JAN D. BLÁHA jd@jackdaniel.cz

JELÍNKOVÁ, Kateřina. Česká kartografie. Praha: Petrklíč, 2016. 114 s. ISBN 978-80-7229-593-7.

Řada čtenářů již měla možnost v knihovnách narazit na publikaci s mimořádně honosným názvem Česká kartografie od autorky dosud neznámého jména, kterou vydalo nakladatelství Petrklíč a jež se má „komplexně zabývat vývojem kartografie na českém území“. Tato kniha, bohužel, představuje nezralý pokus o odbornou publikaci a současně nadbytek ambicí doprovázený nedostatkem soudnosti.

Čtenář jde v knize již od začátku z překvapení do překvapení. Z obsahu se totiž mimo jiné dozvídáme, že autorka zpracovala přehled všech známých kartografů zobrazujících území Čech, Moravy a Slezska od 15. století, stejně tak přehled všech kartografických děl o tomtéž území a v tomtéž období, to vše v rozsahu necelých osmi stran textu. Je pravda, že popularizace vědy je vždy určitou zkratkou a v mediálním prostoru je třeba pracovat pouze se zásadními informacemi. Nicméně shrnout dějiny jednoho oboru v Česku, navíc oboru, o němž autorka tvrdí, že mu není věnováno příliš mnoho pozornosti, do 114 stran je nejen troufalé, ale i diletantské. V této souvislosti lze konstatovat, že i kdyby tato kniha byla dvakrát tak rozsáhlá, stále by nebyla rozsáhlá dostatečně. Na druhou stranu je možná dobře, že text není delší.

To pravé překvapení čtenáře provází v kapitole věnované rozboru vybraných kartografických děl, kde se mimo jiné o Klaudyánově mapě, od jejíhož vzniku si letos připomínáme 500 let, dozvídáme, že z názvů měst je patrné, že mapa je orientována obráceně, a to severem k jihu, písmo, které mapa obsahuje, je čitelné, avšak jeho čtení je náročné nebo měřítko, klíč a legenda nejsou součástí tohoto velmi zdařilého kartografického díla. V knize je uvedeno asi pět variant jména Johann Christoph Müller, bohužel ani jedna správná. Vrcholem je záměna jména současného geografa a geomorfologa Víta Vilímka za jméno nakladatele Josefa R. Vilímka (1860 až 1938), který mimo jiné vydával podrobné mapy okresních hejtmanství, o nichž se autorka zmiňuje. Tyto i další věcné chyby díla lze přičíst jak autorce, tak i velmi nedbalé nebo dokonce chybějící redakční práci u nakladatele.

Vydání knihy je určitou zprávou o stavu nakladatelské praxe. Ty tam jsou časy, kdy si autoři sahali na životy z důvodu nevydání rukopisů svých knih. Vzpomeňme v této souvislosti kupříkladu neblahý příběh J. K. Toola, jehož rukopis vyšel až 11 let po jeho smrti a patří k významným literárním počinům 20. století.

Podle Souborného katalogu ČR knihu evidují celkem v 57 knihovnách po celém Česku. Cílem dotčených knihoven by mělo být označit výtisky publikace nápisem „Nedoporučeno odborníky“. Odborná komunita je v této souvislosti připravena spolupracovat. Je totiž zřejmé, že ačkoliv některé omyly a věcné chyby autorky této publikace mohou vyznívat humorně, je to humor hořký až tragický. S rozsáhlejší recenzí na tuto publikaci se lze seznámit v internetovém magazínu Česká pozice pod názvem Jak diletantsky shrnout dějiny kartografie v Česku. 

Autor je kartograf a kulturní geograf působící na ČVUT v Praze a UJEP v Ústí nad Labem.