Rakovnická knihovna nabídla hudbu, výtvarné umění a dobročinnost

Je to přibližně půl roku zpátky, kdy jsem na půdě objevila léta odloženou starou židli. Stála tam pod vrstvou krabic, pavučin a prachu, úplně klidně a tiše, bez povšimnutí, určitě hezkých pár let. Kolikrát jsem musela okolo této židle projít, kolikrát jsem z ní sundala krabice s „důležitými“ půdními skvosty a za celou dobu mě nikdy nenapadlo si ji prohlédnout. Až při jedné návštěvě půdy jako by mě sama židle oslovila. Zapomněla jsem důvod, proč jsem se na půdu vydala, ale po schodech dolů jsem snášela onu zaprášenou židli. Po ometení pavučin a prachu jsem zjistila, že právě na této židli sedávala u kamen moje babička a vrátily se mi vzpomínky na dětství, babičku a spousty krásných chvil s ní strávených. A najednou mi bylo té staré židle líto. Přemýšlela jsem, kolik židlí s podobným osudem stojí na půdách, ve sklepích či stodolách. A právě v tomto okamžiku mě napadlo vrátit ty „zbytečné“ židle zpátky do kuchyní, pokojů nebo pracoven, zkrátka spojit je zase se životem lidí.

Od myšlenky není daleko k činu, takže jsem svůj nápad hned otestovala na svých kolegyních. Ty mně potvrdily, že i v jejich obydlích by se určitě takovéto poklady našly. Pro jistotu jsme oslovili také veřejnost s prosbou o prohlédnutí půdy, komory či skladu s odloženými věcmi a během krátké doby byla knihovna doslova zavalena židlemi, které jejich majitelé uznali za nepotřebné.

A už v tomto okamžiku se z nich staly židle důležité a potřebné, pro které si do knihovny přicházeli šikovní výtvarníci, aby z nich nejprve odstranili popraskané nátěry a srovnali zpuchřelá sedátka. Potom se každý výtvarník musel zamyslet nad motivem, jakým židli pomaluje a který je pro danou židli vhodný. A nakonec přišly na řadu barvy a samotné malování. Na papír se to píše docela dobře a celý proces malování vypadá jednoduše, ale už samotný výběr vhodných barev na dřevo a jejich zafixování je věda pro většinu z nás vzdálená. Také samotné malování nebylo hotové během chviličky, neboť výtvarníci vychytávali i ty nejmenší detaily a využívali každého záhybu na židli. Ze židlí se pod rukama nápaditých výtvarníků staly ojedinělé skvosty a výtvarné originály.

Všech 23 židlí bylo představeno veřejnosti na výstavě Barevnosti, kterou naše knihovna pořádala v místním muzeu. Společně s milými obrázky Lenky Procházkové a textilními doplňky Pavly Zimmermannové je přišlo obdivovat během čtyř týdnů více než dva tisíce návštěvníků. V době výstavy jsme v prostorách muzea uspořádali ještě další doplňkové akce - besedu se spisovatelkou Ivonou Březinovou, autorské čtení Petra Nikla, výtvarné hrátky s Adolfem Dudkem, čtení Báry Hrzánové z knihy Hrdý Budžes a výtvarnou dílnu Lenky Procházkové. Celé čtyři týdny byly pro pracovníky knihovny jako organizátory docela náročné, především proto, že jsme nebyli ve svých knihovních prostorách a mnoho věcí jsme museli přenášet do muzea, ale ohlasy na celou akci a nadšení návštěvníci nás moc potěšili.

Věřím, že většina z nás ráda vykonává dobré skutky, a tak i my jsme se v knihovně rozhodli, že dobrý skutek uděláme. Dne 22. listopadu 2009 knihovna uspořádala pro veřejnost výjimečný večer. Posezení s hudbou Francie byl název pořadu, kterým se knihovna rozhodla zpestřit obyvatelům města a jeho okolí jednu listopadovou neděli. Tento večer patřil sál kulturního centra krásným šansonům v podání Evy Kriz - Lifkové a klavírnímu doprovodu Milanu Dvořákovi. Hudba se ráda spojuje i s výtvarným uměním, takže i my jsme se pokusili tato dvě odvětví dát dohromady. K šansonům jsme tedy přiřadili výtvarně upravené židle - právě ty unikátní skvosty, které vytvořily šikovné ruce výtvarníků. Židle se v druhé polovině večera dražily a výtěžek z této charitativní aukce byl věnován Domovu Ráček, který se stará o mentálně a tělesně postiženou mládež a dospělé. Ten jsme si ze všech uvažovaných příjemců vybrali hned z několika důvodů. Ráček je jediné zařízení svého typu v našem městě, ve kterém se každý den schází úžasní človíčkové s čistou duší.

 Také proto, že všichni pracovníci Domova, v čele s paní ře-ditelkou, jsou nesmírně obětaví a vstřícní. Dalším důvodem byla úzká spolupráce knihovny s „Ráčky“ na mnoha akcích. A největším důvodem je fakt, že je nám s klienty i pracovníky tohoto zařízení zkrátka dobře.

Aukci knihovna pořádala úplně poprvé, takže jsme měli trochu obavy, jak vše zvládneme. Myslím ale, že se celý večer vydařil, neboť většina návštěvníků z něho odcházela v pozdních hodinách spokojeně a radostně. Na tom měli zásluhu naši hosté a moderátor aukce Milan Zimmermann. Nemohu také opomenout své milé kolegyně a mladé spolupracovníky, kteří společně vytvořili úžasný tým a dokonalé zázemí celé akce. A ještě jednou děkuji výtvarníkům, kteří věnovali čas a barvy k namalování židlí. Všechny našly své nové majitele a ještě během večera se přestěhovaly do nových domovů. Věříme, že přinesou do domů spousty radosti.

Na výjimečném večeru se setkala hudba, výtvarné umění i dobročinnost. V programu večera vystoupili výjimeční hosté. Hudba Francie, francouzské víno, francouzské sýry, šikovní výtvarníci, originální židle i hřejivý pocit z dobrého skutku - to všechno byly záruky strávení neopakovatelného večera. A všichni, kdo přijali pozvání knihovny na tento večer a do kulturního centra přišli, pomohli těm, kteří naši pomoc potřebují. Díky štědrým dražitelům jsme mohli v závěru večera předat Domovu Ráček krásných 62 300 Kč. Všem, kdo se aukce zúčastnili a podpořili svým příspěvkem dobrou věc, patří poděkování největší.

MILENA KŘIKAVOVÁ

Foto archiv knihovny

Proč je dobré mít nablízku knihovnické studenty

Hravá odpoledne v táborské knihovně už oslavila páté narozeniny. V září 2004 si poprvé mohli dětští čtenáři, kteří si k návštěvě knihovny vybrali první středu v měsíci, odnášet domů kromě knížek i zážitky z her a soutěží, jež pro ně v dětském oddělení připravily ochotné knihovnice. Dnes už holčičky a kluci přicházejí najisto. Vědí, že zmíněné odpoledne se mezi regály dějí ne-obyčejné věci, zažívají dobrodružství a prozkoumávají knižní záhady! Poslední dobou tam navíc čekají středoškolští studenti, mnohdy oblečení v bláznivých kostýmech, kteří si s nimi povídají a hrají!

Koho to napadlo?

Vydala jsem se přímo na místo zjistit, jak se takový nápad „urodil“. Paní Libuše Samcová, pracovnice dětského oddělení Městské knihovny Tábor, se ochotně ve vzpomínkách vrátila do doby, kdy zde zvažovali, zda by pořádání výtvarných a recitačních soutěží či čtení pro děti nebylo vhodné obohatit hravým programem. Mezi dětmi se zpráva o středečních hrách rychle rozkřikla a nápad se ujal. Nejen čtenáři, ale i knihovnice byli s průběhem odpoledne plného kvízů, her a hádanek spokojeni. Pracovnice knihovny si tedy řekly, že by nebylo špatné pořádat takové akce pravidelně. „Neměli jsme zprávy o tom, že by se něco podobného pořádalo i jinde,“ vzpomíná L. Samcová.

Kde se vzali v knihovně středoškolští studenti?

Návštěvníci knihovny stěží mohli tušit, že září 2004 bylo pro Tábor významné ještě jednou událostí. Zdejší střední škola totiž poprvé uvítala první třídu studentů na nově otevřeném oboru knihovnické a informační systémy a služby. Zatímco se studenti rozkoukávali, jejich učitelé už spřádali plány, jak je co nejlépe vtáhnout do knihovnického světa. Nejprve to bylo organizování Noci s Andersenem, ale po nástupu PhDr. Daniely Novotné na místo učitelky odborných předmětů se aktivity daly rychle do pohybu.

Co se stane, když je učitelka knihovnicí?

Daniela Novotná, sama zkušená knihovnice, domluvila v táborské knihovně, že středeční odpoledne je tím pravým hracím místem i pro její studenty. Účast není povinná a vzhledem k odpolednímu času ani neobnáší takové úlevy, jakými by bylo uvolnění z vyučování. Zprvu tedy nebylo vůbec jasné, zda se najde dostatek dobrovolníků. Přece jen nejsme pedagogická škola, tak proč bychom se měli hnát do hraní s malými dětmi na koberci?!

Kdo půjde dobrovolně do knihovny?

Přes všechny pochybovačné hlasy byla reakce studentů přesně opačná. Nejprve se přidávali nesměle první dobrovolníci, v průběhu let se však účast na hravém odpoledni stala téměř prestižní záležitostí. Která třída bude mít to které odpoledne na starosti? Komu se to povedlo lépe? Jaké měl kdo kostýmy? Povedlo se s hravým programem proniknout i za hranice dětského oddělení? Otiskly nám noviny o našem odpoledni článek? A jak se nám podařilo zabavit malé čtenáře?

Samozřejmě ne všem studentům knihovnictví vymýšlení pracovních listů pro děti nebo organizování pohybových her učarovalo, ale byli byste překvapeni, kolik naopak nadšených středoškoláků se v průběhu svého studia do akce zapojilo. Čtvrťáci si stěžují, že je učitelé kvůli blížící se maturitě nechtějí na odpoledne pouštět, prváci se od začátku školního roku ptají, kdy že už bude možné, aby i oni jedno odpoledne pro kluky a holky pořádali. 

Pro obě strany - jak pro knihovnice, tak pro studenty je spolupráce velkým přínosem. Studenti jsou nadšení z práce s dětmi, rádi se převlékají do kostýmů a užívají si to. Knihovnice na druhou stranu jsou rády, když jim někdo vypomůže a budoucí knihovníky si velmi chválí.

Jaká mají hravá odpoledne zaměření?

Nesmím zapomenout také zmínit, že každá středa je jedinečná. Pokaždé se hry a soutěže váží k jinému tématu, což se dětem velmi líbí, a na druhou stranu se z něj ani pro organizátory nestává knihovnická rutina. Nejčastěji si děti procvičují hledání informací v knihách a baví se nad rozličnými testy a kvízy. Mnohá odpoledne reagovala programem na průběh roku - bývají vánoční, velikonoční, ale také aprílová. Pak jsou tu také témata zcela speciální - Cestování a cestopisy, Verneovky, Barbánek, Indiánské léto, Nemocnice na kraji městanebo naposledy Události kolem 17. listopadu 1989!Celá knihovna je vyzdobena podle tématu a někteří studenti k tomu bývají i příznačně oblečeni.

A co dál?

Zpráva o povedené spolupráci se už rozkřikla za hranice Tábora, takže studenti občas pomáhají organizovat program pro děti také v dalších knihovnách - třeba v Městské knihovně Soběslav. Dokonce jsme zažádali o grant v rámci Vzdělání pro konkurenceschopnost na projekt Studenti knihovnictví knihovnám, abychom vše lépe zvládali. Pokud se chcete o průběhu jednotlivých odpoledních akcí dozvědět více, navštivte webové stránky Městské knihovny Tábor www.vkta.cz a Střední školy obchodu, služeb a řemesel v Táboře http://www.ssjs-tabor.cz nebo naše projektové knihožroutské stránky www.knihovnici-tabor.cz, na kterých sami studenti uveřejňují reportáže z nich.

Na závěr bych ráda ještě jednou doporučila, abyste se pořádání veselých odpolední nebáli. Třeba máte v okolí středoškolské studenty - a jistě to nemusí být jen studenti knihovnického oboru, kteří s organizací rádi pomohou. Jen o takové možnosti pravděpodobně vůbec nevědí. Táborská veselá odpoledne totiž bývají příjemným odreagováním pro děti, studenty i knihovníky.

KATEŘINA MIKEŠOVÁ

studentka 3. ročníku knihovnických a informačních systémů a služeb 

Foto archiv knihovny