BOŽENA BLAŽKOVÁ > bozena.blazkova@svkhk.cz

V minulém čísle Čtenáře, v článku s názvem Třetí seminář Informační vzdělávání uživatelů ve veřejných knihovnách (Čtenář, č. 7-8/2011, str. 258) jsem slíbila, že se příště budu více věnovat navrhovaným základním okruhům IVU (Čtenářská gramotnost, Knihovna - zdroj informací a Informační zdroje). Tyto moduly byly navrženy a zveřejněny v roce 2009. Před ustavením odborných pracovních skupin k jednotlivým okruhům byly v sekci IVU SDRUK podrobně připomínkovány. Vzhledem k tomu, že v uplynulém období nebyl podán žádný jiný návrh na potřebné strukturování informačního vzdělávání, je možné tento návrh považovat za pilotní a začít ho uvádět do praxe. Což není tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát.

V knihovnách je stále zažitá dlouholetá tradice knihovnických lekcí (Knihovnicko-bibliografická příprava mládeže - KBPM, Knihovnicko--informační výchova - KIV…). Ty měly svůj vel­ký význam zejména v tom, že nastartovaly spolupráci knihoven se školami. Seznamovaly děti a mládež s knihovnou a s jinou literaturou, než je čítanka a učebnice. Zároveň podle místních možností podporovaly pravidelnou ná­vštěvu knihovny (v ideálním případě nejméně jedenkrát ročně každá třída).

Snaha o změnu tradice (byť realitou dlouhodobě překonané) je vždy velmi náročná. V pra­xi si nelze nevšímat společenských proměn, změn ve školství (rámcové vzdělávací progra­my, alternativní způsoby výuky jednotlivých škol) i v ostatních kulturně výchovných institucích. Řada knihoven na všechny tyto změny reaguje odklonem od tradice knihovnických lekcí a věnuje se spíše tematickým besedám, literárním projektům, tvořivé dramatice apod. Reflektují tím i konkrétní požadavky škol, kte­ré často chápou aktivity knihoven pouze jako (zastupitelný) doplněk výuky.

Je to tak trochu začarovaný kruh. Knihovny ve snaze vyhovět sníženým požadavkům ustupují od původního záměru prezentovat knihov­nu nejen jako kulturně společenské centrum, ale i jako informačně vzdělávací instituci. Při­tom stále se zhoršující výsledky nejrůznějších celostátních i mezinárodních průzkumů v oblasti čtenářství a snižující se laťka úrovně vzdělání ukazují, kde je tzv. „díra na trhu“.

Jak z kruhu ven? Na to není snadná odpověď a jako vždy se nabízí vícero cest. U žádné z nich však nemáme stoprocentní jistotu, že vede přesně tam, kam chceme. Každá knihovna je jiná a má různě vybudovanou pozici v místě svého působení. Z toho musíme vycházet a uvědomit si, že v současné době nemůžeme spoléhat na jeden univerzální model pro všechny knihovny. Jedno by však mělo být společné: strategie prezentace knihoven jako informační a vzdělávací instituce, která zároveň plní roli kulturně společenského centra.

Okruhy informačního vzdělávání se snaží postihnout nejdůležitější oblasti, které jsou knihov­ny na všech úrovních schopné zajistit. Jednotlivé moduly jsou vzájemně prostupné a můžeme s nimi pracovat od předškolního věku po seniory. Jsou jako stavebnice, ke které můžeme podle potřeb přidávat další témata a experimentovat s různými metodami. Pro začátek si můžeme určit, že prvnímu okruhu (Čtenářství - čtenářské gramotnosti) se bude­me nejvíce věnovat v mateřských školách a na prvním stupni základních škol. Druhý okruh (Knihovna - zdroj informací) bude nejvíce určen druhému stupni základních škol a třetí okruh (Informační zdroje) bude nejvíce potřebný na konci povinné školní docházky a na středních školách.

To by měl být základ, na kterém se, jak věřím, shodneme. Dále už to bude poněkud složitější. Můžeme si vzít za vzor fungující školní knihovny - informační střediska ve školách, zároveň ctít tradici vzdělávacích knihovnických lekcí a za použití nových metod provázet uživatele knihovnou a informacemi. Většina členů sekce IVU SDRUK a řada knihoven jsou pro tuto cestu. Osobně se domnívám, že toto řešení bude vyhovovat spíše větším knihovnám. S ukázkami takto pojatých lekcí se pravidelně setkáváme na seminářích.

Na dubnovém semináři v Hradci Králové prezentovala Veronika Peslerová z KK Vysočiny poněkud „kacířskou“ myšlenku týkající se „rozpuštění“ informačního vzdělávání ve všech aktivitách knihovny. Což v praxi znamená nepřipravovat samostatné informační lekce, ale zapracovat principy a metody informačního vzdělávání do stávajících akcí, které knihovna organizuje. Osobně si myslím, že je to zajímavý nápad, který určitě stojí za rozpracování. Půjde však o to, aby se informační vzdělávání ve veřejných knihovnách nedostalo pouze na úroveň jakési „přidané hodnoty“.

Ráda bych však ještě upozornila na příspěvek Libuše Foberové, která v rámci marketingového působení na veřejnost důrazně připomínala potřebu jednotné strategie včetně loga. Domnívám se, že právě tato společná strategie je v současné době nejvíce potřeba.

Jak tedy pokračovat dál? Každý sám za sebe a přitom společně. Nečekat, že to někdo za nás vymyslí a dá nám návod. Rozhodnout se, zda chceme, aby veřejnost vnímala naši konkrétní knihovnu jako informační a vzdělávací instituci. Pokud ano, tak využijme navržené okruhy informačního vzdělávání jako společnou nit propojující jednotlivé aktivity knihoven. Informační vzdělávání se v knihovnách zatím většinou skrývá v nabídce pro školy. Zkusme ho nabídnout celé veřejnosti, nejen školám, pod názvy jednotlivých okruhů.

Čtenářství - čtenářská gramotnost

Zařaďme do tohoto okruhu akce podporující čtenářství a porozumění čtenému textu. Nauč­me sebe i veřejnost propojovat čtení, psaní a získávání informací potřebných pro život. Jednotlivé aktivity by na sebe měly navazovat a nesmíme zapomínat na zpětnou vazbu. Nemusí se jednat jen o konkrétní besedy a akce, měli bychom také více využívat webové stránky a sociální sítě. Promyslet si celou oblast, stanovit cílové skupiny a postupné cíle. Nechme působit zážitek. Snažme se mít vliv nejen na děti, ale i na jejich rodiče či prarodiče. Vytvořme si vlastní systém podpory aktivního čtenářství. Můžeme k tomu využít celou řadu zajímavých akcí Klubu dětských knihoven. Například Pasování čtenářů není jen jednorázová akce, ale minimálně celoroční práce knihovníka, dítěte, učitele i rodiče.

Knihovna - zdroj informací

Naučme veřejnost (nejen školní děti) vnímat knihovnu jako místo, kde lze nalézt odpověď na většinu otázek. Místo, kde se mohou bez obav ptát a učit se hledat odpovědi. Místo, kde se naučí pracovat s aktuálními a pravdivý-mi informacemi (patří sem celá oblast mediál­ní kultury, význam reklamy, téma plagiátorství apod.). Nechtějme z uživatelů udělat knihovníky, ale naučme je využívat služeb knihovny a pomoz­me jim „naučit se učit se“. Při přípravě aktivit je opět zapotřebí nechat prostor pro zážitky a vlastní práci účastníků.

Informační zdroje

Za nejdůležitější informační zdroj pro veřejnost bychom měli považovat webové stránky knihovny. Dále sem patří zkvalitnění vyhledávání informací v jiných než tištěných zdrojích a vyhledávání v databázích. Této oblasti se pra­v­­děpodobně budou více věnovat větší knihov-ny (pověřené a krajské). Knihovny v menších měs­tech a obcích mohou např. zorganizovat exkurzi (skutečnou i virtuální) do knihov­ny, která má tuto problematiku zpracovanou.

Na závěr se musím přiznat, že toto je celkem sedmá verze slíbeného článku, který měl původně vypadat úplně jinak. Nakonec jsem si uvědomila, že pokud máme hovořit o společné strategii informačního vzdělávání, tak je zapotřebí začít veřejně diskutovat. Na dubnovém semináři v Hradci Králové se diskusi dařilo. Doufám, že se mi tímto článkem podaří ve Čtenáři diskusi podnítit. Nejen mne, ale zcela určitě i ostatní členy sekce IVU SDRUK zajímají vaše názory a náměty k informačnímu vzdělávání uživatelů ve veřejných knihovnách.