JIŘÍ MIKA> mika@svkkl.cz

Výtvarník Stanislav Kulhánek měl se svým dnes již světoznámým jmenovcem Oldřichem Kulhánkem společné zaměření především na grafiku a kresbu. Dá se říci, že jeho význam příliš nepřesáhl hranice Kladna, byť za svého života vystavoval také v zahraničí a jeho exlibris budí pozornost sběratelů v České republice i mimo ni.

Výstava jeho prací v Malé galerii Středočeské vědecké knihovny v Kladně jej má připomenout především kladenským občanům. Vždyť Stanislav Kulhánek působil prakticky po celý život v tomto městě. Zdá se však, že s ohledem na jeho rovněž celoživotní působení v oblasti knižní grafiky a exlibris si zaslouží zmínku i na stránkách knihovnického časopisu.

Stanislav Kulhánek se narodil 28. května 1885 v Kladně. Po studiu na reálném gymnáziu a Uměleckoprůmyslové škole v Praze nastoupil v roce 1909 jako asistent profesora kreslení Aloise Boudy, který v té době vyučoval na vyšší průmyslové škole v Praze. Už o rok později se mu splnilo přání a přešel na reálku do rodného města, kde pak vytrval jako profesor kreslení více než třicet let.

Když v časopise Československý kreslíř vysvětloval svým kolegům, jak vede žáky od jednoduché kresby a její kombinace s písmem k návrhu užité grafiky - plakátů, inzerátů, exlibris, bezděky prozrazoval i něco ze způsobu své vlastní práce. Jeho tvorba přímo navazovala na pedagogickou praxi. Školní práce studentů se snažil uplatnit třeba na obálkách výročních zpráv reálky, vlastní návrhy vtiskl do podoby knih kladenských i jiných nakladatelů. Dlouhodobě spolupracoval s kladenským tiskařem Jaroslavem Šnajdrem, pro kterého upravil a ilustroval spisy bengálského básníka Rabíndranátha Thákura, Knihy východní a další ediční počiny.

Mezi exlibris z Kulhánkovy dílny najdeme knižní značky spisovatele a bibliofila Bedřicha Beneše Buchlovana, současně v Benešově bibliografii zaznamenáme knihu Prastrýce Jáchyma Beneše, houslařského tovaryše, cesta na zkušenou, kterou pro přerovského nakladatele v roce 1917 vyzdobil Stanislav Kulhánek. Podobně vytvořil exlibris uměleckému knihaři Josefu Brouskovi z Unhoště, především však pro něho navrhoval knižní vazby.

Příkladů, kdy se u Kulhánka spojovala drobná grafika, ilustrace a úprava bibliofilií, existuje celá řada. Knihu Marie Majerové Město ve znamení ohně doplnil kresbami s náměty z Kladna a kladenských hutí. Stejné kresby uplatnil na sérii pohlednic a podobné náměty použil také při návrhu dopisních zálepek k 400. výročí povýšení Kladna na městečko nebo na frontispisu knížky Zdeňka Wirtha Dvě barokní díla Kiliána Ignáce Dientzenhofera na Kladně, kterou jako soukromý tisk vydal kladenský tiskař Josef Cipra.

Dobová kritika chválila Kulhánka za intimní, klasicky pojaté umění a věrné zpracování figurálních a přírodních motivů. Sběratelé oceňují precizní grafické provedení exlibris, kterých vytvořil více než tři sta, nejčastěji technikou leptu nebo zinkografie. Z dnešního pohledu jsou zajímavé kresby ovlivněné secesí, výjimečná je kubistická úprava obálky a titulního listu básně Jiřiny Tuhaňské Navarov, vydané roku 1913 kladenským knihkupcem Karlem Husou.

Stanislav Kulhánek zemřel 15. dubna 1970. Výstava v kladenské krajské knihovně, která probíhá u příležitosti jeho životních výročí od poloviny dubna do 25. května 2010, jej představuje jako pedagoga a výtvarníka, u něhož se obě profese propojily s hlubokým zaujetím pro knihu. Ostatně, jak ukazuje tvorba jeho slavnějšího jmenovce, není právě takové spojení u výtvarných umělců ojedinělé.