Využívání mobilních telefonů přidělených zaměstnancům

KATEŘINA SLUŠNÁ, advokátka > COUNSEL, Koutná&Slušná, advokátní kancelář v.o.s.

Dnešní právní okénko bude věnováno dalšímu z obecnějších témat, a to užívání přidělených mobilních telefonů zaměstnancům knihoven.

Již v úvodu je potřeba zdůraznit, že je podstatný rozdíl v tom, s jakými prostředky knihovna hospodaří. Pokud bude zřizovatelem knihovny soukromý subjekt, vše, včetně přidělení a užívání pracovních prostředků i pro případnou osobní potřebu zaměstnance, je záležitostí dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. I v těchto případech však bývá obvyklé, že zaměstnavatel vytvoří pro zaměstnance vnitřní předpis (např. směrnici), kde stanoví rozsah užití telefonu (nejčastěji částkou), který bude hrazen z prostředků zaměstnavatele, a pokud zaměstnanec tento rozsah překročí a nedohodne-li se se zaměstnavatelem jinak, bude mu zbývající část stržena ze mzdy.

V případě, že knihovna jakožto zaměstnavatel hospodaří s veřejnými prostředky, mívá schvalovaný rozpočet, v rámci něhož má předem schválené provozní výdaje, kam řadíme i náklady na pořízení mobilního telefonu zaměstnancům a náklady na jeho provoz. Telefon je zaměstnanci zpravidla přidělován na základě písemného potvrzení, které může mít i formu dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů. Zaměstnanec, kterému byl telefon přidělen na základě písemného potvrzení, za něj odpovídá podle § 255 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve znění pozdějších změn.

Užívání přiděleného telefonu je pak upraveno v ustanovení § 316 zákoníku práce, kde je sta­noveno, že zaměstnanci nesmějí bez souhlasu zaměstnavatele užívat pro svoji osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele včetně výpočetní techniky ani jeho telekomunikační zařízení. Dodržování takového případného zákazu je zaměstnavatel oprávněn přiměřeným způsobem kontrolovat, nesmí při tom však narušovat soukromí zaměstnanců.

Pokud zaměstnavatel schválí zaměstnanci užití přiděleného telefonu pro osobní potřebu, měl by, stejně jako v předchozím případě, stanovit např. finanční limit, který je zaměstnanec oprávněn pro svoji potřebu využít. Může tak učinit vnitřním předpisem nebo přímo v pracovní smlouvě se zaměstnancem.

Nad tuto částku by pak měl spotřebované náklady uhradit sám zaměstnanec. Zaměstnavatel může se zaměstnancem pro tento případ uza­-v­řít např. dohodu o srážkách ze mzdy v souladu s § 327 zákoníku práce.

Obecně platí, že majetek zaměstnavatele - tedy i telekomunikační prostředky - pořízený z veřejných prostředků by měl být využíván účelně a hospodárně k výkonu stanovených činností. Zaměstnavatel by si měl počínat tak, aby svým jednáním majetek státu nepoškozoval a neodůvodněně nesnižoval jeho rozsah a hodnotu anebo výnos z tohoto majetku. A k tomuto by měl přijmout účinná opatření a v tomto smyslu by měl dávat příslušné instrukce svým zaměstnancům. Stejně tak opačně platí, že pokud zaměstnanec chce používat svěřený telefon pro osobní potřebu, měl by si zajistit nejlépe předchozí písemný souhlas zaměstnavatele a nechat si od něj potvrdit podmínky, za nichž takový telefon pro svoji potřebu používat může. Obě strany tím předcházejí nepříjemným situacím, které mohou v budoucnu vzniknout.