Historický exkurz

LADISLAV KURKA > ladislav.kurka@mlp.cz  

V 19. století, hlavně v jeho druhé polovině, začaly u nás vznikat veřejné knihovny. V roce 1860 získalo knihovnu město Smíchov, o dva roky později Karlín, v roce 1890 města Dejvice a Vršovice. A o rok později byla založena knihovna ve městě Praha. Že se vám to nezdá? Praha měla tehdy jen osm čtvrtí a teprve zákon o Velké Praze z roku 1920 sloučil všechna měs­ta a obce kolem Prahy (celkem 38) do jed­né aglomerace. Ale to předbíháme.

V 80. letech 19. století sílily tendence na území Prahy vytvořit knihovnu. Usilovala o to řada spolků, z nichž největší váhu mělo memorandum spolků Máj, Umělecké besedy a Svatoboru z března 1889, podepsané mj. Jaroslavem Vrchlickým, Svatoplukem Čechem, dr. Františkem Ladislavem Riegrem a dalšími. Ale ješ­tě dva roky uběhly, než městská rada ke dni 1. 7. 1891 zřídila Veřejnou obecní knihovnu královského hlavního města Prahy.

Knihovna byla umístěna do budovy bývalé svatováclavské věznice Na Zderaze (dnes tam vede ulice Resslova), ale jen krátce. Než zakot­vila na dnešním Mariánském náměstí, stěhovala se ještě třikrát.

Knihovna dostala do vínku 3370 svazků a jejím prvním knihovníkem se stal Jan Paštika, který připravil i administrativu potřebnou k vedení této instituce. Začátky to byly skromné a před hlavním městem se k založení knihovny odhodlaly desítky českých měst a obcí. Praha měla co dohánět.

Ke konci 19. a začátkem 20. století došlo ke dvěma významným událostem. Roku 1898 byl jmenován Antonín Sova prvním ředitelem knihovny a v roce 1903 se instituce přestěhovala na Mariánské náměstí, do domu ve vnitrobloku, asi na místo, kde stojí nyní zadní trakt budovy Městské knihovny v Praze (dále jen MKP). A protože už při stěhování do tohoto domu měla knihovna asi 50 000 svazků, vyvstal před A. Sovou nejdůležitější úkol jeho knihovnické kariéry: zajistit pro čtenáře, knihy a zaměstnance nový dům. Nutno hned konstatovat, že kvůli okolnostem (včetně první světové války) se to Sovovi nezdařilo.

Pomohla až Pražská městská pojišťovna, kte­rá přišla v roce 1923 s návrhem postavit knihovně k desátému výročí vzniku Československé republiky novou budovu. Události pak nabraly neuvěřitelně rychlý spád. To už ale byl ředi­telem (od roku 1920) dr. Jan Thon, který při­pravil stavební program, a magistrát na jeho základě oslovil pět architektů, aby předložili architektonické řešení nové knihovní budovy na Mariánském náměstí. Vyhrál architekt František Roith a za čtyři roky bylo hotovo - 25. října 1928 byla budova slavnostně předána pražskému primátorovi dr. Antonínu Baxovi.

Hodnocení světové knihovnické veřejnosti bylo jednoznačné: špičková knihovna. (A to ješ­tě o rok později - prakticky za jeden rok - byla postavena druhá pražská knihovna na Vinohradech v Korunní ulici.)

Nyní šlo o to: síly, které odčerpávaly dvě stavby, věnovat už jen knihovnickým činnostem. První nedoceněný úspěch byl zaznamenán v novém dětském oddělení, kde Jaroslav Frey zavedl prvně v Československu volný vý­běr - podle jeho vzpomínek to mělo být těsně před tím, než 1. 8. 1930 uvedl do chodu volný výběr Gustav Vítek v Polné na Jihlavsku. Nová budova umožňovala i další činnos­ti, především výstavní a akce ve dvou sálech. Byla zřízena slepecká knihov­na. Vylepšení knihovnické­ho záze­mí dovolilo zdokonalit i publikač-ní činnost (začal vycházet časopis Kni­hy a čtenáři - i když až v roce 1937) a zásobování poboček, pro které ústředí nakupovalo a zpracovávalo všech­ny novinky. Knihovní síť se stabilizovala - tvořilo ji 50 poboček.

MKP tak bezesporu díky své činnosti i budově zaujímá na konci 30. let přední postavení nejen v českém knihovnictví. V roce 1938 si půjčilo 1 890 859 knih celkem 48 550 čtenářů. Ještě v dubnu 1939 předala (opět) Pražská městská pojišťovna MKP pojízdnou knihovnu, první v Československu, ale už za rok byl autobus zrekvírován pro německou brannou moc - jako by to bylo předznamenáním těžkých okupačních let.

Po roce 1945 nastává nový vzestup činnosti v síti pražských veřejných knihoven, poznamenaný ovšem čím dál více politickými vlivy. Bylo vyřazeno více než sto tisíc knih, odvolán ředitel Jan Thon (ten byl odvolán už podruhé, prvně na začátku okupace), došlo k řadě dalších kádrových změn atd.

Činnost knihovny přesto nabírala na síle a získávala stále širší ráz, oslovující více a více Pražanů. Byl obnoven provoz bibliobusu, ale největším úspěchem 50. a 60. let byly literární večery, divadelní matiné a večery poezie, na jejichž začátku stál pozdější ředitel knihovny dr. Rudolf Málek. Byly navázány vztahy s řadou zahraničních, a to i západních knihoven. Vyvrcholením činnosti na mezinárodním poli bylo Mezinárodní sympozium velkoměstských knihoven, jehož bezprostředním výsledkem bylo založení organizace velkoměstských knihoven Intamel, která, i když v jiné podobě, fungu­je dosud (poslední jednání proběhlo před pár měsíci v New Yorku).

Na půdě MKP byl iniciován i vznik další organizace - bouřlivé jednání v březnu 1968 vyvolalo v život myšlenku obnovit po dvaceti letech spolkový knihovnický život - sjezd Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR konaný v této knihovně v prosinci 1968 tuto myšlenku naplnil.

Sedmdesátá léta znamenala v období normalizace opět krok zpět. Byla zastavena jen pár let trvající úspěšná mezinárodní spolupráce (zů­staly prakticky jen styky s NDR a Maďarskem), vznikly nové seznamy politicky nevhodné literatury a došlo k celkové stagnaci, ze které se knihovna vymanila až koncem desetiletí.

Do proměny sítě pražských veřejných knihoven začal pronikat nový prvek - výstavba poboček. Prvá byla v Břevnově, a až do roku 1991, kdy tato činnost na dlouhou dobu ustala, bylo postaveno „na míru“ činnosti knihoven více než dvacet poboček. Proměny sítě byly ale vyvolány i z vnějšku - dvěma legislativními rozšířeními hranic Prahy, které znamenaly zvětšení města o desítky dalších obcí, a tím i zvětšení sítě. V roce 1975 tak tvoří síť pražských ve­řejných knihoven (bez připojených místních knihoven) ústřední knihovna, deset obvodních knihoven se 63 odděleními a dva bibliobusy. MKP má 2 116 030 svazků a 141 766 čtenářů, kteří si půjčili 5 170 381 knihovních jednotek. Bylo uspořádáno 2855 pořadů pro 112 521 návštěvníků.

Automatizace knihovnických procesů začala v roce 1982, aby vyvrcholila po 16 letech spuštěním vlastního a velmi přívětivého softwaru Koniáš. A možná, že je MKP jedinou knihovnou na světě, která má svůj zcela vlastní knihov-ní program.

Mezitím v roce 1991 oslavila MKP důstojně svých sto let, jednak mezinárodním setkáním knihovníků, jednak otevřením své největší pobočky v Lužinách v Jihozápadním Městě. MKP měla v tomto roce ve svém fondu 2 293 037 knihovních jednotek a 149 157 zapsaných čte­nářů, kteří si vypůjčili celkem 4 852 818 svaz­ků. Celkem knihovna ve svém jubilejním roce zaznamenala 1 284 404 návštěvníků.

Po roce l989 se knihovna musela rychle zorientovat v nových podmínkách. Byla nastartována optimalizace sítě, která s sebou nesla zánik i vznik poboček - zjednodušeně se dá říci, že na jednu novou pobočku zanikají dvě staré. Lužinská knihovna byla po pobočkách na Opatově a v Bohnicích třetí velkou pobočkou (přes tisíc m2) v síti. Připomínám i to, že na začátku 90. let byla zcela dokončena pobočka Háje, začala se stavět pobočka Chodov a byla vyprojektována ještě celá řada dalších poboček včetně nové obvodní knihovny Nové Butovice (s plochou přes 3000 m2). Změněné společenské podmínky přinesly nové směry v rozvoji systému pražských veřejných knihoven a znamenaly ukončení uvedených plánů.

Od roku 1998, kdy vznikla v síti první automatizovaná knihovna v ústředí na Mariánském náměstí, byly do konce roku 2010 zrekon­struovány všechny pobočky a vybaveny novým zařízením a výpočetní technikou, která umož­ňovala s využitím softwaru Koniáš vytvořit sku­­tečnou knihovní síť přívětivou vůči čtenářům.

Následný úspěšný rozvoj jde nejjednodušeji doložit statisticky několika čísly: prvně knihovna překročila hranici pěti milionů výpůjček v roce 1992, ale jen v tomto roce, znovu až v roce 1998, rok poté byla překonána šestimilionová hranice a v letech 2003-2005 i sedmimilio­nová. V dalších letech si čtenáři, kterých má MKP evidováno mezi 165 000 až 180 000 (kolem 16 % z počtu obyvatel), půjčují pravidelně více než 6 800 000 knih a dalších artefaktů.

Foto archiv knihovny

Knihovna v novém tisíciletí

LENKA HANZLÍKOVÁ > lenka.hanzlikova@mlp.cz  

První část příspěvku přibližující historii Městské knihovny v Praze skončila kolem roku 1998. Tedy roku, kdy byla po rekonstrukci otevřena první automatizovaná knihovna naší sítě, a to Ústřední knihovna na Mariánském náměstí. Historická budova navržená architektem Františkem Roithem byla knihovně slavnostně předána v roce 1928. Stavební plán měl „na svědomí“ tehdejší ředitel Knihovny hl. měs­ta Prahy dr. Jan Thon, jehož cílem bylo vystavět v centru města důstojnou budovu knihovní, která by byla nejen půjčovnou knih, ale také kulturním centrem a reprezentačním pro-storem. Proto ji vybavil multifunkčními sály, prostorem pro galerii, divadlem, čítárnou, studovnou a primátorskou rezidencí. Že tato ředitel­ská vize byla nadčasová, dokazuje i to, že vše vyjmenované najdete v domě s číslem orientačním 1 i v roce 2011. Ale zpět od vizí let dvacátých k nedávné minulosti i současnosti Městské knihovny v Praze.

Doba automatizovaná

Automatizace knihovnických procesů propukla v Městské knihovně v Praze naplno po roce 1998. A tak k 31. prosinci 2000 půjčovalo knihy pomocí AKS Koniáš pět poboček, ke stejnému datu v roce 2001 jich bylo devět, v roce 2005 už 25, o dva roky později 36. V roce 2008 jsme do sítě připojili i pojízdné knihovny a kompletně automatizovaný provoz získala síť poboček Městské knihovny v Praze v roce 2009. Čtenáři tím obdrželi jednoznačnou výhodu v podobě kompletní prostupnosti s jedním čtenářským průkazem a čtenářským kontem.

Knihovna pak mohla začít realizovat výzvu v podobě služby, která by umožnila čtenářům vrátit knihu půjčenou v kterékoli pobočce kdekoli jinde v síti. Povedlo se, a služba „vracení všude“ byla spuštěna v prosinci 2009.

Automatizace šla vždy ruku v ruce se zpří­stupněním veřejného internetu (počítačové stanice, pak i wi-fi) a někdy také s rekonstrukcí či částečnou revitalizací pobočky. Teď, více než deset let po prvních automatizacích, se k těmto knihovnám znovu vracíme, hodnotíme jejich dosavadní provoz a měníme to, co už zastaralo nebo se neosvědčilo.

Knihovna nebo obývák?

Každý prováděcí projekt rekonstrukce či revitalizace měl a má za cíl zpříjemnit prostředí pro čtenáře, zlepšit zázemí pro knihovníky a vnést do prostoru půjčovny prvky, které z ní udělají místo, kde se bude líbit dětem i dospělým. Povedených rekonstrukcí je v síti hned několik - například pobočka Smíchov v indus­triálně-secesní budově původní smíchovské tržnice či konstruktivistická Korunní v budově speciálně pro knihovnu postavené. Ale hezké knihovny teď najdete i v bývalých objektech občanské vybavenosti velkých sídlištních celků - Opatov, Spořilov, Ládví, Krč, nebo v prostorách ve škole přizpůsobených pro knihov­nu - pobočka Chodov. Trend měnit knihovnu na „prodloužený obývák města“ je pak ještě více viditelný v pobočkách otevřených v loňském roce - Dům čtení ve Vršovicích, Stodůlky a Hostivař už mají v rámci svého standardního vybavení křesílka, válecí pytle, přebalovací pulty… 

Co nás od roku 2000 také potkalo…

Velká voda - 2002

Voda zaplavila Prahu v létě roku 2002, a nevy­hnula se ani knihovnám. Jedinečný fond Hudebního oddělení Ústřední knihovny se podařilo na poslední chvíli zachránit, ale pod vodou se ocitly kromě sálů v suterénu Ústřední kni­hov­ny i pobočky Karlín a Holešovice. Právě v Holešovicích byly naneštěstí uloženy také vzácné tisky Městské knihovny v Praze. Tento fond byl bohužel povodní zničený kompletně, a to včet­ně tisku nejvzácnějšího - Pražské bible z roku 1488. Ona i další tisky byly po opadnutí vody vyzved­nuty z bahna, očiště­ny, zamraženy a pak postupně ve spoluprá­ci s Národní knihovnou České republiky vysušovány a restau- rová­ny. Cestu exempláře Pražské bib­le z fondu MKP dějinami popisuje kniha Příběh Pražské bible, která vyšla k letošnímu 120. výročí knihovny a kterou ještě do konce roku plánujeme zpřístupnit i v podobě e-knihy.

Nové logo - 2004

Značku jsme se rozhodli změnit v roce 2004, a posunout tak možnosti jejího využití a zároveň vnímání knihovny veřejností. Zadání vypracovat návrh nového loga pro MKP dostali tehdejší studenti VŠUP. Soutěž svým návrhem vyhrál Libor Jelínek a čas ukázal, že v jednoduchosti je krása, a že logo snese třeba i výroční úpravu v podobě parníku grafika a kreslíře Václava Šlajcha. Více o logu MKP se můžete dočíst ve Čtenáři č. 7-8/2010.

E-knihovna - 2009

Prvním vydavatelským počinem Městské knihov-ny v Praze v oblasti e-knih bylo kompletní dílo Karla Čapka zpřístupněné v sedmi různých formátech pro různorodé typy zařízení. Teď už mají e-knihy z naší produkce svoji vlastní obálku, veřejnou licenci typu „uveď autora - nevyužívej dílo ke komerčním účelům - zachovej licenci“, a je jich přes 190. Kompletní pří­stup k e-knihovně je na webové adrese www.e-knihovna.cz, kde čtenáři najdou seznam všech projektových stránek (Pohádky, Sherlock Holmes, K. H. Mácha, Božena Němcová) i odkaz na seznam e-knih v on-line katalogu.

Enterprise search a FRBR - 2010

Nové vyhledávání i změny v identifikačním popisu byly zavedeny v souvislosti s proměnou webových stránek MKP. On-line katalog byl obohacen o agregace typu Dílo a Autor. Na zobrazení Vyjádření stále pracujeme a zpří­stupníme jej v příštím roce. Radosti nového vyhledávání si můžete vyzkoušet na www.mlp.cz > on-line katalog.

Knihovna v roce svých 120. narozenin

Střed pražského literárního dění

Praha město literatury je projekt, který má podpořit literární dění v hlavním městě. Jeho realizaci schválila a finančně podpořila Rada hlavního města Prahy a jeho koordinací pověřila Městskou knihovnu v Praze. Jako první vlaštovka se v ulicích objevily plakáty, následované dalšími aktivitami, které literaturu zviditelní přímo v ulicích - Literární stezky, Praha promlouvá, Kniha pro sochu. Kampaň má za cíl nejen zviditelnit pražskou literaturu, ale také podpořit podání přihlášky do UNESCO k získání titulu Kreativní město literatury. (O tomto projektu více v příštím čísle Čtenáře - pozn. red.) 

120: vylodění ve Smečkách

Výstava k 120. výročí byla otevřena pro veřejnost 5. října v Galerii Smečky. Vystaven je průřez toho nejlepšího z našich fondů - od nejstaršího tisku Městské knihovny v Praze - Pražské bible z roku 1488 přes perličky z oblasti hudby, divadla, výtvarného umění až k nejnověji vydaným e-knihám. Výstavu oživí soutěžní cesta po vitrínách pro děti i dospělé, literární výroční parník od grafika Václava Šlajcha, výroční razítko, čtenářský koutek nebo výtvarná dílna. Partnery výstavy jsou Pražská plynárenská, a. s., a Dopravní podnik hl. m. Prahy.

Kromě toho chystáme také rozvoj služeb, které přiblíží knihy k jejich čtenářům (převoz titulů z pobočky na pobočku), ve spolupráci s nakladatelstvím Academia zpřístupníme žádané tituly z jejich produkce ve formátu e-knih přímo v knihovnách, spuštěn by měl být další tematický projekt e-knihovny - stránka Praha a její dcery ke stejnojmenné výstavě Muzea hl. města Prahy a také portál pro studenty Knížky nejen do školy.

Co dodat závěrem? Snad jen to, že 120 let Městské knihovně v Praze prostě sluší…  

Foto Petr Macháček