pro děti, ale ani dospělí se jistě zlobit nebudou.
Fotografie z výstavy nebo besedy, krátké video z Noci s Andersenem, to všechno jsou záležitosti, které upoutají pozornost, a navíc mohou malé i velké čtenáře motivovat k větší interakci (napsat komentář do diskuse, přijít se osobně podívat na další akci atd.). Nejde tedy pouze o zábavu a určité zpestření, ale o celkovou prezentaci knihovny, tedy jak na své uživatele působí, jak s nimi komunikuje.
Závěrem
Sdílení je jedním z klíčových elementů dnešních webových služeb a setkáváme se s ním v podstatě na každém našem virtuálním kroku. Není to žádné překvapení, protože internet vždy spojoval a propojoval a současné webové technologie v této myšlence jen pokračují, a pouze ji tak ještě více rozvíjejí. Objevuje se tedy větší množství funkcí a jednotlivé služby se zároveň snaží vycházet uživateli co nejvíce vstříc.
Díky celé řadě takových moderních služeb je sdílení velmi rychlé, snadné a efektivní a zapojit se do něj může opravdu každý - ať už pracovně nebo pro zábavu. A i kdyby nás příliš nezaujalo sdílení aktivní (tedy že sami něco uploadujeme a zpřístupníme ostatním), vždycky můžeme zmiňované služby využít alespoň pasivně (na něco se podívat, něco si stáhnout). A kdo ví, třeba nás to nakonec opravdu chytne.