Anketu připravila DANIELA WIMMEROVÁ > Wimmerova.D@seznam.cz  

SPOLEČNÉ OTÁZKY:

1. Můj vztah k venkovu…

2. Jak má (podle mého názoru a mých zkušeností) vypadat „správná venkovská knihovna“ - co tam nesmí chybět?

3. Mé zkušenosti se soutěží Vesnice roku - co se mi líbí, co mne inspiruje a co mi naopak vadí či dokonce chybí? 

Jméno: Věra Štěpánová

Profese (funkce): vedoucí kni­hovny

Knihovna: Městská knihov­na Kuřim

Kraj: Jihomoravský

Jak dlouho působím ve funk­ci komisaře: v roce 2009 poprvé

1. Od narození žiji ve městě spadajícím do kategorie do 10 000 obyvatel. Protože jsem již tak trochu pamětnice, vzpomínám si, jak pomalu ustupoval venkovský ráz městečka novým trendům ve stavebnictví, občanské vybavenosti a dalším civilizačním změnám. V knihovně pracuji 37 let a pře­dev­ším v posledních deseti letech jsem měla možnost spolupracovat s mnoha knihovnami - měst­skými i obecními.

2. To není jednoduchá otázka. V rámci regionální činnosti naší městské knihovny jsem si hned na začátku v roce 2003 prošla všechny obecní knihovny regionu (124) a postupně jsem si určila základní oblasti, jak jednotlivé obecní knihovny rozčlenit pro další metodiku. A nebylo to vždy jednoduché.

Knihovna by měla mít:

• Podporu: zřizovatel (obec) musí být ochoten knihovnu podporovat, nikoliv ji brát pouze jako organizaci, která „nějak“ funguje a dál nikoho nezajímá. V mnoha obcích malé knihovny nemají základní rozpočet a musí se před každým nákupem knih ptát, zda si mohou výdaj dovolit, ne­jsou vyřešeny otázky odměny pro knihovníka apod.

• Nadšení: pokud knihovnice/knihovník vykonává činnost v knihovně s pocitem, že opravdu je pro obyvatele obce potřebná, potom dokáže svým nadšením stmelit lidi pro akce, které by jinak neměly šanci. I knihovny malých obcí se účastní celostátních akcí, jako je Noc s Andersenem, usku­teční veřejné čtení aj. Také vzhled knihovny a to, jak vizuálně působí na uživatele, je důležité. Nemusí mít vždy nové vybavení, ale jako zásadní věc chápu čistotu v knihovně.

• Dobrou prezentaci: při konečném hodnocení našich knihoven jsem byla trochu zklamaná, jak občas obce (knihovny) prezentují svoji činnost. Na webových stránkách některých obcí není ani zmínka o knihovně, přesto, že jsou vyjmenované všechny spolky a firmy. Knihovna se jaksi „nepočítá“. Ale máme i takové - a to je velmi potěšující - kde knihovnice má zájem o vlastní web a dokáže ho také plnit. Většinou využívají šab­lonu webu z Hradce Králové. Po sedmileté činnosti jsou 2/3 našich knihoven prezentované některým z těchto dvou způsobů, ale i nadále zde vidím ještě velké možnosti pro metodickou práci regionálních knihovníků.

3. Po jednom roce mohu těžko hodnotit celou soutěž. Bylo to spíše nabírání zkušeností v týmové práci jiného druhu.

Setkala jsem se s knihovnami, kde její pracovnice vůbec nebyla při hodnocení přítomna, a naopak s těmi, kde na nás knihovnice čekala „s otevře­nou náručí“ a ráda se podělila o radosti a úspěchy své činnosti.

V několika obcích byli dokonce zaskočeni, že chci knihovnu navštívit. Mnohé knihovny v menších obcích, kde je většinou půjčovní doba 1-2 hodiny týdně, působí nevyužívaně, knihy jsou zaprášené, nábytek složený z toho, co obecní úřad „odloží“.

Stejně jako v našem regionu mnohé další obce - i přihlášené do soutěže - neprezentují obecní knihovnu ani na vlastních webových stránkách a jsou překvapeni, když se zeptám, proč tomu tak je.

Přesto se domnívám, že většina obcí a knihoven v našem kraji je velmi dobrá a zřizovatelé i knihovníci se snaží o maximum z toho, co je v možnostech obecních úřadů i jejich vlastních. Knihovna se v takových obcích opravdu stává centrem kulturního dění a místem setkávání při společných akcích.

Jméno: RNDr. Lenka Pruc­ková

Profese (funkce): ředitelka knihovny

Knihovna: Knihovna města Olomouce

Kraj: Olomoucký

Jak dlouho působím ve funk­ci komisaře: od roku 2001

1. Celý život žiji ve městě, ale všechny prázdniny svého dětství jsem prožila u babičky v malé vísce na pomezí Čech a Moravy (mimochodem před pěti lety i tato malá obec získala bílou stuhu v soutěži Vesnice roku). Díky tomu moc dobře vím, jaké jsou priority obyvatel vesnice, a co vše musí řešit starosta. Začínala jsem jako ředitelka okresní knihov­ny, kdy pod nás spadaly všechny knihovny v olomouckém okrese, dnes jsme pověřenou knihovnou pro tuto oblast. Vždycky to vysvětluji tak, že tehdy jsme se starali o vesnické knihovny jako maminka, dnes jako tatínek, ale snažíme se - jsou to naše „děti“.

2. Knihovna dnešní doby nesmí být jen půjčovnou knih, ale místem, kde každý (a nemusí být ani čtenářem knihovny, ani občanem obce) získá informace ze všech oblastí života společnosti i obce, půjčí si knihu nebo časopis podle svého zájmu, najde radu i vstřícné lidské slovo. Technika do vesnické knihovny patří - internet i knihovní program urychlují jednotvárnou práci knihovníka a dávají mu větší prostor pro práci se čtenářem. Veškeré další aktivity knihovny a zapojení se do života obce jsou vítány, knihovna by měla být místem setkávání lidí bez jakýchkoli bariér, měla by být skutečně komunitní institucí.

3. Práce v komisi mě neskutečně nabíjí - po 14 dnech náročného hodnocení, vzájemné komunikace, obdivu k práci a umu lidí venkova se mi nikdy nechce vracet se zpátky do města. Velice pečlivě porovnávám úroveň knihoven v kraji, hledám dobré nápady, a zkušenosti pak předávám jak dalším knihovnám, tak i jejich pověřeným metodikům. Své postřehy a fotografie těch nápaditých knihoven uvádím i v publikacích, které každoročně kraj k soutěži vydává. Za ně i za finanční odměnu pro vítěznou knihovnu jsme kraji velice vděčni. Dává tím zároveň najevo, že knihovny v soutěži vystupují jako rovnoprávný partner ostatním stuhám.

Foto archiv respondentů