SYLVA ŠIMSOVÁ simsova@simsova.demon.co.uk 

Nový projekt na podporu čtenářské gramotnosti S knížkou do života je založen na mezinárodním projektu Bookstart. Ve Velké Británii už existuje víc než čtvrt století. Příspěvek pojednává o dosavadní praxi.

Cílem projektu je podpořit myšlenkový rozvoj dětí v raných letech četbou knih a zároveň posilovat rodinné vztahy společnými prožitky dětí s rodiči nad knihou. Oba tyto cíle se zároveň týkají aktuálních společenských a kulturních problémů země. Organizace zvaná Booktrust (www.booktrust.org.uk) daruje dětem balíček obrázkových knížek během prvního roku jejich života a znovu mezi třetím a čtvrtým rokem. Očekává se, že rodiče budou dětem z darovaných knížek předčítat.

Distribuci mají na starosti profesionálové ve zdravotnictví, knihovnách a sociálních službách. Během zdravotní prohlídky dětí mezi devíti a dvanácti měsíci předají zdravotní pracovníci rodičům plátěnou tašku se dvěma knihami tištěnými na tvrdé lepence, jednu obyčejnou knihu říkadel a pozvánku do knihovny. Později děti dostanou brašnu, ve které jsou dvě knihy, omalovánky a barevné tužky, seznam doporučené četby a rady rodičům.

Každý rok se pořádá týden věnovaný Bookstartu, během kterého se scházejí skupiny rodičů s malými dětmi, aby společně nahlas četli vybranou knihu. Letos je to ptačí příběh A Busy Day for Birds od Lucy Cousinsové. Očekává se, že letošní knihu dostane více než 450 000 dětí.

Kulturní krize

Britská společnost v současnosti prochází kulturní krizí, která se přičítá snaze „dumbing down“ – otupovat. Šíří se pocit, že nadané děti bývají ve školách zanedbávány pod záminkou rovnosti a s úmyslem stejných podmínek pro všechny. Veřejné knihovny zase bývají někdy kritizovány pro „elitismus“. Koncept veřejné knihovny tak, jak byl zaveden v polovině devatenáctého století, předpokládal, že knihovna je pro všechny, bez rozdílů. V praxi však knihovny používali především lidé středních a nižších vrstev. Jak vyšší vrstvy postupně chudly (mj. také následkem dědických a jiných daní), přibylo čtenářů ze středních a vyšších vrstev. Knihy v soukromém vlastnictví nejsou dnes znakem bohatství, protože jsou cenově přístupné i lidem s průměrným příjmem. Bohužel, čtenářů v knihovnách a i knihoven samotných však ubývá.

V Anglii se dnes najdou rodiny, ve kterých poličky na knihy už nejsou nutně částí domácího vybavení. V žádné domácnosti však neschází televizor, počítač nebo jiné technické vybavení. Děti v těchto rodinách znají literaturu nejvýše z televizních seriálů. Při výzkumu v roce 2016 řeklo každé jedenácté dítě, že nevlastní ani jednu knihu (https://literacytrust.org.uk/research-services/research-reports/).

V současné společnosti se už knihy nepokládají za cenný předmět a úroveň zacházení s nimi poklesla. Novou knihu si sotvakdo před čtením zabalí. Místo záložky ohne roh stránky, a když se kniha poškodí, koupí si jednoduše novou. Nové generace se už neučí, jak knihy chránit. Rodiče a učitelé se obávají, aby děti a mládež neodradili od čtení. U počítačů asi podobnou zábranu nemají, když dětem ukazují, který povel by mohl všechno vymazat.

 

Návrat četby do rodin

Projekt Bookstart vznikl v naději, že návrat četby do rodinnného života pomůže napravit některé problémy ve společnosti. Nejsem si však jista, zda se to podaří. Pozitivním výsledkem výzkumu Literacy Trust z roku 2016 je, že šesti z deseti dětí přinášela četba potěšění. Děti, které rády čtou, mají lepší slovní zásobu a lepší školní výsledky. Mají také větší sebedůvěru a zájem o dění ve světě. Tráví méně času na internetu a sociálních sítích.

Když jsem před šedesáti lety začínala pracovat v knihovně, malým dětem se věnovalo méně pozornosti, i když někteří rodiče si pro ně půjčovali obrázkové knížky k předčítání. Dnes projekt Bookstart podporuje spolupráci knihovníků a rodičů těchto dětí. Předčítání dětem rozšiřuje nejenom slovník a prohlubuje citové prožitky, ale také jim dává možnost náhledu do hlubokých kulturních tajemství. Pro mne byl v raném dětství zdrojem takových pravd Erben, jehož pohádky jsem poslouchala opakovaně, až jsem některé znala nazpaměť.

Už v roce 1962 jsem napsala článek Books before two (The Assistant Librarian, Sept. 1962, s. 168–70), v kterém jsem shrnula zážitky s předčítáním dvouletému dítěti. Nejúspěšnější tehdy pro mne byla jedna česká knížka s minimálním textem, která dala dítěti prožít, co je dramatická situace. Na levé straně dvoustránky se ztratilo prasátko, na pravé se našlo. Pauza mezi stránkami dovolila dítěti nahlédnout do samotného jádra uměleckého díla. Je docela možné, že dramatické situace, které dnes můj syn popisuje ve svých povídkách, pramení z tohoto jednoduchého příběhu o ztraceném prasátku.

Nový „underground“

Zásluhou Bookstartu tedy je, že podporuje rodinné předčítání dětem. Co mi v tomto programu schází, je předčítání v rodině dospělým, jako to v Anglii bývalo v době královny Viktorie.

Nikdy nezapomenu na dovolenou v karavanu u moře, kdy jsme si večer četli Bylo nás pět od Karla Poláčka. Nebyla tam televize a laptopy ještě nexistovaly. Zůstal nám ale nezapomenutelný zážitek. Myslím si proto, že by se program Bookstart měl rozšířit i na dospělé.

Náznaky této potřeby se už projevují v různých malých klubech čtenářů. Některé vedou knihovny, jiné vznikají z iniciativy skupin přátel. V britské společnosti tak vzniká nový „underground“ – většinou z iniciativy žen středního a staršího věku, které čtou a diskutují o hodnotné literatuře.

Podobný vývoj se objevuje i v hudebním světě. Pěvecké sbory při kostelech vzkvétají; hudební společnosti na venkově si zvou hudebníky na pravidelné komorní koncerty. Tyto činnosti dávají nadějí, že se tradiční kultura vrací. Bookstart kráčí správným směrem.