Dotaz: Jak se staví švédské knihovny k rozvoji dětského čtenářství?

Odpověď: Od března letošního roku se po celém Stockholmu začíná šířit fáma, že budou v knihovnách zakázané literární besedy pro děti. Je opravdu možné dát takový příkaz? - ptají se zděšení „dětští“ knihovníci. A to nemáme mít žádný kontakt s dětmi?

Zákaz se nesmí brát doslovně, ale skutečnost je taková, že je v knihovnách stále méně peněz a personálu. Za příští tři roky se má ve Stockholmu ušetřit 48 milionů švédských korun na nákupech knihovního fondu, ale i na mzdách zaměstnanců. Takže se samozřejmě nejedná o zákaz práce s dětskými návštěvníky knihoven, ale o nový způsob práce.

„Nestihneme všechno, co jsme dosud dělali, protože máme méně a méně personálu. Musíme se proto rozhlížet, jak změnit služby a snažit se zaujmout a získat pro četbu více dětí,” říká Marie Johansson, vedoucí projektu. Opravdu je to ale míněno tak, že celé školní třídy už nebudou knihovnu navštěvovat.

Knihovna se musí reorganizovat, a to přináší mnoho změn, například způsob, jak knihy dětem přiblížit. Ať se snažíte jakkoli, tradičními besedami pořádanými pro školy nemůžete do knihovny přilákat všechny děti. Dříve se do nich dostali jen žáci, kteří měli učitele zajímajícího se o knihy a knihovnu. Žáci, kteří takového učitele neměli, se do knihovny na literární besedy nedostali.

Před čtyřmi lety přijal celý stockholmský region rozhodnutí o prohloubení spolupráce mezi knihovnou a různými školami. Proto se stockholmská městská knihovna obrací přímo na pedagogy a pořádá pro ně na všech stockholmských školách čtenářské kurzy. Tímto způsobem chce rozšířit okruh svého působení v oblasti rozvoje dětského čtenářství. Vychází z toho, že když se všichni pedagogové zúčastní kurzů a naučí se, proč jsou knihy a čtení pro děti důležité, bude mít více dětí šanci seznámit se se světem knih.

Kurzy, které budou přizpůsobeny osnovám, by také měly přispět k celoživotnímu vzdělávání učitelů. Budou vycházet z potřeb pedagogů a knihovníci je doplní svými znalostmi literatury. V obou institucích se nachází velké bohatství informací a znalostí a je jen potřeba je stmelit a využít. Knihovna se nikdy nemůže dostat ke všem dětem, ale škola ano. Tímto způsobem bude do projektu možno zahrnout všechny učitele, a tím i všechny žáky. Pedagogové mohou s jednotlivými žáky pracovat individuálně a dlouhodobě, také jim lépe rozumějí a vědí, co u kterého dítěte podporovat. Knihovna může všechno toto dělat také, ale pouze pro různé skupiny, a ne jako součást vyučování. Samozřejmě, že děti jsou stále v knihovnách velice vítány, jde jen o změnu v organizaci a hlavně v systému práce se skupinami dětí.

V souvislosti s tímto projektem se také zrodilo několik nových nápadů. Například Kniha světového formátu je soutěž, která má stimulovat a rozvíjet chuť dětí číst knihy z různých zemí světa a ne jen tradičně z anglosaských. Dále besedy o knihách se doporučují jak na školách, tak i v knihovnách. Nebo v Rinkeby, což je jedno předměstí Stockholmu, existuje projekt, kde knihovna „adoptovala” spisovatelku Evu Susso. Eva mnoho let v knihovnách i ve školách o knihách přednášela a sama přišla s návrhem skloubit obě instituce a „adoptovat” autora jako typ domácího spisovatele, kterého děti vidí, kterého se mohou ptát na psaní a pokračování příběhů, který má permanentní výstavu v knihovně, poštovní schránku a také samozřejmě blog. Tento projekt by také měl za úkol najít modely dobré spolupráce se školou. Podporuje ho i nakladatelství, kde Eva Susso vydává své knihy. Je to jistě zajímavý nápad ukázat na „živém” spisovateli, jaký konkrétní význam mají knihy a čtení pro děti a mládež, a jak může ovlivnit chuť číst. Všichni doufají, že se do projektu zapojí více spisovatelů, knihoven a škol.

Změny jsou v dnešní době důležité, bohužel hlavně také podmíněné úspornými důvody. Nejsou však vždy automaticky špatné, mohou naopak podnítit kreativitu a nové nápady.