BOHDANA HLADÍKOVÁ bohdana.hladikova@svkhk.cz

Od zahájení prací na přípravě konference uplynul téměř rok jednání, plánování, organizačních schůzek. Ostatně jsme na stránkách Čtenáře letos o této etapě přípravy informovali (č. 2, s. 63 až 64). Den „D“, respektive dny „D“ nastaly 15. a 16. května 2018. Konference proběhla ve Studijní a vědecké knihovně v Hradci Králové a přijelo na ni celkem 76 účastníků z celé republiky. Nyní po jejím skončení už můžeme říci: Stálo to za to! Příště se uskuteční v roce 2020.

Podněty

Personální problematika jde samozřejmě ruku v ruce s prací v knihovnách, a tak se o ní hovoří. Ať už jsou to vystoupení na jiných konferencích či specializované semináře. Postupně začaly sílit hlasy, že v knihovnictví chybí specializovaná konference zaměřená pouze na zmíněnou oblast. Loni jsme se rozhodli ověřit zájem, zároveň se zeptali, jaká témata by byla nejžádanější, a nechali si doporučit osvědčené lektory. Přestože jsme dotazníky odeslali na přelomu prázdnin, v období dovolených, získali jsme dostatek odpovědí, což nás přesvědčilo, abychom se o uspořádání konference pokusili.

Od začátku jsme cílili především na ředitele, vedoucí a personalisty. Díky průzkumu se ukázalo, že zájem je o dva oddělitelné tematické celky: práci se zaměstnanci a právní otázky spojené se zaměstnáváním. Tomu jsme přizpůsobili i program, který jsme pojali jako dva související, ale oddělené bloky. Rozdělení se osvědčilo. Většina účastníků přijela na oba dny, ale řada z nich využila možnost dorazit pouze na jeden.

Úvodní den

První den jsme věnovali manažerským aspektům práce se zaměstnanci. V úvodním příspěvku představila Radoslava Podaná spirální integrální dynamiku, která se na motivaci člověka a jeho hodnotový systém dívá podstatně propracovanější optikou než starší motivační teorie Abrahama Maslowa. Na představení takto složité teorie by bohužel bylo třeba více času.

Kratšími příspěvky navázaly dvě kolegyně z knihovnického prostředí. Miloslava Faitová shrnula zkušenosti s průzkumem kvality pracovního života, který v Univerzitní knihovně Západočeské univerzity v Plzni provedla externí firma. Dana Smetanová z Knihovnického institutu hovořila o aktuálním stavu návrhu novelizace Katalogu prací a také o plánované příručce pro personální práci v knihovnách.

Odpoledne pokračovala Zdeňka Brázdová druhým z hlavních témat dne – hodnocením zaměstnanců. Přinesla praktická a erudovaná doporučení, kdy je vhodné a možné hodnocení použít a jaké kroky by při jeho zavádění zaměstnavatelé neměli vynechat. Její příspěvek doplnila Alexandra Laubová praktickými zkušenostmi se systémem hodnocení v Městské knihovně v Praze.

Náměty odjinud zaujala Věra Sakslová, která nám představila praktické nápady z podniku Lesy České republiky. Jejich „kuchařka pro vedoucí“ bude jistě inspirací i při přípravě knihovnické příručky pro personální práci. Bohatý program završil Vít Richter z Knihovnického institutu shrnutím velkého loňského průzkumu věkové, vzdělanostní a mzdové struktury pracovníků knihoven.

Na závěr prvního dne jsme připravili doprovodný program. K prohlídce knihovny jsme přidali návštěvu hradecké dominanty – Bílé věže, která nedávno prošla rekonstrukcí. Pro zájemce jsme připravili také workshop o psychohygieně manažera, který se bohužel nakonec ukázal být spíše přednáškou…

Závěrečný den

Druhý den zahájil příspěvkem o základech pracovněprávní legislativy Jaromír Petera. Připravil posluchačům zajímavý výtah aktuálních judikátů k personální problematice, které zároveň řešenou oblast vysvětlují.

Českou republikou momentálně hýbe problematika ochrany osobních údajů. Tereza Danielisová, spoluautorka příručky o problematice GDPR a knihoven, připomněla hlavní zásady, kterými by se zaměstnavatelé měli řídit.

S ryze praktickým návodem, jak tvořit vnitřní směrnice a předpisy, přijela Soňa Dresslerová z Moravské zemské knihovny. Shrnula, které předpisy bychom měli v knihovnách mít, protože nám je ukládá legislativa. A dále doporučila, co je vhodné písemně upravit z čistě praktických důvodů. Zřejmě díky tomu, že se jednalo o téma doposud poněkud opomíjené a že lektorka přinesla konkrétní doporučení z praxe knihovny, mělo její vystoupení v tomto dni největší úspěch.

Posledním příspěvkem dne a tím i celé konference bylo vystoupení Jana Horeckého ke zvyšování a prohlubování kvalifikace. Přednášející zajímavým způsobem navázal na vystoupení předchozích řečníků a objasnil nám, jak máme tyto dva způsoby vzdělání od sebe odlišit a jaké jsou praktické důsledky vysílání zaměstnanců na vzdělávací akce. Jak trefně poznamenal jeden z respondentů evaluačního dotazníku, škoda, že to bylo vystoupení poslední a řada účastníků si na něj nepočkala…

Zhodnocení

Ačkoli jsme naplánovali prostor na dotazy, většina vystoupení byla tak informačně bohatá, že řečníci měli problém se do vymezeného času vejít. To je, bohužel, nevýhoda a stanovená mez konferenčního formátu – je potřeba dodržet přesný časový harmonogram. Nad tím ale s vtipem a nenuceností sobě vlastní bděla moderátorka Zlata Houšková. (Měli jsme však i vítězně zdvižené ruce – to když se Jaromíru Peterovi podařilo vměstnat svoji obsáhlou a obsažnou prezentaci do vymezeného času. Nevěřil tomu on sám ani nikdo z jeho kolegů!)

Konference je za námi a naskýtá se otázka, zda ji opakovat. Pro hlasovalo 46 ze 47 respondentů evaluačního dotazníku. Téměř třem čtvrtinám z nich by vyhovoval dvoudenní formát akce jednou za dva roky. Díky dotazníku máme i několik dobrých námětů, jak zlepšit organizaci, za kterou jsme jinak dostali výtečné hodnocení.

V této souvislosti si dovolím jednu osobní poznámku. Podobně rozsáhlou akci jsem pořádala poprvé. Byla to pro mě velká výzva a měla jsem z ní i určité obavy. Ale ukázalo se, že s dobrým týmem kolegů, kteří poradí, přinesou své náměty a bezchybně se postarají o svoji část organizace, jde vše. Děkuji tedy těm, kteří se podíleli na přípravě, přednášejícím, moderátorce i všem účastníkům. A za dva roky se těším na shledanou na dalším ročníku.