ŠIMON KRÝSL  krysl@nlk.cz

Zdravotnické muzeum, které je dnes součástí Národní lékařské knihovny (NLK),  během své existence několikrát změnilo působiště, několikrát bylo na prahu zániku. Všechny peripetie však přestálo. Podílí se na řadě velkých výstav a ve vlastní expozici pomáhá představit dějiny lékařství a chirurgie nejen v českých zemích čtenářům knihovny, ale i ostatním zájemcům.

Muzeum naleznete v nádvorním domku budovy NLK (Sokolská ulice 54 na pražském Novém Městě). Muzeum, založené původně především jako památník českého lékařského stavu, již shromažďuje a prezentuje své sbírky více než osmdesát let.

Od rozvoje po stagnaci

Muzeum vzniklo v roce 1934 na návrh profesora dermatologie Františka Šambergera. Od počátku bylo těsně spjato se stavovskou organizací českých lékařů a Lékařským domem, otevřeným o tři roky dříve jako sídlo lékařských spolků. Mezi první přírůstky patřila doktorská hůl, dýmka a nákrčník lékaře a skladatele Jana Theobalda Helda, děkana pražské lékařské fakulty a rektora Karlovy university. Během druhé světové války a po ní se činnost muzea značně utlumila a sbírky byly provizorně uloženy. Až v roce 1962, v souvislosti se stoletým výročím Spolku českých lékařů, získalo Československé zdravotnické muzeum prostory v pražské Pařížské ulici a příslib dalších budov. To umožnilo rozšíření akvizic a uspořádání prvních tematických výstav. Tato renesance však trvala pouhé tři roky. Řada neúspěšných projektů rozvoje muzea a jeho umístění v Praze i mimo ni skončila v roce 1997, kdy jako součást NLK muzeum získalo dnešní prostory pro depozitáře, badatelnu i trvalé vystavení nejzajímavějších exponátů.

Sbírka lékařských přístrojů

Možnost seznámení se sbírkami muzea nabízela výstava Člověk v náhradách: technika slouží medicíně, která byla v květnu 2017 otevřena v pražském Národním technickém muzeu a trvala do března 2018. Zdravotnické muzeum zapůjčilo umělé nohy i paže z 1. poloviny 20. století, historická sluchadla a náhrady chrupu, jeden z prvních kardiostimulátorů československé konstrukce, ale třeba i ortopedický korzet z prvních desetiletí 20. století.

Jádrem muzejních sbírek představujících dějiny chirurgie a zároveň jádrem trvalé expozice muzea je tzv. akologický kabinet, který jako výukovou pomůcku založil roku 1809 v pražském Karolinu profesor teoretické chirurgie Josef Antonín Oechy. Zároveň s ním vznikla při rodící se chirurgické klinice odborná knihovna pro studenty a lékaře, dnes rovněž ve správě Zdravotnického muzea. Z první dotace 661 zlatých a 12 krejcarů byly zakoupeny ranhojičské nástroje: nástroje pro trepanaci lebky, kleště, nůžky, sondy, pily, turnikety k zastavování krvácení a další. Kabinet rozšířil a popsal Oechyho nástupce Vinzenz J. Krombholz. Roku 1850 byla dotace pro kabinet zvýšena ze 40 na 100 zlatých ročně a do sbírky byly získány moderní, především urologické nástroje francouzských výrobců. V následujících desetiletích však kabinet – hlavně pro nedostatek místa – dále nerostl a ke konci 19. století nabyl spíše muzejní povahy. V roce 1945 byl uložen v pražské divizní nemocnici a značně poškozen při náletu.

Dochovaná sbírka akologického kabinetu dnes čítá 703 předmětů. Mezi nejzajímavější patří lukový trepan a jednoduchá zubní vrtačka na témže principu z konce 18. století nebo plechová sluchadla z dílny vídeňského nástrojaře a chirurga Siegmunda Wolffsohna. Novější chirurgické nástroje zahrnují například vojenské chirurgické soupravy z první i druhé světové války. Za zmínku stojí pneumotorax k chirurgické léčbě tuberkulózy podle patentu L. Davidsona ze 30. let 20. století (viz foto vpravo). Přístroj napouštěl vzduch do pohrudniční dutiny, což vedlo ke kolapsu plíce postižené kavernou (dutinou po odumřelé plicní tkáni) a jejímu zajizvení, a zastavilo tak postup zánětu.

Diagnostické a léčebné přístroje ve sbírkách muzea jsou většinou mladší – z konce devatenáctého a dvacátého století. Řada přístrojů sloužila k měření krevního tlaku: od prvního rtuťového tonometru s manžetou, který roku 1896 sestrojil italský internista S. Riva-Rocci, po oscilometry 20.–30. let (Boulitte, Pachon) k měření kolísání tlaku při srdečním stahu. Tonometr vídeňského lékaře Gustava Gärtnera (1899) odhadoval krevní tlak podle síly nutné k zastavení pulsu v prstu ruky sevřeném manžetou. Ve sbírce je i řada horských sluncí československé a německé výroby z počátku 20. století, dále v první polovině 20. století populární přístroje k elektroterapii včetně výrobků pražské firmy Vzácné tisky v muzeu se ovšem týkají i dalších oborů medicíny. Nejstarším tiskem je Nusquam antea impressum collectorium totius fere medicine (Nikdy dříve nevydaný soubor všech medicínských spisů) boloňského lékaře a profesora Nicoly Bertrucia (Leiden 1509), svázaný spolu s Praecepta salubria („blahodárnými předpisy“) byzantského lékaře a chirurga Pavla z Aeginy a s mnemonickou příručkou Nicolase Simona Ludus artificialis z roku 1512. Sbírka vzácných tisků obsahuje řadu vydání Hippokratových a Galénových spisů, rejstříků a komentářů k nim vydaných v 16. století především v Itálii, Holandsku a Německu, rovněž knihy o farmacii, botanice i anatomii. Dobře reprezentovány jsou také porodnické příručky: Zahrádka růžová žen plodných Matouše Walkenberského (1676), La commare o riccoglitrice (Porodní bába) italského lékaře Girolama Mercuria (1618), která jako jedna z prvních v Evropě popisuje císařský řez u živé matky v případě zúžené pánve, dále učebnice babictví pruské dvorní báby Justine Siegemundové (1690), Steideleho učebnice porodnictví, předepsaná pro výuku v rakouské monarchii konce 18. století, v německé i české verzi (1778), a první originální česká babická učebnice, Úvod k babení profesora Antonína Jana Jungmanna (1804). Z dalších starých tisků české provenience zmiňme Knihu lékařskou kteráž slove herbář neb zelinář Jana Černého z roku 1517 nebo Gruntovní a dokonalý regiment neb zpráva, jak jeden-každý člověk ve všech věcech zdraví své z Boží pomoci uměním vždycky opatrovati a mnoho těžkých nemocí i také nečasnú smrt předcházeti má a muože Jana Koppa z Raumenthalu (1536). Knihovna muzea pak vedle učebnic a historicky významných děl především české medicíny obsahuje i literární díla českých lékařů včetně Josefa Thomayera, Václava Waltera (Emil Tréval) nebo Siegfrieda Kappera.

Výtvarná a grafická sbírka

Základem sbírky výtvarného umění je soubor 179 plastik tělesně postižených lidí z různých materiálů (porcelán, slonovina, dřevo, kov), doplněný více než 500 grafikami, výstřižky i kopiemi výtvarných děl. Sbírka, kterou v prvních desetiletích 20. století shromáždil v Berlíně defektolog a speciální pedagog Hans Würtz, dokládá všudypřítomnost postižení v dějinách a schopnost zdravotně znevýhodněných lidí vyniknout ve všech oborech lidského konání. Předměty, které po nuceném odchodu z  Německa po roce 1933 v Praze odprodal, se dnes nacházejí zčásti v Jedličkově ústavu (především malby) a zčásti ve Zdravotnickém muzeu. V roce 2013 se soubor představil veřejnosti na výstavě Postiženi normalitou v pražském DOXu.

Do výtvarné sbírky patří i dvě anatomické sošky těhotných žen: slonovinový model z dílny Stephana Zicka (Norimberk, konec 17. století) a o něco mladší model voskový. Obě sošky sloužily zřejmě jako rekvizity při výuce laiků – například mladých nevěst – o fyziologii těhotenství. Byly i součástí výstavy První křik, první pláč v Muzeu hlavního města Prahy, která představovala babické porodnictví 18. a první poloviny 19. století. V muzeu nalezneme i řadu portrétů a karikatur významných lékařů včetně Jana Evangelisty Purkyně, Emericha Maixnera, Anny Honzákové a mnoha dalších. V roce 1934 založilo muzeum i sbírku lékařských ex libris. Dnes je téměř 300 dochovaných tisků součástí grafické sbírky muzea.

Rozmanitosti

Vedle nástrojů, přístrojů a knih muzeum spravuje i další sbírky se vztahem k historii lékařství a zdravotnictví, včetně menšího archivního fondu se životopisnými materiály českých lékařů a sbírky lékařských a porodnických diplomů. Numismatická sbírka se z velmi skromných začátků rozrostla především odkazem gynekologa a sběratele Antonína Mastného, jednoho ze zakladatelů muzea, a již v 60. letech zahrnovala téměř 700 medailí a mincí. Nejstarší z nich je jednostranná bronzová medaile z roku 1527 s portrétem augsburského lékaře Johana Kleinmüllera. Za zmínku stojí i řada křestních medailí z tereziánské a josefinské doby nebo odznak s obrazem sv. Marie Karlovské, ochránkyně rodiček, který musely porodní báby, zkoušené podle tereziánského dekretu z roku 1753, nosit na prsou.

V samých počátcích muzea vznikla i menší sbírka farmaceutická. Mezi prvními exponáty byl soubor lékárenských nádob ze dřeva i z loketského a vídeňského porcelánu, které muzeum vystavuje i dnes. Ke sbírce patří také unikátní soubor homeopatických lékárniček z počátku 19. století.

Muzeum uvítá badatele a zájemce o historii lékařství po předchozí dohodě kdykoli v pracovních dnech – každý čtvrtek mezi 14. a 16. hodinou je otevřeno bez objednání. Pokud máte cestu do NLK, nebo jen procházíte Prahou, pracovníci muzea vás rádi provedou a pokusí se odpovědět i na vaše dotazy o všem, co se z dějin péče o zdraví dodnes dochovalo.