JOSEF STRAKA jstraka@centrum.cz 

Básnický festival The Poetry Encounter in Ciudad de México 2017 nebo spíše setkání básníků z celého světa probíhal již podruhé v hlavním městě Spojených států mexických loni na přelomu června a července. Ani bych si možná nikdy nepomyslil, že poletím někdy právě tam, ale najednou se tak stalo. Obdržel jsem oficiální pozvání a pak po skoro pětadvacetihodinovém letu s čekáním na přestup v Madridu jsme s řidičem a mexickým básníkem Alím Calderónem, který mne na festival pozval, projížděli ranními temnými ulicemi města do hotelu. Potom už pěšky na první setkání pod hlavní katedrálou Zócalo vedle vykopávek původního osídlení Mexiků.

Zahájení se konalo 29. června v aule Simona Bolívara. Následně se autoři rozjeli na místa svého čtení; já jsem například jel do knihovny Bibliotéca México-Patio Octavio Paz diskutovat s dalšími autory – Laurim Garcíou Dueňas ze Salvadoru, Sarou Uribe z Mexika a Najwanem Darwishem z Palestiny – o podobách exilů a vykořenění. To odpoledne tam diskusí mělo proběhnout celkem pět, ale, bohužel, už jsem žádnou nezažil, protože jsme rychle přejížděli do budovy Academia de San Carlos, kde dvacet autorů ve dvou skupinách četlo své texty. Tři v původním jazyce a jejich překladatel pak ve španělštině. Závěrečné setkání toho dne proběhlo v Toki Sushi Baru, domovské kavárně časopisu Círculo de Poesía a nakladatelství Valparaíso México, což byli jedni z hlavních organizátorů festivalu.

Druhý den, 30. června, nás čekala prohlídka neskutečně rozsáhlého Antropologického muzea, včetně venkovních staveb mayské, aztécké, teotihuacánské a dalších kultur, které žily na území dnešního Mexika, Belize a Guatemaly od pravěku až do příchodu Španělů. Je to prý jedno z největších antropologických muzeí na světě. Nedalo se sice projít vše, ale to, co jsem stihl vidět za více než tři hodiny, bylo uchvacující. Odpoledne jsme pak zase od pěti hodin četli na střeše literárního domu Museo del Estanquillo. Rozdělili nás podle kontinentů. Za Oceánii vystoupili Hera Lindsay Bird z Nového Zélandu a Omar Sakr, který se sice narodil v Libanonu, ale nyní žije v Austrálii. Za Asii pak Najwan Darwish z Palestiny, za Afriku Kwame Dawes, který ale už několik let žije v Nebrasce, za Evropu Dovilé Kuzminskaité z Litvy, za Českou republiku autor tohoto článku. Latinskou Ameriku zastupovali Valeria Tentoni z Argentiny, Martín Tonalmeyotl z jednoho indiánského kmene, který žije v Mexiku a který o jazyku tohoto kmene učí i na univerzitě, a Francisco Larios, který je původem Nigaragujčan, ale nyní žije v Miami. Večer jsme ještě s dánským autorem Martinem Glazem Serupem a dalšími básnickými kolegy četli v šapitó alternativní divadelní a kabaretní scény na okraji centra tohoto více než dvacetimilionového města.

Sobotní program nás opět zavedl do knihovny Bibliotéca México, kde proběhl workshop pro studenty a zájemce o literaturu. Celé odpoledne jsme pak strávili na různých čteních a též na prezentaci nových knih nakladatelství Valparaíso México a udílení hlavní ceny básnického setkání. Získal ji Abdellatif Labi, francouzský autor marockého původu.

Nedělní program byl hodně cestovní. Nejprve výlet k pyramidám a výstup na pyramidu v Teotihuacánu, následovala ochutnávka tradiční aztécké kuchyně. Večer byl na pořadu závěrečný program. Četlo více než třicet autorů – vždy po jednom až dvou textech ve své rodné řeči a překladu. Mohl jsem zde slyšet i autory, se kterými jsme se v průběhu festivalu míjeli, neboť zde bylo přes padesát autorů, kteří četli na více než dvaceti místech. Celé básnické setkání skončilo v oblíbeném Toki Sushi Baru. Nad připravenými stoly s pohoštěním se povídalo dlouho do noci. Celý průběh festivalu byl vskutku neskutečný. Největším zážitkem ale pro mě byla úžasná komunita básníků doslova z celého světa. Prožili jsme společně čtyři nezapomenutelné dny!